27 Cdo 953/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Markem
Doležalem v právní věci navrhovatele Ing. I. C., zastoupeného JUDr. Petrem
Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, za účasti
VK Ostrava, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Hrušovská 2953/15, PSČ 702 00,
identifikační číslo osoby 25860542, o změnu zápisu v obchodním rejstříku,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 22864/KSOS, o dovolání
navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. října 2016, č.
j. 8 Cmo 283/2016-RD86/1, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit VK Ostrava, s. r. o., na náhradu
nákladů dovolacího řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. června 2016, č. j. C
22864/RD63/KSOS, Fj 35557/2016/KSOS, zamítl návrh ze dne 13. dubna 2016 na
zpětný zápis Ing. I. C. jako jednatele VK Ostrava, s. r. o. (dále též jen
„společnost“), do obchodního rejstříku.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s.
ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu
v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze
dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn.
22 Cdo 1891/2013, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní zde
citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí
závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být
z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a
od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím
soudem odchyluje. K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je přípustné pro
řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného
nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,
uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že napadené rozhodnutí
„závisí na vyřešení otázek hmotného práva a procesního práva, při jejichž
řešení se soud II. stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.
Následně dovolatel formuluje dvě otázky, na nichž podle jeho názoru napadené
rozhodnutí závisí [1) zda usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a
2) zda a v jakém rozsahu lze v řízení ve věci zápisu do obchodního rejstříku
provádět dokazování], aniž by u každé z těchto otázek vymezil konkrétní
předpoklad přípustnosti dovolání.
Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze
jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho
kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky
bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června
2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud
usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl). Neuvedl-li
dovolatel u každé z formulovaných otázek (pouze) jeden ze čtyř konkrétních
předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř., nedostál
požadavku na způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
Z dovolání není patrné, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má
dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem ani při řešení které otázky
hmotného nebo procesního práva se odvolací soud měl odchýlit od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se
řešení této právní otázky odvolacím soudem má odchylovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 11. 5. 2017
JUDr.
Marek D o l e ž a l
pověřený člen
senátu