27 Cdo 851/2024-902
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
navrhovatele SISU Capital Fund Limited, se sídlem v George Townu, P. O. Box
309, Kajmanské ostrovy, registrační číslo osoby 80059, zastoupeného JUDr.
Vladimírou Glatzovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110
00, za účasti Bivideon B. V., se sídlem v Landsmeer, Noordeinde 128 3, 1121AL,
Nizozemské království, registrační číslo osoby 34152379, zastoupené Mgr. Radkem
Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, o
zaplacení 185.528.042,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 79 Cm 167/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 25. 9. 2023, č. j. 14 Cmo 255/2022-833, ve znění usnesení
ze dne 11. 12. 2023, č. j. 14 Cmo 255/2022-847, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2023, č. j. 14 Cmo 255/2022-833,
ve znění usnesení ze dne 11. 12. 2023, č. j. 14 Cmo 255/2022-847, v prvním
výroku v části, v níž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne
29. 9. 2022, č. j. 79 Cm 167/2007-789, ve znění usnesení ze dne 14. 11. 2023,
č. j. 79 Cm 167/2007-841, ve výrocích I. a II., a ve druhém výroku, jakož i
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 79 Cm 167/2007-789,
ve znění usnesení ze dne 14. 11. 2023, č. j. 79 Cm 167/2007-841, ve výrocích I.
a II. se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Návrhem na zahájení řízení doručeným Městskému soudu v Praze dne 17.
5. 2007 se navrhovatel jako minoritní akcionář společnosti ČESKÉ
RADIOKOMUNIKACE a. s., identifikační číslo osoby 60193671, vymazané z
obchodního rejstříku ke dni 26. 7. 2005 (dále též jen „ČRA“), domáhá na
společnosti Bivideon B. V. (dále též jen „Bivideon“) zaplacení celkem
185.528.042,08 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé mu z důvodu, že
Bivideon neučinila povinnou nabídku převzetí v souladu s § 183b odst. 1 zákona
č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 7. 10. 2004 (dále též
jen „obch. zák.“), ve lhůtě 60 dnů ode dne 22. 9. 2004, kdy nabyla podíl na
hlasovacích právech umožňující jí ovládnutí ČRA, a neuzavřela s navrhovatelem
smlouvu o koupi účastnických cenných papírů za přiměřenou cenu. Žalovanou
částku tvoří škoda ve výši 183.396.312 Kč podle § 183g odst. 1 obch. zák.
představující rozdíl mezi obdrženou a přiměřenou cenou za akcie ČRA a škoda ve
výši 2.131.730,08 Kč vzniklá zaplacením odměny za právní služby a znalecké
posuzování v této věci.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2022, č. j. 79 Cm
167/2007-789, ve znění usnesení ze dne 14. 11. 2023, č. j. 79 Cm 167/2007-841,
návrh na zahájení řízení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výrok II.) a o vrácení části nevyčerpané zálohy na tlumočné navrhovateli
(výrok III.). [3] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:
1) Navrhovatel je investičním fondem zřízeným podle zákonů Kajmanských
ostrovů. 2) Navrhovatel a další tři s ním personálně propojené investiční fondy
(SISU Capital Fund L. P., SISU Capital Fund Limited II a ARVO Master Fund; dále
též jen „SISU fondy“) nakoupili prostřednictvím „nákupní komise (víceúrovňového
komisionářského vztahu)“ akcie ČRA. 3) ČRA měly v období od 22. 7. 2002 do 26. 7. 2005 emitované akcie ve
formě na majitele v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě 100 Kč v počtu
30.900.070 kusů (dále též jen „akcie“). 4) Bivideon uveřejnila dne 5. 8. 2004 v Hospodářských novinách nabídku
převzetí akcií za cenu 440 Kč za akcii o jmenovité hodnotě 100 Kč. Dne 16. 9. 2004 získala Bivideon 75% podíl na hlasovacích právech ČRA. 5) Podle výpisu ze Střediska cenných papírů vlastnila Bivideon
nepřetržitě v období od 16. 9. 2004 do 22. 9. 2004 celkem 29.101.386 kusů
akcií. 6) Goldman Sachs International (dále též jen „Goldman“) jako obchodník s
cennými papíry a správce držel pro navrhovatele a SISU Capital Fund L. P. ke
dni 15. 10. 2004 celkem 541.038 ks akcií, které byly uloženy u jeho depositáře
společnosti Citigroup Global Markets Deutschland AG & Co. Kga A. (dále též jen
„Citigroup“). 7) Citigroup ke dni 15. 10. 2004 držela pro navrhovatele a SISU Capital
Fund L. P. celkem 541.038 ks akcií jménem Goldman, a to u svého uschovatele
Clearstream Banking AG ve Frankfurtu nad Mohanem (dále též jen „Clearstream
Frankfurt“). 8) Clearstream Frankfurt „vedla akcie prostřednictvím Clearstream
Banking Luxemburg SA“ (dále též jen „Clearstream Luxemburg“) u místního
uschovatele Citi a. s., identifikační číslo osoby 16190891, vymazané z
obchodního rejstříku ke dni 31. 12. 2009 (dále též jen „Citi“). 9) Podle Centrálního depozitáře cenných papírů, a. s., identifikační
číslo osoby 25081489, bylo celkem 587.073 ks akcií ke dni 15. 10. 2004
evidováno ve prospěch Citi. 10) Citi poskytovala v období od 15. 10. 2004 do 14. 5. 2005 Clearstream
Luxemburg služby spočívající ve správě cenných papírů, mimo jiné i akcií. Konkrétně Citi ke dni 29. 10. 2004 držela 587.073 ks akcií, ke dni 30. 11. 2004
držela 583.355 ks akcií, ke dni 31. 12. 2004 držela 288.122 ks akcií, do 31. 3. 2005 držela 312.096 ks akcií a do 30. 6. 2005 držela 20.733 ks akcií. 11) Podle „souborů a systémů“ Clearstream Luxemburg (č. l. 566) nedržela
Citigroup na svých účtech vedených u Clearstream Luxemburg cenné papíry vydané
ČRA, zejména 541.038 ks akcií. 12) JUDr. Vladimíra Glatzová, advokátka, odeslala dne 10. 5. 2005 jménem
SISU fondů společnosti Bivideon anglicky psaný dopis, v němž požaduje zaplatit
za jednu akcii 774 Kč, celkem tedy 438.113.412 Kč, a zaslala návrh kupní
smlouvy. Zásilka byla podána k přepravě pod podacím číslem 28525173. Obsahem
bylo dále sdělení, že Bivideon navýšila svůj podíl v ČRA, a byla tak povinna
učinit v souladu s § 183b obch. zák.
novou veřejnou nabídku, a to ve lhůtě 60
dnů ode dne nabytí 75 % akcií. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, předložila jí
advokátka nabídku na uzavření smlouvy o převodu akcií, která byla přílohou
dopisu. Stranami smlouvy měly být Bivideon jako nabyvatelka a SISU fondy jako
převodci. Smlouva neobsahovala podpisy ani zdůvodnění výše ceny, za kterou měly
být akcie převedeny. Ve smlouvě bylo uvedeno množství akcií „náležejících“
jednotlivým SISU fondům. 13) Dne 18. 4. 2007 uzavřely SISU fondy smlouvu o postoupení pohledávek,
na základě které postoupily na navrhovatele svoje pohledávky z titulu náhrady
škody vzniklé jim v důsledku toho, že své akcie musely prodat za cenu 440 Kč za
akcii, nikoli za cenu 774 Kč za akcii uvedenou v návrhu kupní smlouvy. 14) Postoupení pohledávek „bylo oznámeno“ Bivideon dne 18. 4. 2007. [4] Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k závěru,
podle něhož navrhovatel není aktivně věcně legitimován, neboť se mu nepodařilo
prokázat „víceúrovňovou (nepřetržitou) řadu komisionářských ujednání“, a tím
nedošlo k vyvrácení domněnky podle § 58 odst. 7 zákona č. 591/1992 Sb., o
cenných papírech, ve znění účinném do 30. 4. 2004. [5] V rámci víceúrovňového komisionářského vztahu byla prokázána
existence vztahu o pěti stupních. SISU fondy nejprve „uzavřely smluvní vztah“ s
Goldman, na jehož účtech nakoupily a držely 541.038 ks akcií k datu 15. 10. 2004. K uvedenému dni Citigroup držela na svých účtech v úschově 541.038 ks
akcií pro Goldman. Obdobně to platí i u Clearstream Frankfurt a Clearstream
Luxemburg, pro které služby místního depozitáře v České republice poskytovala
Citi, avšak s tím, že na účtu Citi bylo ke dni 15. 10. 2004 evidováno 587.073
ks akcií a není zřejmé pro jaký subjekt. Tento počet podle soudu neodpovídá
navrhovatelem tvrzenému počtu 541.038 ks akcií ke stejnému datu. Nadto
Citigroup k rozhodnému dni nedržela akcie na svých účtech vedených u
Clearstream Luxemburg. Z uvedených důvodů považoval soud prvního stupně řetězec
komisionářských vztahů za přerušený, i když samotné právní vztahy byly v tomto
období mezi jednotlivými články právně upraveny. Navrhovateli se podle soudu
nepodařilo plně prokázat existenci víceúrovňového komisionářského vztahu, neboť
v poslední úrovni Citi tvrdí, že držela vyšší počet akcií, než tvrdí
navrhovatel, tj. akcie více subjektů či jednoho subjektu, který byl vlastníkem
většího množství cenných papírů než SISU fondy. Podle soudu se mohlo jednat o
subjekty odlišné od SISU fondů, neboť akcie byly drženy na sběrném účtu a Citi
nevydala „explicitní sdělení“, že by akcie v navrhovatelem uvedeném počtu byly
právě na uvedeném sběrném účtu. [6] „Pro případ“, že by bylo možné „dovodit aktivní věcnou legitimaci
navrhovatele“, soud uzavřel, že navrhovatel nesplnil podmínku uvedenou v § 183g
obch. zák., která je předpokladem podání „žaloby na náhradu škody“ vytěsněným
akcionářem. Nabídka učiněná v dopise ze dne 10. 5. 2005 obsahovala podle soudu
„jen přiložený draft smlouvy o koupi akcií, nikoli nabídku, která by mohla být
druhou stranou bezpodmínečně přijata“.
Na návrhu „nebyl obsažen podpis převodců
a ani z ní žádným způsobem nevyplývalo, z jakého právního důvodu by měli být v
návrhu označení převodci akcionáři ČRA“. Nadto je v nabídce u každého
jednotlivého SISU fondu uveden rozdílný počet akcií, než jak je tvrzeno v tomto
řízení, a to v celkovém počtu 566.038 ks, avšak k datu 15. 10. 2004 byl
částečně prokázán víceúrovňový komisionářský vztah jen co do 541.038 ks akcií. Sám navrhovatel pak tvrdí, že k nákupu zbývajících akcií došlo až v prosinci
2004. Docházelo-li „ke změnám v rámci SISU fondů, mělo aktuální rozložení
vlastnického práva být doloženo … v rámci oferty, neboť je třeba vyvrátit
vyvratitelnou domněnku“ podle § 58 odst. 7 zákona o cenných
papírech. [7] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným
usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III.,
změnil jej ve výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak jej v tomto
výroku také potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (druhý výrok). [8] Jde přitom již o čtvrté rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Rozsudek pro zmeškání vydaný Městským soudem v Praze dne 20. 1. 2009, č. j. 79
Cm 167/2007-91, Vrchní soud v Praze k odvolání Bivideon usnesením ze dne 21. 4. 2010, č. j. 8 Cmo 79/2010-189, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení. Druhé zamítavé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2013, č. j. 79 Cm 167/2007-350, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele
usnesením ze dne 18. 4. 2016, č. j. 14 Cmo 412/2014-385, zrušil a věc opětovně
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Třetí zamítavé usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 79 Cm 167/2007-429, Vrchní soud v Praze
k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 9. 10. 2018, č. j. 14 Cmo
184/2017-470, zrušil a věc opětovně vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. [9] Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že
navrhovatel ani přes výzvu soudu neprokázal, „jakým právním úkonem … prokázal
Bivideon“, že v období od 17. 9. 2004 do 10. 5 2005 spolu se svými právními
předchůdci „vlastnili akcie“, včetně „uvedení konkrétních skutečností, z nichž
tak bude zřejmé i to, jakého konkrétního dne došel tento právní úkon do
dispozice Bivideon, včetně uvedení konkrétních skutečností, z nichž tak bude
zřejmé, a rovněž jaká fyzická osoba jménem navrhovatele tento právní úkon
učinila, včetně uvedení konkrétních skutečností, z nichž bude zřejmé, že byla
oprávněna v tomto rozsahu jednat jménem navrhovatele“. Z vyjádření právní
nástupkyně Citi ze dne 21. 12. 2016 se nepodává stav na účtu k rozhodnému dni
15. 10. 2004 a rozporný s tvrzením navrhovatele je i počet (držených) akcií
uvedených v připojené tabulce. Přesvědčivý závěr o vlastnictví akcií SISU fondy
nebylo možné učinit ani z dalších navržených důkazů. [10] Navrhovatel navíc podle odvolacího soudu neučinil řádný návrh na
uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů za přiměřenou cenu podle §
183g obch. zák. Odkazuje na závěry judikatury Nejvyššího soudu odvolací soud
uzavřel, že nebyl-li návrh ze dne 10. 5.
2005 podepsán navrhovatelem, nemohlo
se jednat o řádný návrh na uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů
podle § 183g obch. zák., který je pro uplatnění nároku na náhradu škody
primárním předpokladem. K uvedenému závěru jednoznačně vede jazykový výklad §
183g obch. zák. II. Dovolání
[11] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené usnesení závisí na vyřešení
„otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud buď
odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nebo které dosud nebyly v
rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešeny“. [12] Jedná se o otázky:
1) „zda odvolací soud postupoval v souladu s § 132 o. s. ř. a nehodnotil
provedené důkazy v rozporu s pravidly logického myšlení, případně s obecnou
zkušeností, a jeho hodnocení nevykazovalo prvky libovůle, pokud dospěl k
závěru, že se dovolateli nepodařilo prokázat tvrzené vlastnictví akcií, a to i
přesto, že držbu akcií ve vlastnictví SISU fondů prostřednictvím víceúrovňového
komisionářského vztahu písemně potvrdily všechny společnosti, které se na tomto
víceúrovňovém komisionářském vztahu podílely“,
2) „zda podmínkou pro řádně a platně učiněný návrh na uzavření smlouvy o
koupi akcií ze dne 10. 5. 2005 dle § 183g obch. zák. bylo, aby SISU fondy
prokázaly Bivideon své vlastnické právo k akciím“ a
3) „zda má být § 183g odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 40 odst. 3
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013
(dále též jen ‚obč. zák.‘), a ve spojení s § 43a odst. 1 obč. zák. vykládán
tak, že samotný text navrhované smlouvy musí být na svém konci oferentem
podepsán i v případě, že text navrhované smlouvy je přílohou průvodního dopisu,
který oferentem podepsán je a ze kterého je zřejmé, že oferent adresátovi
tohoto dopisu činí nabídku k uzavření smlouvy, jejíž text je přílohou tohoto
průvodního dopisu“. [13] Dovolatel namítá, že odvolací soud hodnotil důkazy provedené k
prokázání vlastnického práva SISU fondů k akciím a aktivní věcnou legitimaci
dovolatele v rozporu s § 132 o. s. ř. a pravidly logického myšlení a obecnou
zkušeností. Svůj závěr učinil na základě „izolovaného hodnocení“ dílčích
zjištění, avšak zcela přehlédl, že všechny společnosti podílející se na
víceúrovňovém komisionářském vztahu potvrdily, že držely akcie vždy pro
společnost z předchozího článku a že akcie byly ve vlastnictví „zákazníků
společností, pro které akcie držely“. Tato potvrzení završil Goldman, který
potvrdil, že akcie držel pro SISU fondy. [14] Ke dni 15. 10. 2004 se na účtech Citi nacházelo 587.073 ks akcií,
neboť zde byly uschovány akcie i dalších akcionářů ČRA. Část uvedeného počtu
tvořily podle dovolatelky všechny akcie SISU fondů. Skutečnost, že se na účtu
Citi nacházelo větší množství akcií „je zcela v pořádku“, neboť se jednalo o
sběrný účet vedený pro Clearstream Frankfurt (obsahoval tedy všechny akcie,
které držela Clearstream Frankfurt pro své zákazníky, jimiž nebyly výlučně SISU
fondy). Kolik z tohoto celkového počtu akcií náleželo SISU fondům logicky
nepotvrzuje Citi (která takové údaje nemohla mít k dispozici), ale právě
Clearstream Frankfurt, resp. další subjekty v komisionářském řetězci. Uvedenému
závěru má odporovat pouze vyjádření na č. l.
566 spisu, z něhož se však pouze
podává, že Clearstream Luxemburg nenalezla ve svých záznamech, že by se akcie
nacházely na účtu Clearstream Frankfurt jí vedeném. To je však podle
dovolatelky zcela v pořádku, neboť akcie se nacházely na účtu Citigroup vedeném
u Clearstream Frankfurt. Důkaz na č. l. 566 spisu tak vlastnictví akcií SISU
fondů nevylučuje a tvrzením dovolatele neodporuje. [15] Dovolatel poukazuje na to, že popsaný víceúrovňový komisionářský
vztah je běžnou praxí pro držbu a vlastnictví akcií v mezinárodním finančním
sektoru a rozporovat vlastnictví pouze z důvodu, že se na sběrném účtu
nacházelo větší množství akcií by tak zpochybňovalo mezinárodně zavedenou praxi
a mohlo by mít velmi negativní důsledky. Vzhledem k výše uvedenému jsou tak
skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy. [16] Dovolatel považuje za nesprávný a rozporný s jím citovanou
judikaturou Nejvyššího soudu rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož bylo
povinností dovolatele nejpozději spolu s návrhem na odkup akcií prokázat
Bivideon vlastnické právo SISU fondů k akciím. Žádný právní předpis dovolateli
takovou povinnost neukládal, relevantní byl výhradně objektivní stav
vlastnického práva v rozhodné době. [17] Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o tom, že
neučinil řádnou nabídku ke koupi akcií, neboť samotný text smlouvy nebyl na
konci podepsán žádnou z osob, které nabídku učinily, ani jejich zmocněncem. Upozorňuje, že text smlouvy byl přílohou, a tedy nedílnou součástí průvodního
dopisu ze dne 10. 5. 2005 podepsaného zmocněnkyní JUDr. Vladimírou Glatzovou,
advokátkou. Z jeho obsahu bez jakýchkoli pochybností vyplývá, že jde o nabídku
ke koupi účastnických cenných papírů podle § 183g obch. zák. za uvedených
podmínek, jakož i vůle každého z oferentů být takovými podmínkami vázán, přijme-
li Bivideon nabídku. Podepsaný průvodní dopis a text smlouvy tedy společně a
nerozdílně tvořily nabídku podle § 183g obch. zák. ve spojení s § 43a odst. 1
obč. zák. Jelikož se odvolací soud podle dovolatele zaměřil pouze na to, zda
text smlouvy je podepsán a splňuje požadavky podle § 183g obch. zák., je jeho
právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné. [18] Dovolatel má za to, že skládá-li se jednostranný právní úkon z
podepsaného průvodního dopisu, ze kterého je zřejmá vůle oferenta učinit na
základě tohoto dopisu nabídku na uzavření smlouvy a z textu navrhované smlouvy,
jde o nabídku podle § 183g obch. zák. a § 43a odst. 1 obč. zák. V dané věci tak
není rozhodné, zda je text smlouvy podepsán, neboť průvodní dopis podepsán je a
jsou tím splněny předpoklady pro učinění písemného právního úkonu, kterými jsou
„existence písemnosti“ a podpis jednající osoby. Podpis zmocněnkyně na
průvodním dopise poskytuje informaci o tom, kdo nabídku k uzavření smlouvy
učinil, a současně plní i funkci zavazující, neboť v průvodním dopise je
vyjádřena vůle uzavřít smlouvu za podmínek stanovených v příloze průvodního
dopisu. [19] Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího
soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. III. Přípustnost dovolání
[20] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku
podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [21] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázek
hmotného práva týkajících se náležitostí návrhu na uzavření smlouvy o koupi
akcií, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury
Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání
[22] Podle § 40 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou
vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný (odstavec 1). Písemně
uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně (odstavec 2). Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní
úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní
předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v
případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými
prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů (odstavec
3). [23] Podle § 43a obč. zák. projev vůle směřující k uzavření smlouvy,
jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy
(dále jen „návrh“), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle
navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí (odstavec 1). Návrh působí
od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když je neodvolatelný, může
navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo
alespoň současně s návrhem (odstavec 2). [24] Podle § 183g odst. 1 obch. zák., ve znění účinném do 31. 3.
2008,
jestliže navrhovatel učinil povinnou nabídku převzetí v rozporu se zákonem nebo
jí neučinil vůbec, jsou osoby, kterým vzniklo právo na odkoupení účastnických
cenných papírů a které nepřijaly nabídku převzetí, oprávněny do jednoho měsíce
ode dne, kdy navrhovatel učinil nabídku převzetí v rozporu se zákonem, nebo do
šesti měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta, ve které byl povinen učinit
nabídku převzetí, navrhnout uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných
papírů za přiměřenou cenu, a nebude-li návrh přijat do patnácti dnů od jeho
doručení, domáhat se uzavření smlouvy u soudu nebo požadovat náhradu škody
způsobené jim porušením závazku uzavřít smlouvu. Osoby, které přijaly nabídku
převzetí, která byla v rozporu se zákonem, mohou požadovat na navrhovateli
náhradu vzniklé škody. Tím není dotčeno ustanovení § 183c odst. 5. [25] Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v
době jeho vyhlášení. [26] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Podle výkladu podávaného právní teorií i soudní praxí je typickým
jednostranným adresovaným právním úkonem (§ 34 obč. zák.) směřujícím ke vzniku
dvoustranného právního úkonu (smlouvy) návrh na uzavření smlouvy (oferta); to
je zřejmé i z dikce § 43a odst. 1 obč. zák. (srovnej spojení „projev vůle
směřující k uzavření smlouvy“). Přitom u smlouvy, pro niž zákon předepisuje
písemnou formu, musí mít dle výslovného znění § 46 odst. 2 obč. zák. písemnou
formu i tato oferta. Podle § 40 odst. 3 obč. zák. je pak písemný právní úkon
(tedy i písemný návrh na uzavření smlouvy) platný jen tehdy, je-li podepsán
jednající osobou (tedy oferentem). 2) Náležitosti písemného právního úkonu spočívají v tom, že se obsah
tohoto právního úkonu uvede v příslušné listině. Další náležitostí písemné
formy tohoto právního úkonu je podpis účastníka (jednající osoby) umístěný na
konci textu, jímž účastník jako subjekt právního vztahu potvrzuje, že se
ztotožňuje s písemným projevem vůle obsaženým v jeho textu. 3) Písemný projev je platný až po podpisu jednající osoby, který na
rozdíl od textu písemnosti musí být zásadně vlastnoruční. 4) Podpis je nedílnou a nezbytnou náležitostí písemného právního úkonu. Teprve podpisem totiž osoba osvědčuje projev vůle uzavřít smlouvu a být takovým
návrhem vázána. Písemný právní úkon bez podpisu nezavazuje (neexistuje) a
naopak podpisem vyjadřuje podepisující vůli být podepsaným úkonem vázán. 5) Samotný podpis tak neplní jen funkci informační (kdo úkon podepsal),
ale rovněž zavazující ve vztahu k písemnosti, na níž je uveden (k níž je
připojen). Srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 21 Cdo
2708/2000, ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 43/2001, ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1899/2014, ze dne 25. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2698/2013, ze dne 15. 8. 2023, sen. zn. 23 ICdo 60/2022, uveřejněný pod číslem 64/2024 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3835/2017, ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 682/2018,
uveřejněné pod číslem 29/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nich
citovanou judikaturu.
[27] V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudů
podává, že na konci textu návrhu smlouvy o koupi akcií sice chybí podpis
dovolatelky, avšak tento návrh byl připojen jako příloha k anglicky psanému
dopisu ze dne 10. 5. 2005, jehož obsahem je výzva k přijetí připojeného návrhu
a který podepsala JUDr. Vladimíra Glatzová, advokátka, jednající v zastoupení v
návrhu označených smluvních stran (prodávajících). Za těchto okolností nemá
Nejvyšší soud žádnou pochybnost o tom, že navrhovatelé projevili v písemné
formě vůli uzavřít smlouvu v navrhovaném znění a být takovým návrhem vázáni. Učinili tak řádný (platný a závazný) návrh podle 183g odst. 1 obch. zák. [28] Lze jistě souhlasit s odvolacím soudem, že bylo na navrhovatelích,
aby spolu s návrhem na uzavření smlouvy adresátu návrhu tvrdili a doložili
skutečnosti osvědčující jejich vlastnické právo k akciím, jež mu chtěli prodat,
jakož i to, že jsou osobami oprávněnými nabídku prodeje akcií podle § 183g
odst. 1 obch. zák. učinit. Adresáta návrhu na uzavření smlouvy nepochybně nelze
nutit k přijetí návrhu na uzavření smlouvy, nemá-li tyto skutečnosti od
navrhovatelů doloženy. Jelikož zákon nestanoví jinak, postačí, prokážou-li
uvedené skutečnosti navrhovatelé (až) v soudním řízení, v němž se budou na
adresátu návrhu na uzavření smlouvy domáhat uzavření smlouvy nebo po něm
požadovat náhradu škody způsobené jim porušením závazku uzavřít smlouvu. Pro
rozsudek soudu je totiž zásadně rozhodující stav v době jeho vyhlášení (srov. §
154 odst. 1 o. s. ř. a např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1229/97, a ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, jenž byl
uveřejněn pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 28 Cdo 858/2002, či ze
dne 22. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4353/2016). [29] Jelikož řešení dovoláním otevřených otázek, na nichž napadené
rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, zrušil, včetně
závislého výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení [§ 242 odst. 2 písm. a) a
§ 243e odst. 1 o. s. ř.]. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí
odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud
proto zrušil i je ve výroku o věci samé (včetně závislého výroku o náhradě
nákladů řízení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [30] V něm se soud přesvědčivě vypořádá též s ostatními námitkami
dovolatele uvedenými v dovolání. Dovolateli totiž lze přisvědčit v tom, že
ačkoli předložil soudu dopisy obchodníků s cennými papíry a výpisy z účtů, ze
kterých se bez jakýchkoli pochybností podávalo, že akcie v počtu 541.038 kusů
evidované ke dni 15. 10.
2004 na účtu Citi byly drženy pro SISU fondy, odvolací
soud přesto, aniž by se s těmito (soudem prvního stupně provedenými) důkazy
(jejich obsahem) náležitě vypořádal, dospěl k závěru, že vlastnictví těchto
akcií SISU fondy „nebylo prokázáno“, neboť na účtu Citi bylo evidováno více
akcií a nebylo zřejmé, které z nich ve prospěch SISU fondů, a Citigroup ke dni
15. 10. 2004 na svých účtech vedených u Clearstream Luxemburg ke dni 15. 10. 2004 žádné akcie nedržela. Lze přitom souhlasit s dovolatelem, že tyto
skutečnosti samy o sobě pravdivost důkazů předložených dovolatelem
nezpochybňují, neboť z těch vyplývá, že akcie byly evidovány na účtu Citigroup
vedeném nikoli u Clearstream Luxemburg, nýbrž u Clearstream Frankfurt. Skutečnost, že na účtu Citi bylo ke dni 15. 10. 2004 evidováno více než 541.038
akcií pak (podle pravidel logiky) nijak nevylučuje to, že část z nich (právě v
počtu 541.038 kusů) byla držena pro SISU fondy. [31] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [32] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.