27 Cdo 963/2024-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce JUDr. PhDr. Davida Řípy, MBA, bytem v Jaroměři, Vodárenská 400, PSČ 551 02, jako správce pozůstalosti po F. Ř., zemřelém dne XY, zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslavská 620/29, PSČ 120 00, proti žalované KARSIT GROUP SE, se sídlem v Jaroměři, Jaromírova 91, PSČ 551 01, identifikační číslo osoby 29141524, zastoupené Mgr. Ondřejem Slezákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, o zaplacení 104.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 145/2023, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2024, č. j. 47 Co 211/2023-202, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Žalobou ze dne 8. 12. 2022 se žalobce jako správce pozůstalosti po F. Ř. (dále jen „zůstavitel“) domáhá po žalované zaplacení 104.500.000 Kč s příslušenstvím.
[2] Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 10. 2023, č. j. 20 C 145/2023-180, přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), do pravomocného skončení (popř. do skončení řízení o dovolání) věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 80/2021.
[3] Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyly splněny zákonné předpoklady pro fakultativní přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Z té se (mimo jiné) podává, že: 1) Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. 2) Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám.
Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. 3) Využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku řízení (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení.
To se projevuje i v textu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tak v návěští odstavce 2 v § 109 o. s. ř. se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle § 111 odst. 2 věty první o. s. ř. pro případ, že řízení je přerušeno podle § 109 o. s. ř., vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“. 4) I ve vztahu k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.
s. ř. je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o. s. ř.). K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo
3568/2013, ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 17/2023, ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3696/2018, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5393/2015, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, a v něm citovanou judikaturu.
[7] Obecně platí, že dokud soud nevyslovil pravomocně neplatnost usnesení valné hromady kapitálové společnosti, je její usnesení platné (srov. za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu usnesení ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2267/2023).
[8] Nebyla-li vyslovena neplatnost usnesení valné hromady o volbě předsedkyně představenstva dovolatelky Bc.
Kamily Kaiserové, MBA, jež udělila procesní plnou moc zástupci dovolatelky (viz č. l. 194), je její ustavení do funkce platné a důvod pro přerušení řízení v projednávané věci již proto není dán. Ostatně, v řízení vedeném pod sp. zn. 38 Cm 80/2021 není napadeno usnesení valné hromady dovolatelky o zvolení Bc. Kamily Kaiserové, MBA, členkou představenstva. Vyčkávat na výsledek tohoto řízení (jež je navíc taktéž přerušeno) nedává žádný smysl.
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2025
JUDr. Petr Šuk předseda senátu