27 Cdo 3902/2017-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze
4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, za účasti
UNEX a. s., se sídlem v Ostravě, Porážková 1424/20, PSČ 702 00, identifikační
číslo osoby 45192049, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem, se sídlem v
Praze 8, Pobřežní 370/4, PSČ 186 00, o určení, že rozhodnutí jediné akcionářky
přijatá při výkonu působnosti valné hromady a rozhodnutí valné hromady nemají
právní účinky, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp.
zn. 23 Cm 160/2016, o dovolání UNEX a. s. proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 11. 4. 2017, č. j. 8 Cmo 10/2017-206, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2017, č. j. 8 Cmo 10/2017-206,
se mění tak, že se nevydává.
[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 10.
2016, č. j. 23 Cm 160/2016-133, zamítl návrh na určení, že rozhodnutí ARCADA
Capital, a. s., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00 (nyní v Ostravě,
Českobratrská 230/26, PSČ 702 00), identifikační číslo osoby 26943981 (dále též
jen „jediná akcionářka“), přijaté při výkonu působnosti valné hromady UNEX a.
s. (dále též jen „společnost“) o odvolání a volbě člena představenstva ze dne
8. 2. 2015, nemá žádné právní účinky (výrok I.), zamítl návrh na určení, že
rozhodnutí jediné akcionářky přijaté při výkonu působnosti valné hromady
společnosti o odvolání a volbě člena představenstva ze dne 11. 3. 2015 nemá
žádné právní účinky (výrok II.), určil, že rozhodnutí jediné akcionářky ze dne
23. 4. 2015 přijaté při výkonu působnosti valné hromady společnosti o zvýšení
základního kapitálu společnosti a o vzdání se přednostního práva jediné
akcionářky na úpis nových akcií nemá žádné právní účinky (výrok III.), zamítl
návrh na určení, že rozhodnutí jediné akcionářky přijaté při výkonu působnosti
valné hromady společnosti ze dne 19. 5. 2015, kterým uděluje souhlas s
uzavřením dodatku k rámcové smlouvě na úvěrové bankovní produkty (ve výroku
blíže specifikované) a s uzavřením smlouvy o zřízení zástavního práva k
nemovitostem (ve výroku blíže specifikovaným), nemá žádné právní účinky (výrok
IV.), zamítl návrh na určení, že všechna usnesení valné hromady společnosti
konané dne 26. 6. 2015 od 12.30 hod. přijatá na této valné hromadě nemají žádné
právní účinky (výrok V.), zamítl návrh na určení, že všechna usnesení valné
hromady společnosti konané dne 26. 10. 2015 od 8.30 hod. přijatá na této valné
hromadě nemají žádné právní účinky (výrok VI.), a rozhodl o náhradě nákladů
řízení (výrok VII.) a o poplatkové povinnosti společnosti (výrok VIII.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti proti rozsudku soudu
prvního stupně v průběhu odvolacího řízení v záhlaví označeným usnesením
připustil, aby do řízení na místo „žalobce Česká republika – Úřad pro
zastupování státu ve věcech majetkových“ vstoupila společnost Administrace
insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140
00, identifikační číslo osoby 29414873 (dále též jen „insolvenční správkyně“).
[3] Odvolací soud vyšel z toho, že navrhovatelka podáním doručeným dne
4. 4. 2017 navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila insolvenční
správkyně, kterou Městský soud v Praze opatřením ze dne 10. 3. 2017 vydaným ve
věci sp. zn. 43 T 7/2016 pověřil správou podílu jediné akcionářky ve
společnosti. Insolvenční správkyně se svým vstupem do řízení na místo
navrhovatelky vyslovila souhlas. Podle odvolacího soudu tak nastala právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva na jiného, a byly proto
splněny podmínky pro postup podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, opírajíc
jeho přípustnost o § 237 o. s. ř. (tvrdíc, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení otázky hmotného
práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena) a majíc za
to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že návrh
„na záměnu účastníků“ zamítne, popř. aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
[5] Dovolání je přípustné podle § 238a o. s. ř., neboť směřuje proti
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto
o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a).
[6] Dovolání je důvodné.
[7] V projednávané věci jde o statusovou věc právnické osoby; jde tudíž
o řízení upravené zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále
též jen „z. ř. s.“), spadající mezi tzv. nesporná řízení [§ 2 písm. e), § 85
písm. a) z. ř. s.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018,
sp. zn. 29 Cdo 4727/2016]. Účastenství se zde řídí ustanovením § 6 odst. 1 z.
ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo
1875/2018).
[8] Jak přitom plyne z ustálené judikatury, ustanovení § 107a o. s. ř.
lze použít pouze ve sporných řízeních. Nastala-li v průběhu tzv. nesporného
řízení právní skutečnost, s níž je spojen převod nebo přechod práva či
povinnosti, o něž v řízení jde, nepoužije se § 107a o. s. ř., ať už v řízení
před soudem prvního stupně nebo v řízení odvolacím, a soud nevydá rozhodnutí
podle § 107a odst. 2 o. s. ř. Zjistí-li takovou skutečnost (nebo je-li soudu
oznámena některým z účastníků), pokračuje v řízení s procesním nástupcem
dosavadního účastníka poté, kdy o pokračování v řízení s procesním nástupcem
uvědomí účastníky i procesního nástupce přípisem či usnesením o vedení řízení
podle § 167 o. s. ř.
[9] V této situaci není na místě ani postup podle § 7 odst. 1 z. ř. s.,
neboť uvedené ustanovení se vztahuje na případy, kdy někdo z těch, o jejichž
právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení (ač tomu
tak mělo být) od jeho zahájení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. 1. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4554/2007, či ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo
4323/2009, a zejména pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn.
29 Cdo 2403/2010).
[10] Posuzoval-li odvolací soud, zda jsou naplněny podmínky pro vydání
usnesení o vstupu nového účastníka do řízení podle § 107a o. s. ř., aplikoval
nesprávně určenou právní normu. Nejvyšší soud proto z uvedeného důvodu usnesení
odvolacího soudu podle § 243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se nevydává.
[11] K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod
číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[12] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29.
9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu