27 Cdo 3257/2024-399
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyně J. B., proti žalovaným 1) Stavebnímu bytovému družstvu XY v likvidaci, vymazanému z obchodního rejstříku dne 28. 12. 2024, a 2) Společenství vlastníků domu XY, o nejasném podání, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 297/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2024, č. j. 8 Cmo 79/2024-374, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2024, č. j. 23 Cm 297/2018-352, zastavil dovolací řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
[4] Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle § 243b, § 103 a § 104 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví.
[5] V průběhu dovolacího řízení, a to ke dni 28. 12. 2024, byl žalovaný 1) vymazán z obchodního rejstříku po provedení likvidace.
[6] Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) výmazem z obchodního rejstříku ztratil právní osobnost (§ 118 a § 185 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a spolu s ní též způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.) a povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243b a § 107 odst. 5 o. s. ř. ve vztahu k žalovanému 1) zastavil.
[7] Dovolatelka při podání dovolání nebyla zastoupena advokátem ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání a nezaplatila soudní poplatek za dovolací řízení splatný podáním dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].
[8] Usnesením ze dne 21. 8. 2024, č. j. 23 Cm 297/2018-390, soud prvního stupně dovolatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve výši 4.000 Kč; přitom dovolatelku poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku.
[9] Usnesením ze dne 21. 8. 2024, č. j. 23 Cm 297/2018-389, soud prvního stupně dovolatelku vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení; přitom dovolatelku poučil o následcích nesplnění výzvy.
[10] Dovolatelka na uvedené výzvy reagovala podáním doručeným soudu prvního stupně dne 3. 10. 2024, v němž požádala o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
[11] Z obsahu spisu se podává, že dovolatelka od zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, aniž by tvrdila a dokládala změnu svých majetkových poměrů. Tyto žádosti jsou soudy zamítány, či jsou řízení o těchto žádostech podle § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavována. Takové jednání lze označit za obstrukční (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
[12] Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I.
ÚS 3084/18; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 4 As 38/2010).
[13] Nejvyšší soud proto k žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, kterou blíže nezdůvodnila a ničím nedoložila (přestože si při podání této žádosti s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jejich opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků musela být vědoma, že je povinna žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti žádosti), nepřihlížel a touto žádostí dovolatelky se nezabýval, neboť ji (vzhledem k obsahu spisu a obstrukčnímu jednání dovolatelky) považuje za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.).
[14] Nejvyšší soud dovolatelku k zaplacení soudního poplatku již nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto řízení je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020).
[15] Jelikož dovolatelka soudní poplatek za dovolání ani ve stanovené lhůtě nezaplatila, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.
[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.