Nejvyšší soud Usnesení pracovní

27 Cdo 3443/2018

ze dne 2020-01-29
ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.3443.2018.1

27 Cdo 3443/2018-118

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra

Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci

žalobce M. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Hynkem Růžičkou,

LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1589/13a, PSČ 170 00, proti

žalovanému L., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr.

Jiřím Sixtou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, o

určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.

zn. 9 C 86/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze

dne 14. 3. 2018, č. j. 62 Co 371/2017-94, ve znění usnesení téhož soudu ze dne

16. 3. 2018, č. j. 62 Co 371/2017-99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího

řízení 3.388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho

zástupce.

[1] Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 3. 2. 2017, č. j. 9 C

86/2016-38, ve znění usnesení ze dne 14. 7. 2017, č. j. 9 C 86/2016-50, určil,

že pracovní poměr mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako

zaměstnavatelem vyplývající z pracovní smlouvy, kterou žalovaný a žalobce

uzavřeli dne 1. 1. 2007, trvá (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok

II.).

[2] Městský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným

rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první

výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší

soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního

řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť dovolání nesměřuje

proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani

podle § 237 o. s. ř. [4] Otázku, zda pracovní poměr dovolatele, založený pracovní smlouvou ze

dne 1. 1. 2007, na jejímž základě dovolatel vykonával pro žalovaného práci jako

ředitel společnosti, zanikl v souvislosti se jmenováním dovolatele členem

představenstva žalovaného ke dni 1. 5. 2013, odvolací soud zodpověděl v souladu

s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:

1) Vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru ke kapitálové obchodní

společnosti činnost, kterou po svém zvolení má (musí) vykonávat jako člen

statutárního orgánu společnosti, zaniká jeho pracovní poměr (neujednají-li si

strany něco jiného) konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru; řečené

platí nejen při výkladu právní úpravy účinné do 31. 12. 2011, ale taktéž v

režimu obchodního zákoníku po začlenění § 66d obch. zák. (tedy ve znění tohoto

předpisu účinném od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2013). 2) Přestože § 66d obch. zák. umožňoval (od 1. 1. 2012) vykonávat obchodní

vedení společnosti v pracovním poměru, šlo o režim, který si společnost a člen

jejího statutárního orgánu museli sjednat. Jestliže strany neprojevily vůli

podřídit výkon činnosti spadající pod obchodní vedení zákoníku práce, pak na

tento právní vztah zákoník práce nedopadal a práva, resp. povinnosti člena

voleného orgánu obchodní společnosti zůstaly zcela podřízeny obchodnímu

zákoníku. 3) Stranám nic nebrání, resp. nebránilo (ani před začleněním § 66d do

obchodního zákoníku, ani za jeho účinnosti, a koneckonců ani podle právní

úpravy účinné od 1. 1. 2014), aby se dohodly, že původní pracovní poměr

zaměstnance, který zanikl jmenováním zaměstnance do funkce statutárního orgánu

(nebo jeho člena), se „obnoví“ po zániku této funkce. Jinými slovy, aby strany

uzavřely novou pracovní smlouvu, jež založí pracovní poměr totožný s tím, který

zanikl v souvislosti se vznikem funkce statutárního orgánu (nebo jeho člena),

přičemž dnem nástupu do práce [§ 34 odst. 1 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb.,

zákoníku práce] – a tedy i dnem vzniku tohoto „staronového“ pracovního poměru

(§ 36 zákoníku práce) – určily den, který následuje po dni zániku funkce člena

statutárního orgánu. 4) Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2011, resp. od 1. 1. 2014, však

ustanovení § 66d obch. zák. umožňovalo, aby se strany dohodly, že člen

statutárního orgánu bude vykonávat obchodní vedení v pracovním poměru; strany

tudíž mohly uzavřít i dohodu, podle níž zůstane dosavadní pracovní vztah nově

zvoleného člena statutárního orgánu zachován, s tím, že odměnu za výkon funkce

musí schválit valná hromada společnosti, jinak členovi statutárního orgánu

náleží odměna určená podle § 571 odst. 1 obch. zák., resp. § 59 odst. 3 a 4

zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o

obchodních korporacích). [5] V aktuální judikatuře srov.

rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4344/2017, a ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo

5340/2017, a rozhodnutí v nich citovaná. [6] Ze shora řečeného se – jinými slovy – podává, že přestane-li vedoucí

zaměstnanec po dohodě se svým zaměstnavatelem vykonávat práci podle pracovní

smlouvy ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, podle uzavřené pracovní smlouvy,

a začne-li vykonávat tytéž činnosti (jež dosud vykonával podle pracovní

smlouvy) z titulu výkonu funkce člena statutárního orgánu zaměstnavatele, pak –

neuzavřou-li strany jinou dohodu – je na místě vycházet z toho, že se

(konkludentně) dohodly na ukončení pracovního poměru. Činnost, kterou člen

statutárního orgánu vykonává z titulu výkonu funkce člena tohoto orgánu

(protože spadá do náplně této funkce), nemůže tento člen vykonávat současně

jako závislou práci ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce [v podrobnostech srov. rozsudky velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu

ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 (uveřejněný pod číslem 35/2019

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo

1993/2019]. [7] Jestliže dovolatel podle pracovní smlouvy vykonával (jako ředitel

společnosti) tytéž činnosti, jež měl (po svém zvolení do funkce člena

představenstva) vykonávat z titulu funkce člena představenstva (společně s

dalšími členy představenstva), a strany se (v době, kdy byl dovolatel zvolen

členem představenstva) výslovně nedohodly na tom, že jeho pracovní poměr

založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2007 bude i nadále trvat (a bude po

dobu výkonu funkce „sistován“), popř. na tom, že tento vztah sice zanikne, ale

po zániku funkce se „obnoví“, nelze než dovodit, že vycházely z toho, že tento

pracovní poměr (bez dalšího) zanikl (dohodou uzavřenou v konkludentní formě). [8] Odlišný závěr neplyne ani z § 66d obch. zák., a to již proto, že ze

spisu se nepodává a dovolatel ani netvrdí, že byl pověřen výkonem obchodního

vedení v souladu s § 66d odst. 1 obch. zák. a že by byla uzavřena dohoda, podle

níž by se ode dne jeho zvolení do funkce člena představenstva měl jeho vztah

(jako člena představenstva) se žalovaným řídit dříve uzavřenou pracovní

smlouvou. Za této situace již proto není nutné posuzovat, zda a případně za

jakých podmínek by dovolateli zůstal zachován pracovní poměr podle takto

změněné pracovní smlouvy i po zániku funkce člena představenstva. [9] Na shora popsaných závěrech pak není způsobilá ničeho změnit ani

skutečnost, že se strany téměř dva roky po zvolení dovolatele členem

představenstva dohodly (ve smlouvě o výkonu funkce), že „v případě skončení

funkčního období člena představenstva bude člen představenstva zařazen zpět na

původní pozici ředitele společnosti“. Uvedené ujednání totiž nemůže ničeho

změnit na tom, že původní pracovní poměr s ohledem na absenci jiné dohody

zanikl ke dni zvolení dovolatele členem představenstva.

Otázka, zda toto

ujednání je způsobilé založit nárok dovolatele na uzavření nové pracovní

smlouvy s totožným druhem práce, či zda dokonce představuje novou pracovní

smlouvu, není pro projednávanou věc (v níž se dovotalel domáhá určení, že trvá

jeho pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2007) významná.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3

in fine o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný

domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu