USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 551/6, PSČ 400 01, proti žalované AB Banka, a. s. v likvidaci, se sídlem v Mladé Boleslavi, Pivovarská 113/1, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 14799731, o určení neexistence zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 281/2013, o dovolání REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D. advokátem, se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 9. 2023, č. j. 35 Co 56/2022-652, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, č. j. 9 C 281/2013-222, určil, že v katastru nemovitostí ve prospěch REALIS-INVEST, s. r. o. (dále též jen „společnost“) zapsané zástavní právo váznoucí na v rozsudku specifikovaném pozemku neexistuje.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala společnost žalobu pro zmatečnost majíc za to, že bylo řízení stiženo vadou ve smyslu § 229 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož jím bylo zasaženo do jejích práv, aniž by byla účastníkem řízení.
3. Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 16. 12. 2021, č.
j. 9 C 281/2013-382, žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
4. K odvolání společnosti Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, které předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 243c odst. 3 věty první, § 218 písm. b) a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.
6. Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 218 písm. b) a § 240 odst. 1 o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sb. rozh. obč., či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003).
7. Odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) uzavřel, že společnost není k podání žaloby pro zmatečnost v této věci oprávněna, jelikož nebyla účastníkem řízení ve smyslu § 90 o. s. ř., do řízení žádným ze zákonem předpokládaných způsobů nevstoupila, nebyla vedlejším účastníkem, ani svůj nárok k právu, o němž se řízení vedlo, jinak neuplatnila. Nadto je v řízení nesporným, že společnost podnět ke svému vstupu do řízení na straně žalované učinila až po uplynutí lhůty podle § 203 odst. 1 o. s. ř. (viz odst. 11 a 12 napadeného rozhodnutí).
8. Společnost tudíž nebyla účastnicí řízení v projednávané věci (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř.), a právo podat dovolání jí tudíž nesvědčí.
9. Nejvyšší soud proto její dovolání podle § 243f odst. 2 a § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jakožto podané osobou, jež k tomu není oprávněna (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 355/2004, či ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4810/2017).
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 8. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu