27 Cdo 3443/2018-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
žalobce M. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Hynkem Růžičkou,
LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1589/13a, PSČ 170 00, proti
žalovanému L., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr.
Jiřím Sixtou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, o
určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.
zn. 9 C 86/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 14. 3. 2018, č. j. 62 Co 371/2017-94, ve znění usnesení téhož soudu ze dne
16. 3. 2018, č. j. 62 Co 371/2017-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení 3.388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho
zástupce.
[1] Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 3. 2. 2017, č. j. 9 C
86/2016-38, ve znění usnesení ze dne 14. 7. 2017, č. j. 9 C 86/2016-50, určil,
že pracovní poměr mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako
zaměstnavatelem vyplývající z pracovní smlouvy, kterou žalovaný a žalobce
uzavřeli dne 1. 1. 2007, trvá (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok
II.).
[2] Městský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným
rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první
výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť dovolání nesměřuje
proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani
podle § 237 o. s. ř. [4] Otázku, zda pracovní poměr dovolatele, založený pracovní smlouvou ze
dne 1. 1. 2007, na jejímž základě dovolatel vykonával pro žalovaného práci jako
ředitel společnosti, zanikl v souvislosti se jmenováním dovolatele členem
představenstva žalovaného ke dni 1. 5. 2013, odvolací soud zodpověděl v souladu
s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru ke kapitálové obchodní
společnosti činnost, kterou po svém zvolení má (musí) vykonávat jako člen
statutárního orgánu společnosti, zaniká jeho pracovní poměr (neujednají-li si
strany něco jiného) konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru; řečené
platí nejen při výkladu právní úpravy účinné do 31. 12. 2011, ale taktéž v
režimu obchodního zákoníku po začlenění § 66d obch. zák. (tedy ve znění tohoto
předpisu účinném od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2013). 2) Přestože § 66d obch. zák. umožňoval (od 1. 1. 2012) vykonávat obchodní
vedení společnosti v pracovním poměru, šlo o režim, který si společnost a člen
jejího statutárního orgánu museli sjednat. Jestliže strany neprojevily vůli
podřídit výkon činnosti spadající pod obchodní vedení zákoníku práce, pak na
tento právní vztah zákoník práce nedopadal a práva, resp. povinnosti člena
voleného orgánu obchodní společnosti zůstaly zcela podřízeny obchodnímu
zákoníku. 3) Stranám nic nebrání, resp. nebránilo (ani před začleněním § 66d do
obchodního zákoníku, ani za jeho účinnosti, a koneckonců ani podle právní
úpravy účinné od 1. 1. 2014), aby se dohodly, že původní pracovní poměr
zaměstnance, který zanikl jmenováním zaměstnance do funkce statutárního orgánu
(nebo jeho člena), se „obnoví“ po zániku této funkce. Jinými slovy, aby strany
uzavřely novou pracovní smlouvu, jež založí pracovní poměr totožný s tím, který
zanikl v souvislosti se vznikem funkce statutárního orgánu (nebo jeho člena),
přičemž dnem nástupu do práce [§ 34 odst. 1 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb.,
zákoníku práce] – a tedy i dnem vzniku tohoto „staronového“ pracovního poměru
(§ 36 zákoníku práce) – určily den, který následuje po dni zániku funkce člena
statutárního orgánu. 4) Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2011, resp. od 1. 1. 2014, však
ustanovení § 66d obch. zák. umožňovalo, aby se strany dohodly, že člen
statutárního orgánu bude vykonávat obchodní vedení v pracovním poměru; strany
tudíž mohly uzavřít i dohodu, podle níž zůstane dosavadní pracovní vztah nově
zvoleného člena statutárního orgánu zachován, s tím, že odměnu za výkon funkce
musí schválit valná hromada společnosti, jinak členovi statutárního orgánu
náleží odměna určená podle § 571 odst. 1 obch. zák., resp. § 59 odst. 3 a 4
zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o
obchodních korporacích). [5] V aktuální judikatuře srov.
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4344/2017, a ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo
5340/2017, a rozhodnutí v nich citovaná. [6] Ze shora řečeného se – jinými slovy – podává, že přestane-li vedoucí
zaměstnanec po dohodě se svým zaměstnavatelem vykonávat práci podle pracovní
smlouvy ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, podle uzavřené pracovní smlouvy,
a začne-li vykonávat tytéž činnosti (jež dosud vykonával podle pracovní
smlouvy) z titulu výkonu funkce člena statutárního orgánu zaměstnavatele, pak –
neuzavřou-li strany jinou dohodu – je na místě vycházet z toho, že se
(konkludentně) dohodly na ukončení pracovního poměru. Činnost, kterou člen
statutárního orgánu vykonává z titulu výkonu funkce člena tohoto orgánu
(protože spadá do náplně této funkce), nemůže tento člen vykonávat současně
jako závislou práci ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce [v podrobnostech srov. rozsudky velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 (uveřejněný pod číslem 35/2019
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo
1993/2019]. [7] Jestliže dovolatel podle pracovní smlouvy vykonával (jako ředitel
společnosti) tytéž činnosti, jež měl (po svém zvolení do funkce člena
představenstva) vykonávat z titulu funkce člena představenstva (společně s
dalšími členy představenstva), a strany se (v době, kdy byl dovolatel zvolen
členem představenstva) výslovně nedohodly na tom, že jeho pracovní poměr
založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2007 bude i nadále trvat (a bude po
dobu výkonu funkce „sistován“), popř. na tom, že tento vztah sice zanikne, ale
po zániku funkce se „obnoví“, nelze než dovodit, že vycházely z toho, že tento
pracovní poměr (bez dalšího) zanikl (dohodou uzavřenou v konkludentní formě). [8] Odlišný závěr neplyne ani z § 66d obch. zák., a to již proto, že ze
spisu se nepodává a dovolatel ani netvrdí, že byl pověřen výkonem obchodního
vedení v souladu s § 66d odst. 1 obch. zák. a že by byla uzavřena dohoda, podle
níž by se ode dne jeho zvolení do funkce člena představenstva měl jeho vztah
(jako člena představenstva) se žalovaným řídit dříve uzavřenou pracovní
smlouvou. Za této situace již proto není nutné posuzovat, zda a případně za
jakých podmínek by dovolateli zůstal zachován pracovní poměr podle takto
změněné pracovní smlouvy i po zániku funkce člena představenstva. [9] Na shora popsaných závěrech pak není způsobilá ničeho změnit ani
skutečnost, že se strany téměř dva roky po zvolení dovolatele členem
představenstva dohodly (ve smlouvě o výkonu funkce), že „v případě skončení
funkčního období člena představenstva bude člen představenstva zařazen zpět na
původní pozici ředitele společnosti“. Uvedené ujednání totiž nemůže ničeho
změnit na tom, že původní pracovní poměr s ohledem na absenci jiné dohody
zanikl ke dni zvolení dovolatele členem představenstva.
Otázka, zda toto
ujednání je způsobilé založit nárok dovolatele na uzavření nové pracovní
smlouvy s totožným druhem práce, či zda dokonce představuje novou pracovní
smlouvu, není pro projednávanou věc (v níž se dovotalel domáhá určení, že trvá
jeho pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2007) významná.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu