27 Cdo 498/2021-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele R. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jozefem Barátem,
advokátem, se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí 310/2, PSČ 160 00, za účasti
Bytového družstva XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného
JUDr. Janem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 586/99, PSČ
130 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 200/2014, o dovolání navrhovatele proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2020, č. j. 6 Cmo 256/2019-183,
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit Bytovému družstvu XY na náhradu
nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jeho zástupce.
Kč“ (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele a družstva v záhlaví
označeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že
zamítl návrh na vyslovení neplatnosti „usnesení členské schůze družstva,
přijaté dne 30. 7. 2014“ (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
ve výroku II. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou
stupňů (třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež
Nejvyšší soud v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku rozhodnutí
odvolacího soudu, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné ve smyslu
§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť dovoláním napadeným druhým výrokem
usnesení odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
50.000 Kč a mezi účastníky nejde ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o
pracovněprávní vztah. [4] Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c
odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z
usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [5] Dovolatel formuluje dvě (v rozhodování dovolacího soudu dosud
neřešené) otázky hmotného práva, na jejichž vyřešení rozhodnutí odvolacího
soudu závisí, a to:
1) „zda je z hlediska stanovení programu členské schůze bytového družstva a z
hlediska řádného zařazení jednotlivých bodů programu třeba rozlišovat mezi
rozhodováním o samotné ‚změně stanov‘ družstva a rozhodováním o ‚podřízení se
zákonu o obchodních korporacích‘ ve smyslu ust. § 777 odst. 5 z. o. k.“ a
2) „zda se v případě rozhodování bytového družstva o změně stanov a podřízení
se zákonu o obchodních korporacích ve smyslu ust. § 777 odst. 5 z. o. k. uplatní kvalifikovaná většina hlasů členů družstva ve smyslu ust. § 731 odst. 2
z. o. k.“. [6] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) K podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích jako
celku dochází změnou zakladatelského právního jednání. 2) Jediným důsledkem podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních
korporacích (pro které se v odborné literatuře vžilo označení „generální
opt-in“) je, že se nadále (od účinnosti této změny zakladatelského právního
jednání) neuplatní domněnka zakotvená (pro korporace vzniklé před 1. 1. 2014) v
§ 777 odst. 4 z. o. k. 3) Postup podle § 777 odst. 5 z. o. k. nepředstavuje povinnost, za jejíž
nesplnění by bylo možné obchodní korporaci zrušit a nařídit její likvidaci
podle § 777 odst. 2 z. o. k., a pro posouzení počtu hlasů potřebných k přijetí
usnesení členské schůze družstva není významné, zda a kdy se družstvo podřídilo
zákonu o obchodních korporacích jako celku podle § 777 odst. 5 z. o. k. 4) Naopak ustanovení § 777 odst. 2 z. o. k. ukládá obchodním korporacím,
aby v tam uvedené lhůtě svá zakladatelská právní jednání přizpůsobily
požadavkům zákona o obchodních korporacích. Řečené neznamená, že by každá
obchodní korporace byla automaticky (bez dalšího) povinna měnit své
zakladatelské právní jednání. Uvedenou povinnost měly (mají) pouze ty obchodní
korporace, jejichž zakladatelská právní jednání nevyhovovaly (nevyhovují)
požadavkům zákona o obchodních korporacích (typický případ představuje absence
náležitosti tímto zákonem obligatorně vyžadované). 5) Pro bytová družstva (srov. § 727 z. o. k.) to mimo jiné znamená, že
byly povinny přizpůsobit své stanovy požadavku ustanovení § 731 odst. 1 z. o. k.
a doplnit do nich tam uvedené náležitosti v rozsahu, v němž je doposud
neobsahovaly. 6) Ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k., ve znění účinném do 30. 6. 2020,
upravuje většinu hlasů, potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze, jímž se
mění stanovy v části upravující náležitosti podle § 731 odst. 1 z. o. k. Její
nedodržení může být toliko důvodem pro případné vyslovení neplatnosti usnesení
členské schůze, přijatého nižším počtem hlasů, v řízení podle § 663 z. o. k. 7) V případě, že stanovy bytového družstva náležitosti podle § 731 odst. 1 z. o. k. neobsahují a členská schůze družstva – plníc povinnost určenou
ustanovením § 777 odst. 2 z. o. k. – je do stanov nově vtěluje, se však § 731
odst. 2 z. o. k. neuplatní. V tomto případě totiž není naplněna hypotéza právní
normy obsažené v označeném ustanovení (jež stanoví, že se požadavek na
„superkvalifikovanou“ většinu uplatní v případě, kdy členská schůze rozhoduje o
změně stanov v části obsahující náležitosti dle § 731 odst. 1 z. o. k.). Rozšiřovat aplikaci tohoto pravidla i na situace, kdy stanovy tyto náležitosti
ještě neobsahují a družstvo je do nich (v souladu s požadavkem § 777 odst. 2 z. o. k.) doplňuje, není podle přesvědčení Nejvyššího soudu na místě. 8) Jakkoliv jsou podmínky, práva a povinnosti vypočtené v § 731 odst. 1
z. o. k. beze sporu významné pro každého člena bytového družstva uvedeného v §
731 odst. 2 z. o. k., nelze přehlížet, že požadavek na takto vysokou většinu
hlasů potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze o změně stanov může
představovat – zejména v družstvech s větším počtem členů – téměř
nepřekonatelnou překážku pro přijetí usnesení o změně těchto náležitostí. 9) Pokud by byl za užití extenzivního výkladu rozšířen dopad pravidla §
731 odst. 2 z. o. k. i na situace, kdy nedochází ke změně „úpravy náležitostí
stanov uvedených“ v § 731 odst. 1 z. o. k., ale kdy jsou tyto náležitosti
teprve (nově) do stanov vtělovány, mohlo by to vést k tomu, že řada bytových
družstev by nebyla s to vyhovět požadavku § 777 odst. 2 z. o. k. a hrozila by
jim sankce upravená v označeném ustanovení (zrušení a likvidace). Výklad, podle
něhož by zákon kladl na adresáty právních norem požadavky, jež by nebyly
schopni reálně splnit, odporuje předpokladu racionálního zákonodárce. 10) Avšak pokud stanovy družstva již úpravu podmínek, práv a povinností
uvedených v § 731 odst. 1 z. o. k. (byť i jen částečně) obsahovaly (ať již
proto, že to ukládala dříve účinná úprava – srov. zejména § 685 odst. 2 a § 687
odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – anebo proto, že ji
družstvo začlenilo do stanov dobrovolně), nebylo zapotřebí, aby se družstvo v
rozsahu, který již mělo ve stanovách upraven, přizpůsobovalo postupem podle §
777 odst. 2 z. o. k. požadavku § 731 odst. 1 z. o. k. Jestliže stanovy družstva
vyhovovaly požadavku posledně označeného ustanovení v okamžiku, kdy zákon o
obchodních korporacích nabyl účinnosti, nebylo družstvo povinno podle § 777
odst. 2 z. o. k. tyto náležitosti do stanov doplnit.
11) Rozhodne-li se bytové družstvo tyto náležitosti, které již ve
stanovách byly obsaženy a které neodporovaly donucujícím ustanovením zákona o
obchodních korporacích či (nového) občanského zákoníku, přesto změnit (např. společně s doplněním těch náležitostí uvedených v § 731 odst. 1 z. o. k., jež
zatím ve stanovách upraveny nebyly), dopadá na změnu této části stanov pravidlo
upravené v § 731 odst. 2 z. o. k.; se změnou této části stanov musí souhlasit
všichni členové bytového družstva tam uvedení. Srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo
4460/2018, a v něm citovanou judikaturu, či ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo
2711/2019. [7] Promítnuto do poměrů projednávané věci to především znamená, že jak
rozhodování členské schůze o přizpůsobení se požadavkům zákona o obchodních
korporacích podle § 777 odst. 2 z. o. k., tak rozhodování členské schůze o
podřízení družstva zákonu o obchodních korporacích jako celku podle § 777 odst. 5 z. o. k., byla rozhodováním o změně stanov. Proto nebylo nutné „z hlediska
stanovení programu členské schůze“ (jímž mělo podle pozvánky být „schválení
stanov“) a z hlediska „řádného zařazení jednotlivých bodů programu“ tyto úkony
v pozvánce vzájemně rozlišit, resp. od sebe oddělit a zařadit je pod samostatné
body programu členské schůze. [8] Pro přijetí usnesení členské schůze, jímž se družstvo přizpůsobilo
zákonu o obchodních korporacích podle § 777 odst. 2 z. o. k., se v projednávané
věci požadavek většiny hlasů podle § 731 odst. 2 z. o. k. neuplatnil. Je tomu
tak proto, že z obsahu spisu se nepodává, že ve stanovách družstva účinných
před přijetím napadeného usnesení členské schůze již byly obsaženy náležitosti
podle § 731 odst. 1 z. o. k. a napadeným usnesením členské schůze měla být
schválena jejich změna. Ani dovolatel tuto skutečnost netvrdí, naopak výslovně
v dovolání uvádí, že „předchozí znění stanov družstva z roku 2004 tuto dnes již
povinnou náležitost stanov neobsahovaly, je zřejmé, že v tomto směru muselo
dojít ke změně, když bylo nezbytné, aby tato úprava byla do nových stanov
zakotvena“. [9] Nejvyšší soud proto uzavírá, že odvolací soud při řešení obou
dovolatelem formulovaných otázek hmotného práva postupoval v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. [10] Přípustnost dovolání nezakládají ani dovolatelem vytýkané údajné
vady řízení (rozpornost a nepřezkoumatelnost). V této souvislosti dovolací soud
připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li
dovolání přípustné; samy o sobě tyto vady nejsou způsobilé přípustnost dovolání
založit, neboť nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nadto lze uzavřít, že řízení uvedenými vadami zjevně netrpí (srov. důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011,
uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.