27 Cdo 455/2025-372
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. Karla Hromka, CSc., bytem v Chrudimi, Švermova 527, PSČ 537 01, zastoupeného Mgr. Bc. Karlem Hromkem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, K Ploché dráze 1413, PSČ 537 01, proti žalované HK ENGINEERING s. r. o., se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 1053, PSČ 537 01, identifikační číslo osoby 25917978, zastoupené JUDr. Lucií Řehákovou Siebertovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, PSČ 110 00, o poskytnutí informací, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 137/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 9 Cmo 110/2024-350, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 11. 7. 2023 domáhá poskytnutí informací, a to: 1) sdělení, o jaké tři nemovitosti, o nichž je zmínka na straně 10 dokumentu vypracovaného HK ENGINEERING s. r. o. (dále jen „společnost“), datovaného 1. 6. 2023, označeného jako „Podnikatelský plán“, se konkrétně jedná, 2) sdělení výše nabídky a veškerých dalších podkladů, které má žalovaná ve vztahu k těmto nemovitostem, 3) sdělení informací a podkladů, z nichž vyplývá časová omezenost nabídky těchto nemovitostí, 4) sdělení, kdo tyto nemovitosti nabízí, či nabízel, a s kým žalovaná jednala.
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. 55 Cm 137/2023-327, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 9 Cmo 110/2024-350, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
5. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na „otázkách“:
1) zda jsou skutková zjištění odvolacího soudu v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a
2) zda jsou právní závěry odvolacího soudu v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, při jejichž posouzení se odvolací soud měl odchýlit od (dovolatelem obšírně popisované) ustálené rozhodovací praxe Ústavního a Nejvyššího soudu.
6. Ve skutečnosti dovolatel však Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo a která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
7. Argumentace dovolatele je totiž jen polemikou s hodnocením důkazů soudy obou stupňů. Dovolatel předkládá svou skutkovou verzi věci (uvádí, k jakým skutkovým zjištěním měly soudy na základě provedených důkazů dospět), podle níž žalovaná neposkytla žalobci jím požadované informace.
8. Hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů však dovolacímu přezkumu zásadně nepodléhá. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.), a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, totiž nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (za všechna rozhodnutí srovnej např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč., rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96.
9. Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že ve věci nezjistil extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Odvolací soud přesvědčivě vysvětlil, proč považuje informace poskytnuté dovolateli společností za informace, jejichž poskytnutí dovolatel žádal (včetně vysvětlení, proč se informace, kterou společnost dovolateli poskytla, lišila od informací uvedených v podnikatelském plánu). Uzavřel-li odvolací soud, že společností poskytnutá informace umožňuje dovolateli získat rozumný přehled o záležitostech společnosti (ke smyslu a účelu práva na informace srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2708/2018), nelze jeho právnímu posouzení ničeho vytknout.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 7. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu