27 Cdo 3337/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky M. Z., zastoupené JUDr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem v
Chebu, Mánesova 265/13, PSČ 350 02, za účasti BD U SILA, se sídlem v Liberci, U
Sila 358, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 27342069, zastoupeného
Alexanderem Petričkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, PSČ
460 01, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z
družstva za neplatné, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci pod sp. zn. 39 Cm 53/2012, o dovolání BD U SILA proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 21. února 2017, č. j. 14 Cmo 310/2013-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 21. května
2013, č. j. 39 Cm 53/2012-102, prohlásil rozhodnutí členské schůze BD U SILA
(dále jen „družstvo“) konané dne 30. ledna 2012 o vyloučení navrhovatelky z
družstva za neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé, ve výroku II. o
nákladech řízení je změnil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhý výrok).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí
(potvrzující) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2015, č. j. 14
Cmo 310/2013-115, Nejvyšší soud k dovolání družstva zrušil usnesením ze dne 23.
března 2016, č. j. 29 Cdo 191/2016-132, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti
žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §
237 o. s. ř. K institutu vyloučení člena družstva se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze
dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 1374/2005 (jež je veřejnosti dostupné -
stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na
webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz), v němž formuloval a odůvodnil
závěr, podle kterého účelem úpravy vyloučení člena z družstva podle § 231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je
chránit družstvo před opakovaným či závažným porušováním členských povinností
členem družstva. Z § 56a odst. 2 a § 260 obch. zák. pak vyplývá, že této
možnosti nelze využívat zneužívajícím způsobem. Takovým zneužitím by mohlo být
i rozhodnutí o vyloučení člena za nevýznamné porušení povinností či využití
postupu podle § 231 obch. zák. v případech, kdy existuje podstatně účinnější
způsob, kterým může družstvo zajistit dodržování zákonného stavu. Vždy je ale
třeba vážit zásah do poměrů obou zúčastněných. V usnesení ze dne 22. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 1155/2013, pak Nejvyšší soud
zdůraznil, že vyloučení z družstva je velmi závažným zásahem do postavení jeho
člena; v bytovém družstvu je tato sankce zvláště citelná, neboť je spojena se
zánikem nájmu družstevního bytu (srov. § 714 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku). Vyloučení z družstva tak představuje prostředek ultima ratio v případech, kdy
nápravu porušení členských povinností nelze zjednat jiným způsobem (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 3433/2015). Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že následek pro navrhovatelku
plynoucí z jejího vyloučení z družstva, tj. zánik jejího členství a práva nájmu
družstevního bytu, který navrhovatelka užívá, je nepřiměřený vzhledem k
povinnosti, kterou porušila (nezaplacení nájemného, resp. úhrad za plnění
poskytovaná s užíváním družstevního bytu, ve výši 28.086 Kč). Nadto
dovolávající se družstvo podalo vůči navrhovatelce žalobu o zaplacení dlužné
částky, které Okresní soud v Liberci vyhověl rozsudkem ze dne 1. června 2012,
č. j. 25 C 2/2011-106, jenž nabyl právní moci dne 17. května 2013. Za dané
situace bylo podle odvolacího soudu vyloučení navrhovatelky z družstva ve
smyslu § 56a odst. 2 a § 260 obch. zák. zneužitím práva zakotveného v § 231
odst. 4 obch. zák. Dovolateli lze přisvědčit jen potud, že pro posouzení přiměřenosti vyloučení
člena z družstva je třeba zhodnotit všechny skutkové okolnosti dané věci, mezi
které dlouhodobé neplnění závazku člena družstva jistě patří (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 2949/2007,
nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2015, sp. zn. 29 Cdo
5282/2014).
Nejvyšší soud však oproti dovolateli považuje hodnocení okolností
odvolacím soudem v projednávané věci za odpovídající, kdy odvolací soud k
povaze závazku navrhovatelky přihlédl; zhodnotil jej však odlišně od
dovolatele, jehož námitky v tomto směru tak nemají oporu ve zjištěném skutkovém
stavu.
Lze shrnout, že odvolací soud posoudil přiměřenost vyloučení navrhovatelky z
družstva v intencích závěrů (výše citované) ustálené judikatury Nejvyššího
soudu.
Zbývající dovolatelem předestřené otázky přípustnost dovolání v projednávané
věci nezakládají, jelikož nejde o otázky hmotného ani procesního práva, na
nichž rozhodnutí odvolacího soudu závisí (§ 237 o. s. ř.; viz i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Vymezení
působnosti orgánů družstva není pro posouzení přiměřenosti vyloučení
navrhovatelky z družstva ve vztahu k míře závažnosti jejího porušení členských
povinností rozhodné a odvolací soud se jím (správně) nezabýval. Stejně tak ani
výsledek řízení, v němž se dovolatel domáhá po navrhovatelce zaplacení dlužné
částky, odvolací soud nepovažoval za nezbytný předpoklad pro vyloučení člena z
družstva (jak dovozuje dovolatel); tuto skutečnost pouze vzal v úvahu při
poměřování přiměřenosti vyloučení navrhovatelky.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu