27 Cdo 3439/2017-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele K. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Virágem, advokátem, se sídlem v
Praze 3, Sudoměřská 1550/6, PSČ 130 00, za účasti Rybářství Přerov, a. s., se
sídlem v Přerově, Gen. Štefánika 1149/5, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby
47675756, zastoupené JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem, se sídlem v Ostravě,
Nádražní 213/10, PSČ 702 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady,
vedené u Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm
156/2016, o dovolání Rybářství Přerov, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 Cmo 56/2017-104, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 Cmo 56/2017-104,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. 30 Cm 156/2016-85, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné
hromady Rybářství Přerov, a. s., identifikační číslo osoby 47675756 (dále též
jen „společnost“), konané dne 9. 6. 2016, „kterým doc. Ing. Miroslav Ševčík,
CSc., nebyl odvolán z funkce člena představenstva“ (výrok I.), a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Navrhovatel byl ke dni 9. 6. 2016 akcionářem společnosti. Dalšími akcionáři
byli (mimo jiné) doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc. (člen představenstva
společnosti, dále jen „M. Š.“), a společnost PROTON, spol. s r. o.,
identifikační číslo osoby 63488388 (nyní „PROTON, a. s.“), jejímž jednatelem
byl M. Š. 2) Na žádost navrhovatele (kvalifikovaného akcionáře) se 9. 6. 2016 konala
valná hromada společnosti, jež pod bodem 3 svého pořadu jednala o odvolání
členů představenstva pro porušení povinností při správě cizího majetku (které
navrhovatel spatřoval v tom, že představenstvo za společnost uzavřelo smlouvu o
pachtu závodu bez stanovami vyžadovaného souhlasu valné hromady) a o volbě
nových členů představenstva. 3) Valné hromady se zúčastnili navrhovatel (17.028 hlasů), společnost PROTON,
spol. s r. o. (40.523 hlasů), M. Š. (3.892 hlasů), M. P. (15 hlasů) a OSMA - ČR
- OJ021 (9 hlasů). 4) Před hlasováním o návrhu na odvolání doc. Ing. Miroslava Ševčíka, CSc., z
funkce člena představenstva společnosti podal navrhovatel protest s námitkou,
že při tomto hlasování nemůže být podle § 426 písm. c) a § 427 odst. 1 zákona
č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních
korporacích; dále též jen „z. o. k.“), přihlédnuto k hlasům akcionáře M. Š. a
společnosti PROTON, spol. s r. o., která s ním jedná ve shodě. 5) Pro návrh na odvolání M. Š. z funkce člena představenstva společnosti bylo
17.028 hlasů (tj. 27,70 %), proti jeho odvolání 44.415 hlasů (72,258 %), 24
hlasů se zdrželo. 6) Dne 8. 9. 2016 navrhovatel podal u soudu prvního stupně návrh na vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, kterým M. Š. nebyl odvolán z
funkce člena představenstva společnosti, neboť při hlasování o tomto usnesení
byly v rozporu s § 426 písm. c) a § 427 odst. 1 z. o. k. započítány i hlasy
odvolávaného člena a společnosti jednající s ním ve shodě. Soud prvního stupně - poté, kdy dovodil, že návrh na zahájení řízení byl podán
včas aktivně legitimovaným navrhovatelem - dospěl k závěru, podle něhož v
projednávané věci není naplněn základní předpoklad věcného přezkumu v řízení o
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, a to samotná existence usnesení
dle § 421 z. o. k., neboť valná hromada hlasovala o návrhu na odvolání M. Š. z
funkce člena představenstva a tento návrh nebyl přijat. Dle soudu „v zápisu z valné hromady je sdělení výsledku hlasování o návrhu na
odvolání M. Š. uvedeno poněkud mystifikujícím způsobem („usnesení č. 1: M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti“), když je zjevné, že
takové usnesení nebylo schváleno, nebylo o něm hlasováno a nebylo ani na pořadu
jednání valné hromady“.
Jednalo se tak o pouhé „vyjádření nepřijetí“ návrhu
usnesení. Konečně případné vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o neodvolání
člena představenstva by na výkon jeho funkce nemělo žádný vliv, doplnil soud
prvního stupně a konstatoval, že navrhovatel má k dispozici jiné možnosti
obrany, např. řízení o zneužití hlasovacích práv dle § 212 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Ve výroku uvedeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele
usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud, poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, a ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010, se zcela
ztotožnil se závěry soudu prvního stupně týkajícími se aktivní legitimace
navrhovatele a zachování prekluzivních lhůt k podání návrhu. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud uzavřel, že pokud
akcionáři na valné hromadě společnosti hlasovali o odvolání M. Š. z funkce
člena představenstva a jmenovaný nebyl v důsledku tohoto hlasování z funkce
odvolán, bylo přijato usnesení valné hromady „o neodvolání člena představenstva
z funkce“. Toto „negativní“ rozhodnutí přitom lze podrobit soudnímu přezkumu
dle § 428 z. o. k.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.
s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky
hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a
to otázky, zda lze v řízení podle § 428 z. o. k. přezkoumat platnost
„negativního“ rozhodnutí valné hromady; tj. v tom smyslu, že navržené
„pozitivní“ usnesení nebylo valnou hromadou přijato.
