27 Cdo 3121/2017-223
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce
Bytového družstva ZÁRYBSKÁ č. 16, se sídlem v Praze 9, Zárybská 667/16, PSČ 190
00, identifikační číslo osoby 25138731, zastoupeného JUDr. Vlastou Skálovou,
advokátkou, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 247/59, PSČ 150 00, proti žalovanému
M. P., zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2,
Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, o zaplacení 750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 281/2013, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2016, č. j. 8 Cmo
71/2016-172, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 13.987,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho
zástupkyně.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. července 2015, č. j. 79 Cm
281/2013-112, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 738.457 Kč s
příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 11.543 Kč s
příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem
rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. potvrdil (první
výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti
žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §
237 o. s. ř. K námitkám, podle kterých žalobci (resp. jeho členům) muselo být známo, že
došlo ke změně ve způsobu provádění díla, a mohl tudíž zabránit tomu, aby
platby podle dodatku ke smlouvě o dílo byly zhotoviteli poskytnuty, z čehož
dovolatel dovozuje, že na určení výše škody mělo být aplikováno ustanovení §
441 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), o
spoluzavinění poškozeného, nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť dovolatel
tyto skutečnosti uplatnil v rozporu s § 241a odst. 6 o. s. ř. až v dovolání. Jeho tvrzení, že tak učinil již v odvolání, popř. při ústním jednání před
odvolacím soudem, neodpovídá obsahu spisu. Tyto námitky, resp. otázka
aplikovatelnosti ustanovení § 441 obč. zák., tudíž dovolání přípustným nečiní. Závěr odvolacího soudu, podle něhož při určení výše škody nelze zohlednit
případnou hodnotu materiálu složeného zhotovitelem v prostorách objektu
žalobce, pak odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se podává, že
zanikne-li smlouva uzavřená v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“),
odstoupením, vypořádají se účastníci smlouvy, není-li ujednáno jinak (srov. §
263 odst. 1 obch. zák.), podle zásad stanovených v § 351 odst. 2 obch. zák.,
podle něhož strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění
druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžitého závazku spolu s úroky ve výši
sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502. Jde-li o
smlouvu o dílo, je takto upravený způsob vypořádání doplněn (speciálně upraven)
o pravidla vzájemného vypořádání účastníků smlouvy o dílo upravená v
ustanoveních §§ 543 až 545 a v ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010, a
ze dne 23. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010). Nestal-li se žalobce vlastníkem „materiálu“ složeného v prostorách objektu
žalobce, a byl-li naopak v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo povinen tento
materiál vrátit zhotoviteli, nelze při určení výše škody (způsobené dovolatelem
tím, že v rozporu s péčí řádného hospodáře uzavřel jménem žalobce dodatek ke
smlouvě o dílo, a na jeho základě zaplatil zhotoviteli téměř celou cenu díla,
přičemž zhotovitel dílo nedokončil a zaplacené peněžní prostředky si ponechal)
k hodnotě tohoto materiálu přihlížet (v podrobnostech ke skutkovým okolnostem
srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. 5 Tdo
540/2012, uveřejněného pod číslem 5/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, část trestní).
Žalobci vznikla skutečná škoda ve výši zaplacené
ceny díla, snížené o hodnotu částečně zhotoveného díla (žalobcova majetková
sféra se snížila o zaplacené peněžní prostředky v rozsahu, v němž převyšují
hodnotu částečně zhotoveného díla); k pojmu skutečné škody srov. např. rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2003, sp. zn. 25 Cdo 2181/2002, ze dne 14. listopadu 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006, či ze dne 27. září 2017, sp. zn. 25
Cdo 2942/2017.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu