27 Cdo 3786/2023-221
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců
JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně OPTOMED
Havířov s. r. o., se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 1613/83a, PSČ 736 01,
identifikační číslo osoby 02248565, zastoupené Mgr. Jakubem Löblem, advokátem,
se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, PSČ 602 00, proti žalované Oční Šťáva s. r.
o., se sídlem v Havířově, Družstevnická 1117/12a, Podlesí, PSČ 736 01,
identifikační číslo osoby 02133172, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem,
advokátem, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, o vyloučení
společníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 183/2021, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2023,
č. j. 5 Cmo 80/2023-138, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2023, č. j. 5 Cmo 80/2023-138,
jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2023, č. j. 28 Cm
183/2021-101, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Vyšel přitom zejména z toho, že:
1) Žalobkyně má dvě společnice, a to společnost Oční šťáva s. r. o. (žalovanou) a společnost Oční studio Fovea s. r. o. (dále jen „společnost F.“),
přičemž každá ze společnic vlastní podíl o velikosti 50 %. 2) Jednateli žalobkyně jsou Ing. Michal Chroboček (dále jen „M. Ch.“),
Mgr. Alexej Punko (dále jen „A. P.“) a MUDr. Michal Šťáva (dále jen „M. Š.“). 3) M. Ch. a A. P. jsou jednateli a společníky společnosti F. 4) M. Š. je jediným společníkem žalované a je jedním z jednatelů této
společnosti. 5) Společnost F. (jako společnice žalobkyně) dopisem ze dne 22. 7. 2021
vyzvala žalovanou k nápravě konkrétních (ve výzvě specifikovaných) porušení ve
smyslu § 204 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a
družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], a zároveň
žalovanou upozornila na možnost podání návrhu na vyloučení společníka [jejž by
podala jako společnice žalobkyně na základě § 157 odst. 2 písm. d) z. o. k]. 6) Na mimořádné valné hromadě žalobkyně svolané jednatelem žalobkyně a
konané dne 8. 9. 2021 bylo schváleno rozhodnutí o podání návrhu na vyloučení
žalované ve smyslu § 190 odst. 2 písm. o) z. o. k. [3] Soud prvního stupně zdůraznil, že primárně je věcí samotné
společnosti (žalobkyně), aby chránila své oprávněné zájmy proti společníkům,
kteří porušují závažným způsobem své povinnosti ve vztahu ke společnosti. Je to
tedy v první řadě společnost (zastoupená jednatelem), kdo společníka vyzývá k
nápravě povinností a popř. činí kroky vedoucí k jeho vyloučení. Zákonná úprava
pak sekundárně, pro případ, že by společnost (resp. její jednatel) zůstala
nečinná, dává společníkovi možnost, aby za společnost shora popsané kroky
učinil sám [jak vyplývá z § 157 odst. 1, 2 písm. d) z. o. k]. Zástupčí
oprávnění pak nevznikne dříve, než možnost jednat za společnost neuplatní osoba
k tomu primárně určená, tedy její statutární orgán. [4] S ohledem na derivativní povahu oprávnění společníka činit kroky
vedoucí k vyloučení jiného společníka soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná
k nápravě vytýkaných povinností nebyla vyzvána (dle § 204 odst. 1 z. o. k.)
osobou k tomu oprávněnou, když M. Ch. a A. P. žalovanou vyzvali nikoliv jako
jednatelé žalobkyně, ale jako jednatelé společnosti F. [5] Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací ve výroku označeným
rozsudkem k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první
výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [6] Odvolací soud předně zdůraznil subsidiární povahu derivativní
žaloby; společník, který ji zamýšlí za společnost podat, musí nejprve
společnost o svém záměru uvědomit a umožnit, aby žalobu podal za společnost
člen statutárního (popř. dozorčího) orgánu. Společník je oprávněn žalobu podat
až poté, kdy příslušnému orgánu společnosti uplyne lhůta k podání žaloby
stanovená zákonem, popř. kdy příslušný orgán sdělí, že žalobu nepodá.
[7] Vycházeje (po doplnění dokazování) dále mimo jiné i z toho, že
jednatelé žalobkyně výslovně prohlásili, že žalobu za žalobkyni nepodají,
odvolací soud dovodil, že v poměrech projednávané věci – kdy jednatelé
společnosti F. jsou současně jednateli žalobkyně, kteří jsou (odvozeně)
oprávněni žalobu za žalobkyni podat – by byl požadavek na opětovné formální
poskytnutí informace o záměru podat derivativní žalobu žalobkyni absurdním. [8] Přesto však žaloba nemůže být úspěšná, neboť výzvu dle § 204 odst. 1
z. o. k. neučinila žalobkyně, ale toliko její společnice. Společník je sice
oprávněn tuto výzvu učinit (je-li totiž oprávněn podat za společnost žalobu,
musí být oprávněn učinit i kroky nezbytné pro podání žaloby), ale toliko v
případě nečinnosti příslušného orgánu společnosti (jednatelů). Jestliže výzvu
dle § 204 odst. 1 z. o. k. neučinila žalobkyně, nebyl splněn jeden z
předpokladů, za nichž soud může rozhodnout o vyloučení společníka (žalované) ze
společnosti (žalobkyně). II. Dovolání a vyjádření k němu
[9] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky,
jež nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, a to, zda výzva k
plnění podle § 204 odst. 1 z. o. k. může být učiněna taktéž společníkem, který
jedná na základě zákonného „zmocnění“ ve smyslu § 157 odst. 2 písm. d) z. o. k,
případně na základě zmocnění samotnou společností, ze které má být společník
vyloučen.
[10] Dovolatelka předesílá, že žalovanou nesčetněkrát v minulosti
upozorňovala na protiprávnost jejího jednání (a nikoliv jen výzvou zaslanou
společností F. ze dne 22. 7. 2021, jež byla v řízení posuzována), což také
tvrdila v řízení před soudy nižších stupňů.
[11] Namítá, že obsah pozvánky na valnou hromadu (v níž bylo obsaženo
vytýkané jednání) určovala přímo žalobkyně a nikoliv společnost F., o vyloučení
valná hromada rozhodla právě s odkazem na výzvu ze dne 22. 7. 2021. Dospěly-li
soudy nižších stupňů k závěru, že žalovanou k plnění povinností vyzývala osoba
k tomu neoprávněná, má dovolatelka za to, že se jedná o závěr „absurdní a
přepjatě formální“, vzhledem k osobnímu propojení společnosti F. a žalobkyně
(neboť žalovanou by v obou případech vyzývaly tytéž fyzické osoby).
[12] Z jazykového výkladu § 204 odst. 1 z. o. k. podle dovolatelky
neplyne, kdo je povinen žalovanou k plnění povinností vyzvat. Nehledě na to,
kdo žalovanou k nápravě povinností vyzval, smysl a účel ustanovení § 204 odst.
1 z. o. k. byl naplněn, neboť žalovaná se valné hromady zúčastnila, proti výzvě
věcně vystoupila a namítla, že se tvrzeného jednání nedopustila. Podmínka
předchozí výzvy tak v poměrech projednávané věci podle názoru dovolatelky
splněna byla, lhostejno, zda žalovanou vyzvala přímo žalobkyně či společnost F.
[13] Žalovaná ve vyjádření k dovolání znovu upozorňuje na skutečnost, že
i kdyby společnost F. mohla žalovanou vyzvat k nápravě, mohla tak činit toliko
subsidiárně, což však v poměrech projednávané věci nedodržela. Majíc napadené
rozhodnutí za správné, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
III. Přípustnost dovolání
[14] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku
podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[15] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou
předestřené otázky, v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené.
IV. Důvodnost dovolání
[16] Podle § 204 odst. 1 z. o. k. se může společnost domáhat u soudu
vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost,
ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn;
tím není dotčen § 151 z. o. k.
[17] Podle § 157 odst. 1 a 2 písm. d) z. o. k. je každý společník
oprávněn podat společnickou žalobu pro uplatnění práva společnosti na vyloučení
společníka ze společnosti soudem podle § 204 z. o. k.
[18] Podle § 158 z. o. k. před uplatněním práva podle § 157 z. o. k.
společník písemně informuje o svém záměru všechny jednatele.
[19] Podle § 159 z. o. k. pokud informovaný orgán neuplatní u soudu
právo, které za společnost hodlá uplatnit společník, bez zbytečného odkladu po
doručení informace podle § 158 z. o. k., může společník toto právo uplatnit za
společnost sám.
[20] Vyloučení společníka ze společnosti představuje závažný zásah do
jeho právního postavení. Obdobně jako v případě zrušení účasti společníka ve
společnosti s ručením omezeným soudem (§ 205 z. o. k.) je i vyloučení
společníka ze společnosti krajním řešením (ultima ratio), k němuž je zpravidla
– s ohledem na důsledky, které má pro společníka – namístě přikročit až tehdy,
není-li možné důvody, pro které se společnost domáhá vyloučení svého
společníka, překlenout jinak (srov. mutatis mutandis při výkladu § 205 z. o. k.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017).
[21] Z uvedených důvodů zákon aplikaci tohoto nástroje podmiňuje řadou
kroků, které musí být naplněny. Mimo jiné tak zásadně musí být společníku
porušujícímu své povinnosti umožněno tyto povinnosti splnit alespoň dodatečně a
současně musí být upozorněn na možný následek (v podobě vyloučení ze
společnosti), bude-li v porušování svých (konkrétně vymezených) povinností
nadále pokračovat (srov. § 204 odst. 1 z. o. k. a obdobně při výkladu právní
úpravy účinné do 31. 12. 2013 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2014, sp.
zn. 29 Cdo 3243/2012).
[22] Jelikož současně platí, že o okruhu osob, které zůstanou společníky
společnosti, by zásadně neměli rozhodovat členové statutárního orgánu
společnosti, nýbrž sami společníci, spadá rozhodnutí o podání žaloby o
vyloučení společníka do působnosti valné hromady [§ 190 odst. 2 písm. o), § 173
odst. 1 písm. b) z. o. k.]. Společnost může podat žalobu o vyloučení společníka
pouze tehdy, rozhodla-li o tom valná hromada, a pouze z důvodů, pro které tak
valná hromada rozhodla.
[23] S účinností od 1. 1. 2021 je žalobu o vyloučení společníka ze
společnosti soudem podle § 204 z. o. k. oprávněn podat jménem společnosti
[formou tzv. společnické či derivativní žaloby (actio pro socio)] každý
společník [§ 157 odst. 1 a 2 písm. d) z. o. k.].
[24] Společnická žaloba je subsidiárním nástrojem, jejž lze uplatnit
zásadně toliko tehdy, nepodají-li za společnost příslušnou žalobu osoby k tomu
primárně povolané, tedy členové statutárního (či případně kontrolního) orgánu.
Právě proto ukládá § 158 z. o. k. společníku, jenž hodlá společnickou žalobu
podat, nejprve informovat dotčené orgány (jejich členy) a zástupčí právo
„otevírá“ až pro případ, nepodá-li za společnost žalobu člen jejího
statutárního (případně kontrolního) orgánu (§ 159 z. o. k.).
[25] Má-li se právo společníka podat za zákonem stanovených podmínek
společnickou žalobu podle § 157 odst. 2 písm. d) z. o. k. reálně uplatnit, musí
mít společník – nevyhoví-li členové statutárního orgánu jeho žádosti – právo
realizovat kroky, jež podání žaloby předcházejí a bez jejichž naplnění by
žaloba nemohla být úspěšná. Při nečinnosti členů statutárního orgánu je proto
oprávněn jak vyzvat společníka porušujícího své povinnosti k jejich splnění a
upozornit jej na možnost vyloučení (§ 204 odst. 1 z. o. k.), tak i svolat
valnou hromadu s příslušným pořadem jednání (viz § 187 z. o. k.) [srov. obdobně
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016, či
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2343/2020, k právu
společníka podávajícího společnickou žalobu uzavřít s advokátem dohodu o
zastoupení společnosti pro řízení].
[26] Až potud jsou závěry napadeného rozhodnutí správné. Odvolací soud
je však již nesprávně aplikoval na projednávanou věc.
[27] Předně lze odvolacímu soudu vyčíst, že při úvaze o absenci výzvy
společnosti, předvídané ustanovením § 204 odst. 1 z. o. k., nevzal v potaz
právní úpravu jednání bez zástupčího oprávnění a jeho důsledků pro
zastoupeného. I kdyby byl správný závěr odvolacího soudu, podle něhož
společnost F. nebyla oprávněna zastoupit dovolatelku při výzvě podle označeného
ustanovení (k tomu viz dále), bylo namístě posoudit, zda dovolatelka – tím, že
obratem svolala valnou hromadu, na jejímž pořadu jednání bylo i usnesení o
vyloučení žalované ze společnosti z důvodů uvedených ve výzvě učiněné
společností F. – toto jednání společnosti F. dodatečně neschválila (§ 440
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Jestliže se odvolací soud touto
otázkou nezabýval (a bez dalšího uzavřel, že dovolatelka výzvu neučinila), je
jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné.
[28] Nicméně v poměrech projednávané věci lze uzavřít, že společnost F.
byla oprávněna výzvu dle § 204 odst. 1 z. o. k. učinit. Jestliže M. Ch. a A. P.
nehodlali žalobu o vyloučení žalované za dovolatelku podat, mohla příslušné
kroky učinit za dovolatelku její společnice, společnost F. Racionalitu tohoto
postupu ze strany jednatelů dovolatelky (již jsou současně jednateli
společnosti F.) Nejvyšší soud nehodnotí (pro právní posouzení věci není
významná).
[29] Lze dodat, že s ohledem na specifické poměry projednávané věci
nebylo třeba (jak správně uzavřel i odvolací soud), aby společnost F.
postupovala striktně podle § 158 z. o. k. a písemně informovala o svém záměru
všechny jednatele dovolatelky. M. Ch. a A. P. jsou současně jednateli
dovolatelky i jednateli společnosti F. (a informovali by tak sami sebe),
posledního jednatele dovolatelky (M. Š.) pak nebylo nutné informovat již proto,
že žalobu o vyloučení žalované by pro střet zájmů na své straně podat nemohl (§
21 odst. 4 o. s. ř.) a reálně by ji také nepodal.
[30] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není (co do řešení
dovoláním otevřené otázky) správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.
byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.
s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího
soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jej
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá
o. s. ř.).
[31] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[32] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu