USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce A. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15, PSČ 602 00, proti žalované Czech Coal Services a. s., se sídlem v Mostě, V. Řezáče 315, PSČ 434 67, identifikační číslo osoby 27261824, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, o neplatnost výpovědi a o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 3. 1993, č. j. 14 C 2215/91-62, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 1993, č. j. 10 Co 216/93-73, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 14 C 2215/91, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 84 Co 61/2020-337, 84 Co 62/2020-337, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 28. 6. 2019, č. j. 14 C 2215/91-285, ve znění usnesení ze dne 31. 1. 2020, č. j. 14 C 2215/91-313, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem „z důvodu ustanovení § 229 odst. 1 písm. e), f) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen ‚o. s. ř.‘)“, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 3. 1993, č. j. 14 C 2215/91-62, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4.
8. 1993, č. j. 10 Co 216/93-73 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 10. 2020, č. j. 84 Co 61/2020-337, 84 Co 62/2020-337, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Dovolatel v žalobě pro zmatečnost ze dne 29. 9. 2015, doplněné dne 30. 11. 2015, spatřuje důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. v tom, že ve věci „jako soudci, resp. přísedící, jednaly osoby, které nesplňovaly předpoklady pro výkon funkce dle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, konkrétně že neměly osvědčení soudu o znovujmenování do funkce dle uvedeného zákona, přičemž všichni zúčastnění, tedy jak přísedící, tak i předseda senátu si této skutečnosti museli být vědomi“, a že rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 18.
3. 1993, č. j. 14 C 2215/91-62, neobsahoval otisk kulatého razítka, který měl učinit předseda senátu JUDr. Štička, v čemž dovolatel spatřuje naplnění znaku trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti dle § 159 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále též jen „trestní zákon“).
[5] Pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. v případě, že jednání soudce nebo přísedícího představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně (a jde tedy o trestný čin), a že v důsledku takového jednání soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003, ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013, ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 27 Cdo 627/2017, ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4485/2017, či ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2698/2018).
[6] Dovolatel v žalobě pro zmatečnost netvrdil skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že jednání soudce, resp. přísedících, kteří rozhodli rozsudkem, naplnilo znaky trestného činu uvedeného v § 159 trestního zákona. Pokud totiž dovolatel spatřuje důležitý úkol, jehož splnění mělo být zmařeno nebo podstatně ztíženo, ve „vydání rozsudku v projednávané věci“, opomíná, že rozsudek Okresního soudu v Mostě č. j. 14 C 2215/91-62, byl vydán dne 18. 3. 1993 a nabyl právní moci dne 27. 8. 1993 (na čemž nic nemění ani chybějící otisk kulatého razítka). Jestliže odvolací soud za této situace uzavřel, že původní řízení nebylo zatíženo zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť chybějící lustrační osvědčení přísedících a absence kulatého razítka nemohou vést k závěru, že došlo ke spáchání trestného činu ze strany soudce či přísedících, učinil tak v souladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Námitkou, podle níž předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Leona Výborná je podjatá, vystihuje dovolatel zmatečnostní vadu řízení ve smyslu § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
a pro jejíž posouzení tudíž založit přípustnost dovolání nelze (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.