29 Cdo 191/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky M. Z., zastoupené JUDr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem v
Chebu, Mánesova 265/13, PSČ 350 02, za účasti BD U SILA, se sídlem v Liberci, U
Sila 358, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 27342069, zastoupeného
Alexanderem Petričkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, PSČ
460 01, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z
družstva za neplatné, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci pod sp. zn. 39 Cm 53/2012, o dovolání BD U SILA proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 19. srpna 2015, č. j. 14 Cmo 310/2013-115, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2015, č. j. 14 Cmo
310/2013-115, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 21. května
2013, č. j. 39 Cm 53/2012-102, prohlásil rozhodnutí členské schůze BD U SILA
(dále jen „družstvo“) konané dne 30. ledna 2012 o vyloučení navrhovatelky z
družstva za neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání družstva Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé, ve výroku II. o
nákladech řízení usnesení soudu prvního stupně změnil co do výše přiznané
náhrady nákladů řízení, jinak je potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). Vyšel přitom z toho, že:
1) Navrhovatelka jako tehdejší členka družstva obdržela 8. června 2011 od
družstva dopis z 30. května 2011 obsahující upozornění, že dlouhodobě neplatí
úhrady dle výměru nájemného – úhrad za užívání bytové jednotky, a dlužná částka
tak od 1. ledna 2010 do 30. dubna 2011 činí 28.086 Kč. Družstvo navrhovatelku v
dopise upozornilo, že bude-li se situace opakovat, přikročí vůči ní ke krokům,
které mu umožňují jeho stanovy (článek 17 odst. 1). 2) Dne 14. října 2011 přijalo představenstvo družstva rozhodnutí o vyloučení
navrhovatelky z družstva, jež bylo písemně vyhotoveno a zasláno navrhovatelce
31. října 2011 s odůvodněním, že si své povinnosti související s placením úhrad
neplní, čímž je dán důvod pro její vyloučení z družstva podle článku 17 odst. 1
písm. c) a článku 11 odst. 2 písm. b) stanov. Představenstvo v písemném
vyhotovení rozhodnutí uvedlo, že v případě těchto důvodů není vyžadováno, aby
byla navrhovatelka na neplnění si svých povinností písemně upozorňována, na
možnost vyloučení však byla písemně upozorněna dopisem z 30. května 2011. Rozhodnutí o vyloučení obsahuje rozpis příslušných plateb a jim odpovídajících
dlužných částek za období od 1. května 2011 do 30. září 2011, s celkovou výší
dlužné částky 8.085 Kč za uvedené období; dlužná částka za období od 1. ledna
2010 do 30. dubna 2011 pak činí 28.086 Kč. Nedoplatky nebyly k datu přijetí
rozhodnutí představenstva uhrazeny. 3) Podle článku 17 odst. 1 písm. c) stanov družstva může být jeho člen
vyloučen, jestliže porušuje své členské povinnosti určené zákonem a stanovami
(článek 11) nebo z jiných důvodů, zejména jestliže (člen nebo společný člen –
manžel) nezaplatil úhradu nebo část úhrady za užívání bytu nebo za plnění
poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než dva měsíce. 4) Navrhovatelka se 18. listopadu 2011 proti rozhodnutí představenstva o svém
vyloučení z družstva odvolala k členské schůzi. 5) Členská schůze družstva konaná 30. ledna 2012 potvrdila rozhodnutí o
vyloučení navrhovatelky z družstva. Představenstvo toto potvrzení navrhovatelce
oznámilo 21. února 2012. 6) Navrhovatelka podala návrh v projednávané věci 27. dubna 2012. Odvolací soud – dovodiv nejprve, že návrh byl podán včas, tj. před uplynutím
tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch.
zák.“) – konstatoval, že nutnost písemné
výstrahy před vyloučením pro opětovné porušování členských povinností (v
projednávané věci neplacení předepsaných úhrad) vyplývá přímo z kogentního
ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák., takže je zcela nerozhodné, že stanovy
družstva předchozí písemnou výstrahu nepožadují. Následně odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí členské schůze z 30. ledna 2012,
kterým bylo potvrzeno rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z
družstva ze 14. října 2011, je neplatné, neboť mu nepředcházela řádná výstraha
ve smyslu § 231 odst. 4 obch. zák. Tou není ani upozornění z 30. května 2011,
neboť formulace „Bude-li se situace opakovat, přikročí družstvo ke krokům vůči
Vám, které mu umožňují stanovy BD U SILA (čl. 17, odst. 1).“ je zcela nejasná,
protože z ní není zřejmé, do kdy má navrhovatelka dluh uhradit; „rovněž pouhé
uvedení článku 17 odst. 1 stanov je odkazem zcela vágním“, uzavřel odvolací
soud. V této souvislosti pak odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4002/2009, uveřejněné pod číslem 91/2011
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je veřejnosti dostupné – stejně
jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – taktéž na
webových stránkách Nejvyššího soudu (dále jen „R 91/2011“), podle něhož musí
výstraha daná členovi družstva před vyloučením podle § 231 odst. 4 obch. zák. obsahovat alespoň (skutkové) vymezení členské povinnosti, jejíhož porušení se
člen družstva dopouští, jakož i konkrétní označení následků, které jsou s
dalším porušováním dané povinnosti spojeny (možnost vyloučení z družstva).
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, opírajíc jeho
přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné
právní posouzení věci) a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo
zrušeno a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatel má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že na projednávanou věc nesprávně
aplikoval závěry učiněné Nejvyšším soudem v R 91/2011. Namítá, že navrhovatelka
byla na možnost vyloučení z družstva řádně upozorněna výzvou z 30. května 2011.
Byť toto upozornění toliko odkazuje na článek 17 stanov družstva, jde
nepochybně o dostatečnou specifikaci následků, které jsou s dalším porušováním
dané povinnosti spojeny, neboť navrhovatelka musela jako členka družstva jeho
stanovy znát a respektovat. Článek 17 stanov je přitom přímo nazván „Zánik
členství vyloučením člena“, přičemž v jeho textu je dostatečně a srozumitelně
rozvedeno, porušení jakých povinností je důvodem pro vyloučení člena z družstva.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení v
dovolání předestřené otázky předpokladů vyloučení člena z družstva odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Podle § 231 odst. 4 obch. zák. člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes
výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených
ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně
odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu
družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud
stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo
podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do
tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o
vyloučení, zaniká.
Z § 231 odst. 5 obch. zák. se podává, že soud na návrh člena, jehož se
rozhodnutí týká, prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné,
je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami. Není-li právo na podání
návrhu uplatněno do 3 měsíců ode dne konání členské schůze, která vyloučení
potvrdila, nebo jestliže nebyla řádně svolána, ode dne, kdy se člen mohl
dovědět o konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nejpozději ale do
jednoho roku od jejího konání, zaniká.
V R 91/2011 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož výstraha,
daná členovi družstva podle ustanovení § 231 odst. 4 věty první obch. zák.,
musí obsahovat alespoň (skutkové) vymezení členské povinnosti, jejíhož porušení
se člen družstva dopouští, jakož i konkrétní označení následků, které jsou s
dalším porušováním dané povinnosti spojeny (možnost vyloučení z družstva). V
citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž dovodil, že placení nájemného (resp.
úhrad za plnění poskytovaná s užíváním družstevního bytu) je jednou z členských
povinností člena vůči bytovému družstvu, pro jejíž opětovné porušování může být
člen z družstva vyloučen. Vyloučení pro tento důvod musí vždy předcházet
výstraha (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn.
29 Cdo 1155/2013).
Názor odvolacího soudu v projednávané věci, že upozornění z 30. května 2011
nesplňuje náležitosti výstrahy ve smyslu § 231 odst. 4 věty první obch. zák.,
Nejvyšší soud nesdílí. V upozornění je jasně a srozumitelně vymezena členská
povinnost, jejíhož porušení se navrhovatelka dopustila (navrhovatelce je
vytýkáno soustavné dlouhodobé neplacení předepsaných úhrad), spolu s podrobným
rozpisem dlužných částek za příslušná časová období.
Formulace „Bude-li se situace opakovat, přikročí družstvo ke krokům vůči Vám,
které mu umožňují stanovy BD U SILA (čl. 17, odst. 1).“ je určitým a
srozumitelným označením následků, které jsou s dalším porušováním dané členské
povinnosti spojeny. Článek 17 stanov družstva (nazvaný „Zánik členství
vyloučením člena“) totiž upravuje právě vyloučení člena z družstva.
Jinými slovy, je-li ve výstraze ve smyslu § 231 odst. 4 věty první obch. zák.
zřetelný odkaz na úpravu vyloučení z družstva, obsaženou ve stanovách družstva
(jež jsou pro členy družstva závazné), jsou tím konkrétně označeny následky,
které jsou s porušováním členské povinnosti spojeny (tj. vyloučení z družstva),
ve smyslu R 91/2011 (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna
2016, sp. zn. 29 Cdo 1780/2015).
Skutečnost, že z výstrahy není zřejmé, do kdy má navrhovatelka svůj dluh vůči
dovolateli uhradit, není pro posouzení určitosti výstrahy rozhodná (absence
tohoto údaje nečiní výstrahu neurčitou). Splatnost dlužných částek uvedených ve
výstraze již nastala a navrhovatelka je s jejich úhradou v prodlení; je tedy
povinna uhradit je dovolávajícímu se družstvu bezodkladně, aniž by družstvo
muselo ve výstraze určit nový termín plnění.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož vyloučení navrhovatelky z družstva
nepředcházela řádná výstraha, tudíž není správný a dovolací důvod podle § 241a
odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval
dalšími námitkami dovolatele, rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1
o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta
první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu