27 Cdo 827/2025-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobce V. Ž., zastoupeného JUDr. Janem Salmonem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Mgr. ME. Nikole Chrenčíkové Pařízkové, bytem v Ostravě, Karla Svobody 130/95, PSČ 725 27, 2) K. P., 3) R. P., všem zastoupeným Mgr. Jiřím Zemanem, advokátem, se sídlem v Brně, Skřivanova 337/7, PSČ 602 00, a 4) Cario Build a. s. v likvidaci, se sídlem v Ostravě, Karla Svobody 415, PSČ 725 27, identifikační číslo osoby 27828298, zastoupené Mgr. Kateřinou Mík Špoulovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, PSČ 110 00, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 43 Cm 15/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2024, č. j. 62 Cm 21/2024-61, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2024, č. j. 8 Cmo 185/2024-88, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2024, č. j. 62 Cm 21/2024-61, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2024, č. j. 8 Cmo 185/2024-88, se odmítá.
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 7. 2024, č. j. 62 Cm 21/2024-61, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a po právní moci tohoto usnesení postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 26. 11. 2024, č. j. 8 Cmo 185/2024-88, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dovolání.
[4] Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[5] Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[6] Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[7] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[8] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
[9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).
[10] Dovolatel přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že „napadená rozhodnutí jsou v rozporu s ustálenou judikaturou“.
[11] Argument, podle kterého se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu se odvolací soud při jejím řešení odchýlil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[12] Tomuto požadavku dovolatel nedostál, když z dovolání není patrné, od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit. Odkaz dovolatele na judikaturu Vrchní soudu v Olomouci tento nedostatek zhojit nemůže.
[13] Nedostatek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
[14] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 8. 2025
JUDr. Marek Doležal předseda senátu