27 Cdo 781/2020-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v
právní věci žalobkyně K. Z H. M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY,
proti žalovanému JUDr. Zdeňku Šulcovi, bývalému správci konkursní podstaty
žalobkyně, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 780/18, PSČ 110 00, o
zaplacení 102.418.684 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané
žalobkyní proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 1. 2012, č. j.
40 C 30/2010-49, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 30/2010,
o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2017,
č. j. 21 Co 126/2017-127, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2005, č. j. 37 K
11/2005-47, byl prohlášen konkurs na majetek žalobkyně a ustanoven správce
konkursní podstaty JUDr. Zdeněk Šulc, advokát.
[2] Žalobou ze dne 21. 7. 2010, doručenou téhož dne Obvodnímu soudu pro
Prahu 1, se žalobkyně, za niž jednal Z. N., narozený XY, bytem XY, jako
„jednatel a jediný společník žalobkyně“ (dále též jen „Z. N.“), domáhala po
žalovaném náhrady škody za údajné porušení povinnosti jednat s péčí řádného
hospodáře.
[3] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 25. 1. 2012, č. j. 40 C
30/2010-49, zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní (učiněného
žalovaným) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení [výrok II.].
[4] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně, za niž jednal Z. N., dne 18. 11. 2014 žalobu pro zmatečnost (č. l. 51). [5] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 4. 2016, č. j. 40 C
30/2010-77, žalobu pro zmatečnost zamítl s tím, že Z. N. není oprávněn jednat v
řízení za žalobkyni, přičemž sám nebyl účastníkem řízení, kterého se námitka
zmatečnosti týká, a tak jde o případ, kdy je žaloba pro zmatenost podána někým,
kdo k ní nebyl oprávněn. [6] K odvolání žalobkyně, za niž jednal Z. N., Městský soud v Praze v
záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně; i on
totiž dospěl k závěru, že Z. N. není oprávněn jednat v řízení za žalobkyni a
sám nebyl účastníkem řízení, kterého se námitka zmatečnosti týká. [7] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně, za niž jednal Z. N., dovolání (č. l. 135), s nímž byla spojena žádost o osvobození od soudního
poplatku za dovolání, ale i žádost o ustanovení zástupce (pro dovolací řízení). [8] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 8. 2017, č. j. 40 C
30/2010-142, zamítl žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a o
ustanovení zástupce, neboť dospěl k závěru, že je podané dovolání zjevně
bezúspěšným uplatňováním práva; správnost tohoto rozhodnutí potvrdil Městský
soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2018, č. j. 21 Co 51/2018-182. [9] Podáním ze dne 8. 5. 2018 (č. l. 191) Z. N. znovu požádal o
osvobození od soudního poplatku za dovolání, jakož i o ustanovení zástupce (pro
dovolací řízení). Usnesením ze dne 28. 6. 2018, č. j. 40 C 30/2010-198, byla
tato žádost opětovně zamítnuta; správnost tohoto rozhodnutí potvrdil Městský
soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2018, č. j. 21 Co 311/2018-210. [10] Nato Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. 2. 2019, č. j. 40
C 30/2010-221, zastavil dovolací řízení s tím, že v projednávané věci nebyl
přes opakovanou výzvu uhrazen soudní poplatek za dovolání. Proti tomuto
rozhodnutí podala žalobkyně, za kterou jednal Z. N., odvolání. V rámci
odvolacího řízení byl Z. N. vyzván (č. l. 240), aby doložil plnou moc, která
jej opravňuje v řízení žalobkyni zastupovat. K této výzvě doložil Z. N. plnou
moc (č. l. 241), datovanou 31. 3. 2010, podle které žalobkyně, za kterou
opětovně jednal Z. N., „zplnomocňuje Z. N. bez omezení ke všem úkonům, včetně
podepisování.“
[11] Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 6. 2019, č. j. 21 Co
169/2019-251, zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2019, č. j. 40 C 30/2010-221, s tím, že Z. N. není oprávněný jednat v řízení za
žalobkyni, přičemž sám nebyl účastníkem řízení, kterého se námitka zmatečnosti
týká, a tak jde o případ, kdy je žaloba pro zmatečnost podána někým, kdo k ní
nebyl oprávněn. Proto bylo podle odvolacího soudu na místě postupovat podle §
241b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s čímž věc odvolací soud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [12] Podle § 21 odst. 1 písm. a) části věty před středníkem zákona o. s. ř. za právnickou osobu (v řízení) jedná člen statutárního orgánu. [13] Podle § 21 odst. 5 o. s. ř.
každý, kdo jedná za právnickou osobu,
musí své oprávnění prokázat. [14] Podle § 32 odst. 1 o. s. ř. každý, kdo v řízení vystupuje jako
zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění
doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil. [15] Z. N. byl jednatelem dovolatelky v období od 11. 8. 1994 do 17. 5. 2010. Žaloba v projednávané věci byla podána 21. 7. 2010 a Z. N. tudíž ke dni
jejího podání nesvědčilo zákonné zástupčí oprávnění k jednání za dovolatelku
podle § 21 o. s. ř. [16] Dovolatelka, která od 17. 5. 2010 nemá v obchodním rejstříku zapsán
statutární orgán, je (na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2005, č. j. 37 K 11/2005-47) v konkursu; správcem jejím konkursní podstaty je v
současné době Mgr. Jiří Prokop. [17] Z. N. přes výzvu soudu (č. l. 240) nedoložil oprávnění jednat za
žalobkyni. V tomto směru nelze akceptovat ani plnou moc z č. l. 241, neboť
podle této plné moci [jež byla soudu doložena 11. 6. 2019, přičemž měla být
udělena (je datována) již 31. 3. 2010] zmocnil Z. N. jako jednatel dovolatelky
sám sebe (jako fyzickou osobu) „ke všem úkonům, včetně podepisování“ za
dovolatelku. Ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 11/2006, uveřejněného pod číslem 76/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, totiž plyne, že osoba, která je statutárním orgánem obchodní
společnosti, nemůže jednat jménem této společnosti jinak než jako její
statutární orgán (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 32 Cdo 963/2012). K nemožnosti zastupování právnické osoby v občanském soudním
řízení osobou, oprávněnou za ni (přímo) jednat dále srov. obdobně rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 29 Odo 560/2004, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 29 Odo 1308/2006. [18] Jelikož dovolání bylo za dovolatelku podáno někým, kdo k tomu nebyl
oprávněn, a tento nedostatek podmínky dovolacího řízení se nezdařilo (přes
výzvu soudu) odstranit, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2, §
243b a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil. [19] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). [20] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.