27 Cdo 3121/2017-223
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Bytového družstva ZÁRYBSKÁ č. 16, se sídlem v Praze 9, Zárybská 667/16, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25138731, zastoupeného JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 247/59, PSČ 150 00, proti žalovanému M. P., zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, o zaplacení 750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 281/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2016, č. j. 8 Cmo 71/2016-172, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.987,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. července 2015, č. j. 79 Cm 281/2013-112, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 738.457 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 11.543 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. K námitkám, podle kterých žalobci (resp. jeho členům) muselo být známo, že došlo ke změně ve způsobu provádění díla, a mohl tudíž zabránit tomu, aby platby podle dodatku ke smlouvě o dílo byly zhotoviteli poskytnuty, z čehož dovolatel dovozuje, že na určení výše škody mělo být aplikováno ustanovení § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), o spoluzavinění poškozeného, nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť dovolatel tyto skutečnosti uplatnil v rozporu s § 241a odst. 6 o.
s. ř. až v dovolání. Jeho tvrzení, že tak učinil již v odvolání, popř. při ústním jednání před odvolacím soudem, neodpovídá obsahu spisu. Tyto námitky, resp. otázka aplikovatelnosti ustanovení § 441 obč. zák., tudíž dovolání přípustným nečiní. Závěr odvolacího soudu, podle něhož při určení výše škody nelze zohlednit případnou hodnotu materiálu složeného zhotovitelem v prostorách objektu žalobce, pak odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se podává, že zanikne-li smlouva uzavřená v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.
prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), odstoupením, vypořádají se účastníci smlouvy, není-li ujednáno jinak (srov. § 263 odst. 1 obch. zák.), podle zásad stanovených v § 351 odst. 2 obch. zák., podle něhož strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžitého závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502. Jde-li o smlouvu o dílo, je takto upravený způsob vypořádání doplněn (speciálně upraven) o pravidla vzájemného vypořádání účastníků smlouvy o dílo upravená v ustanoveních §§ 543 až 545 a v ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23.
března 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010, a ze dne 23. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010). Nestal-li se žalobce vlastníkem „materiálu“ složeného v prostorách objektu žalobce, a byl-li naopak v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo povinen tento materiál vrátit zhotoviteli, nelze při určení výše škody (způsobené dovolatelem tím, že v rozporu s péčí řádného hospodáře uzavřel jménem žalobce dodatek ke smlouvě o dílo, a na jeho základě zaplatil zhotoviteli téměř celou cenu díla, přičemž zhotovitel dílo nedokončil a zaplacené peněžní prostředky si ponechal) k hodnotě tohoto materiálu přihlížet (v podrobnostech ke skutkovým okolnostem srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.
června 2012, sp. zn. 5 Tdo 540/2012, uveřejněného pod číslem 5/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).
Žalobci vznikla skutečná škoda ve výši zaplacené ceny díla, snížené o hodnotu částečně zhotoveného díla (žalobcova majetková sféra se snížila o zaplacené peněžní prostředky v rozsahu, v němž převyšují hodnotu částečně zhotoveného díla); k pojmu skutečné škody srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2003, sp. zn. 25 Cdo 2181/2002, ze dne 14. listopadu 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006, či ze dne 27. září 2017, sp. zn. 25 Cdo 2942/2017.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. října 2017 JUDr. Petr Šuk předseda senátu