Dovolatelka, poukazujíc na závěry soudu prvního stupně v projednávané věci, má
za to, že hlasovala-li valná hromada o (navrhovaném) usnesení o odvolání člena
představenstva z funkce, ale nepřijala-li jej, není zde žádné usnesení valné
hromady, jehož platnost by mohla být v projednávané věci přezkoumávána.
Předmětem přezkumu v řízení dle názoru dovolatelky nemůže být ani usnesení
valné hromady ve znění „M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva
společnosti“, neboť návrh takového usnesení nebyl uveden v pozvánce na valnou
hromadu, valná hromada o něm nehlasovala a ani jej nepřijala. Skutečnost, že
zmíněné „usnesení“ je uvedeno v zápisu z valné hromady pod bodem 3 pořadu
jednání, je dle dovolatelky „pouhým oznámením informačního charakteru o
faktickém výsledku hlasování valné hromady o nepřijetí navrženého usnesení č. 1
pod bodem 3 jejího pořadu“.
Citujíc nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze
dne 28. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 1235/11, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (neboť odvolací soud řádně neodůvodnil
své právní posouzení věci), jakož i extrémní nesoulad mezi skutkovými
zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými. Dovolatelka je přesvědčena, že
vytýkané vady mají za následek zásah do jejího práva na spravedlivý proces dle
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Navrhovatel se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a
navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání společnosti zamítl či odmítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené (a
v rozhodování Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky možnosti soudního
přezkumu usnesení, které valnou hromadou akciové společnosti nebylo přijato.
Dovolání je i důvodné.
Podle § 151 odst. 1 o. z. zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání
určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni
rozhodují a nahrazují její vůli.
Podle § 421 odst. 1 z. o. k. valná hromada rozhoduje usnesením.
Z § 428 z. o. k. se podává, že každý akcionář, člen představenstva, dozorčí
rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle
ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro
rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec první). Důvodem neplatnosti
usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec
druhý).
V usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 548/2013, Nejvyšší soud - v
poměrech zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) -
dovodil, že jestliže společníci nehlasují, nemůže zde být ani projevu vůle -
usnesení valné hromady - jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle
§ 131 odst. 1 obch. zák.
Uvedený závěr se uplatní přiměřeně v poměrech úpravy kapitálových společností
(viz § 1 odst. 2 z. o. k.) v zákoně o obchodních korporacích; tedy i v poměrech
akciové společnosti.
Usnesení valné hromady jako projev vůle pak absentuje nejen za situace, kdy
společníci (akcionáři) na valné hromadě vůbec nehlasovali, ale i v případě, kdy
společníci (akcionáři) o určité otázce hlasovali, navržené usnesení však nebylo
přijato.
Taková situace nastala právě v projednávané věci.
Jak plyne ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, pro přijetí usnesení o
odvolání M. Š. z funkce člena představenstva společnosti hlasovalo 27,70 %
hlasů, proti jeho přijetí 72,258 % hlasů a 24 hlasů se zdrželo hlasování. Soud
prvního stupně proto správně uzavřel, že rozhodnutí o odvolání jmenovaného z
funkce nebylo přijato, pročež zde není žádné usnesení valné hromady utvořené
prostřednictvím daného hlasování, jež by bylo možné podrobit přezkumu podle §
428 a násl. z. o. k.
Skutečnost, že výsledek hlasování byl promítnut do zápisu z valné hromady
nepřesně, slovy: „usnesení č. 1: M. Š. nebyl odvolán z funkce člena
představenstva společnosti“),“ na uvedeném ničeho nemění. Jinak řečeno, z toho,
že nebylo přijato usnesení o odvolání člena představenstva, nelze usuzovat, že
valná hromada přijala usnesení „o neodvolání člena představenstva“, jehož
platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 428 a násl. z. o. k.
(nepřijetí usnesení o odvolání člena představenstva z funkce nezakládá
existenci usnesení opačného).
Ostatně dovolatelce (a soudu prvního stupně) lze přisvědčit i v tom, že
(hypotetické) vyslovení neplatnosti případného („negativního“) usnesení valné
hromady o tom, že určitý člen představenstva nebyl z funkce odvolán, by nemělo
za následek jeho odvolání a nijak by se nepromítlo do vnitřních poměrů akciové
společnosti. Nedošlo by jím tedy k odstranění protiprávního stavu, jehož
existenci navrhovatel tvrdí.
Navrhovatel přitom má k dispozici způsobilé prostředky právní ochrany. Jednak
se může domáhat podle § 80 o. s. ř. určení, že valná hromada přijala usnesení o
odvolání M. Š. z funkce člena představenstva (má-li za to, že akcionáři M. Š. a
PROTON, s. r. o. měli sistována hlasovací práva, a k jejich hlasům proto nelze
přihlížet), jednak může iniciovat řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k
újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z. (dovozuje-li, že akcionáři M. Š. a PROTON,
s. r. o. zneužili svá hlasovací práva k újmě celku, a proto by se k jejich
hlasům nemělo přihlížet).
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky existence usnesení valné
hromady a možnosti jeho soudního přezkumu v řízení dle § 428 z. o. k., na které
napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1
o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta první
o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí
odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§
243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 29. 9. 2017), podle něhož Nejvyšší
soud dovolání projednal a rozhodl o něm, se podává z části první, článku II
bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu