27 Cdo 3669/2023-844
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Ing. Jiřího Zachardy, bytem v Klatovech, Akátová 578, PSČ 339 01, zastoupeného JUDr. Petrem Bauerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 593/10, PSČ 301 00, proti žalované 1) BETONOVÉ STAVBY - GROUP, s. r. o., se sídlem v Předslavi, č. p. 99, PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 64834131, zastoupené Mgr. Davidem Šmrhou, advokátem, se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, PSČ 301 00, a žalované 2) EMP HOLDING ANSTALT, se sídlem v Triesenbergu, Tristelstrasse 36, PSČ 9497, Lichtenštejnské knížectví, reg. č. FL-0002.136.387-5, zastoupené JUDr. Petrem Kubešem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Klatovech, nám. Míru 65, PSČ 339 01, o určení společníka ve společnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 79/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 19 Cmo 53/2022-678, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. 41 Cm 79/2019-557, určil, že žalobce je společníkem první žalované (dále též jen „společnost“) s podílem ve výši 50 % odpovídajícím splacenému vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 2.150.000 Kč (výrok I.), návrh na určení, že druhá žalovaná není společníkem společnosti, zamítl (výrok II.) a
2. Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 269/2020-380, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2020, č. j. 41 Cm 79/2019-278, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1/ Žalobce byl zakládajícím společníkem společnosti, která vznikla dne 22. 3. 1996. 2/ Od 21. 3. 2015 byl žalobce společníkem společnosti s podílem ve výši 50 % odpovídajícím splacenému vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 2.150.000 Kč (dále jen „podíl“). 3/ Podle čl. III odst. 5 společenské smlouvy společnosti ve znění ze dne 26. 2. 2015 může každý společník svůj podíl převést na jiného společníka nebo jinou osobu jen se souhlasem valné hromady nebo všech společníků. 4/ Výzvou soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky (dále jen „exekutor“) ze dne 6. 12. 2018, č. j. 176 EX 03523/18-033, byl žalobce vyzván ke splnění vymáhané povinnosti, a to do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalobci doručena 10. 12. 2018. 5/ Exekučním příkazem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 176 EX 03523/18-053, exekutor rozhodl o provedení exekuce postižením podílu žalobce ve společnosti (dále jen „exekuční příkaz“). 6/ Exekuční příkaz nabyl právní moci dne 28. 3. 2019. 7/ Na výzvu exekutora prohlásil druhý společník společnosti Miroslav Buchta (dále jen „druhý společník“) dne 1. 4. 2019, že s převodem podílu nesouhlasí. Podíl druhého společníka ve společnosti činil rovněž 50 %. 8/ Exekutor ve vyrozumění o provedení exekuce ze dne 1. 4. 2019 uvedl, že vzhledem k nesouhlasu druhého společníka s převodem podílu je podíl nepřevoditelný (dále jen „vyrozumění“). 9/ Vyrozumění nebylo žalobci nikdy doručeno či mu dáno na vědomí. 10/ Návrhem ze dne 8. 4. 2019 se žalobce domáhal zastavení exekuce. 11/ Podíl žalobce byl dne 12. 4. 2019 v obchodním rejstříku společnosti zapsán jako uvolněný a žalobce byl vymazán z obchodního rejstříku jako společník. 12/ Valná hromada společnosti dne 18. 6. 2019 rozhodla o změně společenské smlouvy tak, že podíly ve společnosti jsou neomezeně převoditelné na jiného společníka nebo na jinou osobu, a zároveň přijala usnesení, podle kterého souhlasí s převodem uvolněného podílu na druhou žalovanou a všichni společníci se vzdali předkupního práva k podílu. 13/ Smlouvou o převodu uvolněného podílu ze dne 25. 6. 2019 převedla společnost uvolněný podíl ve výši 50 % odpovídající splacenému vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 2.150.000 Kč na druhou žalovanou.
4. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že žalobce má naléhavý právní zájem, pokud jde o určení, že je společníkem společnosti. Na určení, že druhá žalovaná není společnicí společnosti, naléhavý právní zájem žalobce neshledal.
5. S odkazem na předchozí kasační rozhodnutí odvolacího soudu pak dovodil, že počátek lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce se váže na vědomost žalobce o „novém náhledu“ exekutora na převoditelnost podílu. Návrh na zastavení exekuce byl tudíž žalobcem podán včas a jeho účast ve společnosti podle § 206 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), nemohla zaniknout před pravomocným rozhodnutím o tomto návrhu.
6. K odvolání žalobce a žalovaných Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu o určení, že žalobce je společníkem společnosti, zamítl (první výrok), co do výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).
7. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně co do rozsahu naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení.
8. Oproti názoru soudu prvního stupně však odvolací soud uzavřel, že návrh žalobce na zastavení exekuce nebyl podán včas. Lhůty v exekučním řízení jsou totiž jasně stanoveny v § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“), přičemž není dán prostor pro závěr, že by bylo možno běh lhůt odvíjet od jiného okamžiku, než je určen v tomto ustanovení, například od vědomosti žalobce o „novém náhledu“ exekutora na převoditelnost podílu žalobce. Návrh na zastavení exekuce byl proto podán až po marném uplynutí lhůty podle § 46 odst. 6 exekučního řádu.
9. Výzva žalobci byla doručena 10. 12. 2018 a exekuční příkaz nabyl právní moci 28. 3. 2019, čímž účast žalobce ve společnosti podle názoru odvolacího soudu zanikla. II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a sice: 1/ otázky zániku účasti společníka ve společnosti v důsledku postižení omezeně převoditelného podílu exekučním příkazem, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněného pod číslem 152/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 152/2018“), 2/ „zda exekutor nemá po celou dobu exekuce na omezeně převoditelný obchodní podíl zkoumat, zda není dán souhlas s převodem obchodního podílu na třetí osobu“, a 3/ „zda v případě vyjádření nesouhlasu společníka v průběhu exekuce na omezeně převoditelný obchodní podíl, je z povahy věci vyloučeno, aby společnost v rámci téže exekuce tentýž obchodní podíl následně dle své libovůle (bez dražby) převáděla na třetí osobu postupem dle § 213 z. o. k.“, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny.
11. Prostřednictvím první dovolací otázky dovolatel rozporuje závěr odvolacího soudu, podle něhož jeho účast ve společnosti zanikla právní mocí exekučního příkazu, namítaje, že k zániku jeho účasti ve společnosti mohlo v souladu s § 206 odst. 1 z. o. k. dojít toliko doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekuci, jelikož se jednalo o podíl omezeně převoditelný.
12. Ve vztahu ke druhé dovolací otázce dovolatel namítá, že postoj druhého společníka, na jehož souhlas je vázána převoditelnost obchodního podílu, se může v průběhu exekuce měnit. Poukazuje na to, že i přes prvotně vyjádřený nesouhlas druhého společníka s převodem podílu, dala valná hromada společnosti dne 18. 6. 2019, tedy „ještě před skončením exekuce“, souhlas s převodem uvolněného podílu podle § 213 z. o. k. na druhou žalovanou.
13. Dovolatel zpochybňuje názor odvolacího soudu, podle kterého „u omezeně převoditelného podílu může zaniknout účast ve společnosti na základě vyjádření o nesouhlasu s převodem druhého společníka s tím, že bude ‚zákonem blíže neoznačeným způsobem a formou označen‘ za fakticky nepřevoditelný.“
14. Prostřednictvím druhé a třetí dovolací otázky dovolatel dále poukazuje na nesprávnost postupu soudního exekutora při postižení omezeně převoditelného podílu exekučním příkazem, která měla za následek, že společnost s podílem neoprávněně naložila jako s uvolněným podílem.
15. Společnost ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
16. Druhá žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. III. Přípustnost dovolání
17. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
18. Ačkoli dovolatel avizuje, že dovolání směřuje proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, ve vztahu k jeho druhému výroku – jímž odvolací soud potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně – Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., a ani jinak druhý výrok rozsudku odvolacího soudu nenapadá. Dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.
19. První dovolací otázka dovolání přípustným nečiní. Jak bude dále vyloženo, odvolací soud se při jejím řešení od závěrů R 152/2018 neodchýlil.
20. Ani třetí dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládá. Namítá-li dovolatel, že společnost nebyla oprávněna k převodu podílu na druhou žalovanou podle § 213 z. o. k., přehlíží, že k tomuto převodu došlo až poté, co bylo usnesením valné hromady společnosti ze dne 18. 6. 2019 rozhodnuto o změně společenské smlouvy tak, že jsou podíly ve společnosti neomezeně převoditelné na jiného společníka nebo na jinou osobu. Na jejím posouzení tudíž napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sb. rozh. obč., či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).
21. Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. k posouzení dovolatelem předkládané otázky povinnosti soudního exekutora zkoumat převoditelnost obchodního podílu, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. IV. Důvodnost dovolání
22. Podle § 206 odst. 1 věty druhé z. o. k. účast společníka ve společnosti zaniká také doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekuci nebo, není-li podíl převoditelný, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením podílu nebo právní mocí exekučního příkazu k postižení podílu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle jiného právního předpisu a, byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, právní mocí rozhodnutí, kterým bylo řízení o zastavení exekuce zastaveno, nebo kterým byl návrh na zastavení exekuce odmítnut nebo zamítnut.
23. Podle § 320ab odst. 5 o. s. ř. lze v dražbě prodat i podíl, který je omezeně převoditelný. V takovém případě může být příklep udělen jen tomu, kdo před dražbou prokáže, že splňuje požadavky stanovené zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami pro nabytí podílu.
24. Podle § 320ab odst. 8 o. s. ř. nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě nebo není-li podíl převoditelný, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku z práva na vypořádání. Účast povinného ve společnosti s ručením omezeným a v družstvu a účast komanditisty v komanditní společnosti zaniká doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě společnosti s ručením omezeným, družstvu nebo komanditní společnosti. Na výkon rozhodnutí postihující pohledávku povinného z práva na vypořádání se použijí obdobně ustanovení § 312 odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3.
25. Podle § 46 odst. 1 exekučního řádu exekutor postupuje v exekuci rychle a účelně; při tom dbá ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem.
26. Ustanovení § 46 je jedním z ustanovení exekučního řádu, které vytváří normativní jádro tohoto předpisu. Vedle obecné zásady autonomního postupu exekutora (sám volí prostředky a činí úkony k naplnění cíle řízení), jež je vůdčím principem současné úpravy exekučního práva, obsahuje i klíčová obecná pravidla pro postup v řízení. Takto je zde vyjádřen jeden z principů exekučního řízení, a to zásada minimalizace dotčení práv povinného i práv třetích osob (Molák, S. a kol. § 46 [Vedení exekuce a vymožené plnění]. In: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2023. ISBN 978-80-7676-575-7. s. 381-407).
27. Exekuční řízení tak má být vedeno v souladu se zásadou ekonomie řízení, a to i z hlediska souladnosti procesního postupu soudu s ohledem na náklady řízení s principem proporcionality zásahu do vlastnického práva povinného. Z principu proporcionality vyplývá nezbytnost minimalizace legitimního zásahu do základních práv účastníků řízení, kterým nesmí být vedením řízení způsobena větší než zcela nezbytná újma. Soudy proto musí volit taková řešení, která minimalizují zásah do základních práv účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1657/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1677/2022, či nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 2780/10, ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2013/10, a ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 247/11, uveřejněné pod č. 108/2011, č. 154/2011 a č. 180/2011 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
28. K exekuovatelnosti podílu ve společnosti s ručením omezeným se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává: 1/ Právní úprava společnosti s ručením omezeným účinná od 1. 1. 2014 zná a rozlišuje podíl neomezeně převoditelný, omezeně převoditelný a (zcela) nepřevoditelný. 2/ Platí, že je-li nepřevoditelný podíl společníka postižen exekučním příkazem, jeho účast ve společnosti zaniká právní mocí tohoto exekučního příkazu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle jiného právního předpisu (§ 46 odst. 6 exekučního řádu) a, byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, právní mocí rozhodnutí o tomto návrhu (§ 55 exekučního řádu). 3/ Je-li však exekučním příkazem postižen podíl převoditelný, byť jen omezeně, zaniká účast společníka ve společnosti s ručením omezeným udělením příklepu v dražbě nebo doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě společnosti s ručením omezeným (§ 320ab odst. 1, 5 a 8 o. s. ř. ve spojení s § 63 a § 65 exekučního řádu). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5455/2014 a R 152/2018.
29. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že může-li být příklep v dražbě udělen jen tomu, kdo před dražbou prokáže, že splňuje požadavky nabytí podílu stanovené společenskou smlouvou, bylo by v rozporu se zásadami hospodárnosti a účelnosti postupu soudního exekutora, pokud by k (opakovanému) konání dražby přistoupil, aniž by se zabýval reálnou možností převodu podílu s ohledem na podmínky omezené převoditelnosti, jak vyplývají ze společenské smlouvy.
30. K obdobnému závěru dospěla i odborná literatura, podle které stanoví- li společenská smlouva určité podmínky, soudní exekutor je povinen je posoudit, a to jako „tzv. prejudiciální otázku, neboť bez zodpovězení této otázky nemůže dále efektivně zákonným způsobem postupovat v nařízené exekuci“. „Pokud kterýkoli společník (rozdílný od povinného) projevil svůj nesouhlas s převodem (s dražbou), … soudní exekutor je povinen k tomuto právnímu jednání přihlížet a chránit jeho práva (dle § 46 odst. 1 exekučního řádu). Za tohoto stavu je tedy možné shrnout, že soudní exekutor v případě nesouhlasu jiného společníka s převodem (dražbou), pokud je převod dle společenské smlouvy na tomto souhlasu závislý, není oprávněn provést dražbu podílu povinného, proti vůli jiného společníka.“ (Právní a legislativní komise Exekutorské komory ČR. Stanoviska. Komorní listy, 2020, č. 1, s. 36-39.).
31. Zjednodušeně řečeno, je-li převoditelnost podílu ve společenské smlouvě podmíněna souhlasem všech společníků a vyjádří-li společník nesouhlas s převodem podílu, pročež podmínky převoditelnosti podílu nemohou být naplněny, je exekutor povinen takové jednání zohlednit a nepřistupovat k dražbě podílu.
32. V projednávané věci byla situace odlišná potud, že souhlas s převodem podílu mohla (kromě všech společníků) udělit i valná hromada. Jelikož společníky společnosti byli toliko žalobce a druhý společník (oba s podíly ve výši 50 %), přičemž druhý společník na výzvu exekutora sdělil, že s převodem podílu nesouhlasí, lze důvodně předpokládat, že ani valná hromada by souhlas neudělila.
33. Dospěl-li odvolací soud za této situace k závěru, podle kterého nesouhlasil-li druhý společník s převodem podílu, zanikla účast dovolatele ve společnosti právní mocí exekučního příkazu k postižení podílu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě v souladu s § 46 odst. 6 exekučního řádu, aniž se konala dražba podílu, jelikož s ohledem na omezení převoditelnosti podílu společenskou smlouvou nemohl být v dražbě udělen příklep, je tento závěr odvolacího soudu správný.
34. Ve světle právě uvedené argumentace Nejvyšší soud ve vztahu k první dovolací otázce dodává, že odvolací soud se neodchýlil ani od R 152/2018. V něm Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož i v případě, kdy se společenská smlouva omezením převoditelnosti podílu odchyluje od dispozitivní úpravy § 207 odst. 1 z. o. k., lze – při splnění podmínek jeho převodu – provést dražbu omezeně převoditelného podílu. Z tohoto závěru však neplyne povinnost konání této dražby při postižení omezeně převoditelného podílu bez dalšího (bez ohledu na možnost naplnění podmínek převoditelnosti), jak se dovolatel domnívá.
35. Ostatně i ze samotného jazykového výkladu ustanovení § 320ab odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že omezeně převoditelný podíl „lze“ prodat v dražbě – stejně jako podíl neomezeně převoditelný – nikoli však, že se dražba (nota bene opakovaně) uskutečnit musí, i když nejsou splněny požadavky stanovené zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami pro nabytí podílu.
36. Názor odvolacího soudu, podle něhož soudní exekutor nebyl povinen konat dražbu omezeně převoditelného podílu, je tak se závěry Nejvyššího soudu obsaženými v R 152/2018 v souladu.
37. Nejvyšší soud podotýká, že k doplnění dovolání ze dne 28. 11. 2023 nepřihlížel, neboť bylo podáno opožděně.
38. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud v řízení neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), zamítl dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
39. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a oběma žalovaným tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
40. Náklady první žalované sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 5. 2. 2024) podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), jejíž výše činí podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč tak dovolací soud přiznal první žalované k tíži žalobce celkem 3.400 Kč.
41. Náklady druhé žalované sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 10. 1. 2024) podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, jejíž výše činí podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a po připočtení 21 % daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal druhé žalované k tíži žalobce celkem 4.114 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 3. 4. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu