27 Cdo 4032/2017-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v
právní věci žalobce J. R., zastoupeného Mgr. et Mgr. Antonínem Balounem,
advokátem, se sídlem v Plzni, Hálkova 1229/44, PSČ 301 00, proti žalované České
straně národně sociální, se sídlem v Praze 4, Kotorská 1572/18, PSČ 140 00,
identifikační číslo osoby 00442721, o určení neplatnosti 36. mimořádného sjezdu
České strany národně sociální, o žalobě na obnovu řízení podanou žalobcem proti
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 11. 2014, č. j. 43 C
844/2013-95, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, č. j.
35 Co 144/2015-119, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C
844/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14.
2. 2017, č. j. 35 Co 487/2016-205, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14. 2.
2017, č. j. 35 Co 487/2016-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 844/2013 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výrok II.).
Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu
v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne
29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo
1891/2013). Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze
jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho
kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky
bylo naplněno kritérium jiné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud
usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl). Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí
závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou
otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou
dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že
napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného
nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení
této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov.
usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel těmto požadavkům nedostál, neboť co do přípustnosti dovolání toliko
uvádí, že napadené rozhodnutí „závisí na posouzení otázek hmotného i procesního
práva, které dílem v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyly vyřešeny
a dílem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu“. Z dovolání tak není patrné, jaká konkrétní otázka hmotného nebo procesního
práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, nebyla v rozhodování dovolacího soudu
dosud vyřešena, ani při řešení které konkrétní otázky hmotného nebo procesního
práva se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu a o jakou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu se má jednat. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013)
se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.