USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců
JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele R. P.,
zastoupeného Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 388/8,
PSČ 602 00, za účasti KM Beta a. s., se sídlem v Hodoníně, Dolní Valy 3739/4,
PSČ 695 01, identifikační číslo osoby 25316583, zastoupené JUDr. Igorem
Andrýskem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 120/22, PSČ 695 01,
o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 50 Cm 271/2010, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2023, č. j. 8 Cmo 224/2023-282, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
společnosti KM Beta a. s. (dále jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným
usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že
dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a
není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Dovoláním otevřenou otázku aktivní věcné legitimace dovolatele
odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov.
závěry vyložené a rozhodnutí citovaná v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7.
2024, sp. zn. 27 Cdo 174/2024, přijatého ve věci týchž účastníků). Jeho závěru,
podle kterého navrhovatel nemá po ztrátě postavení akcionáře právní zájem na
vyslovení neplatnosti napadených usnesení valných hromad společnosti, a tudíž
ani aktivní věcnou legitimaci v řízení, nelze ničeho vytknout.
[5] Z tvrzení navrhovatele, podle kterého by vyslovení neplatnosti mohlo
mít dopad do akcionářské struktury společnosti, nelze jeho právní zájem (a
zachování aktivní věcné legitimace) dovodit. Z uvedeného (obecného a zjevně
hypotetického) tvrzení není zjevné ani to, jakým způsobem by se případné
vyslovení neplatnosti napadených usnesení valné hromady společnosti mohlo
promítnout do její akcionářské struktury, natož pak, jak by se tato tvrzená
skutečnost měla odrazit v právních poměrech dovolatele poté, kdy ztratil své
postavení akcionáře v důsledku nuceného přechodu účastnických cenných papírů na
hlavního akcionáře společnosti (dále jen „vytěsnění“).
[6] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky „časové souslednosti
jednotlivých soudních řízení“, jejichž předmětem je vyslovení neplatnosti
dalších usnesení valné hromady společnosti, a to již proto, že na jejím
posouzení rozhodnutí odvolacího soudu (správně) nezávisí.
[7] V situaci, kdy návrh dovolatele na vyslovení neplatnosti usnesení
valné hromady společnosti o vytěsnění byl pravomocně zamítnut, jeho dovolání
Nejvyšší soud (usnesením ze dne 13. 7. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1720/2022) odmítl a
jeho ústavní stížnost shledal Ústavní soud zjevně neopodstatněnou (usnesení
Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. II. ÚS 2799/22), nemůže mít
(opětovné) řešení otázky, zda soudy měly řízení o vyslovení neplatnosti
usnesení valné hromady o vytěsnění přerušit a nejprve posoudit návrh v
projednávané věci, žádný význam pro projednávanou věc.
[8] Dovolateli nezbývá než se smířit s tím, že se ztrátou postavení
akcionáře přišel i o pouvoir zasahovat do vnitřních poměrů společnosti.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2024
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu