USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatele V. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Fouskem, advokátem, se sídlem v Bělé pod Bezdězem, Purkyňova 372, PSČ 294 21, za účasti D. B. p. B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Evou Ciprysovou, advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Míru 14, PSČ 293 01, o vyslovení neplatnosti usnesení náhradní členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 241/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, č. j. 6 Cmo 145/2019-103, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit D. B. p. B. na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož návrh na zahájení řízení nebyl podán v zákonem stanovené subjektivní lhůtě, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přijatou k výkladu § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), podle níž tříměsíční subjektivní lhůta pro napadnutí rozhodnutí orgánu spolku začne běžet od okamžiku, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl či mohl dozvědět (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016, ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2027/2019, a ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019). [5] V projednávané věci byla na informační desce družstva v přízemí domu č. p. XY uveřejněna pozvánka na náhradní členskou schůzi konanou dne 12. 3. 2014 (včetně programu) a dovolatel se s ní ještě před konáním této schůze seznámil (jak sám uvedl v dovolání). Protože dovolatel věděl, že se náhradní členská schůze dne 12. 3. 2014 bude konat a též na základě jejího zveřejněného programu věděl, jaká usnesení na ní mohou být přijata, skončila mu subjektivní lhůta pro napadení platnosti těchto usnesení u soudu dne 12. 6. 2014 (§ 605 odst. 2 o. z.). Podal-li dovolatel návrh na zahájení řízení až dne 20. 6. 2014, učinil tak až po marném uplynutí lhůty. [6] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 4. 2022
JUDr. Marek Doležal předseda senátu