KSPL 20 INS 13889/2011
139 ICm 327/2016
27 ICdo 111/2017-74
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
dlužníka CARS BAD s. r. o., se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 53, PSČ
360 04, identifikační číslo osoby 62620410, zastoupeného JUDr. Františkem
Grznárem, advokátem, se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, PSČ 344 01, o
žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 10. října 2011, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011-A-20, vedené u Krajského
soudu v Plzni pod sp. zn. 139 ICm 327/2016 v insolvenční věci dlužníka CARS BAD
s. r. o., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 13889/2011,
o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března
2017, č. j. 139 ICm 327/2016, 101 VSPH 902/2016-60 (KSPL 20 INS 13889/2011),
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Plzni (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 139 ICm 327/2016-43, KSPL 20 INS 13889/2011, opětovně
zamítl žalobu pro zmatečnost podanou dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 10. října 2011, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011-A-20, pro opožděnost. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka
rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil. Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když usnesením ze
dne 13. dubna 2016, č. j. 139 ICm 327/2016, 101 VSPH 171/2016-15 (KSPL 20 INS
13889/2011), Vrchní soud v Praze zrušil k odvolání dlužníka usnesení
insolvenčního soudu ze dne 24. února 2016, č. j. 139 ICm 327/2016-4, KSPL 20
INS 13889/2011, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost pro opožděnost. Proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce
dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že
dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a
není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, podle něhož je plná moc udělená dovolatelem dne 7. září
2011 JUDr. Pavlu Císařovi, advokátu (dále jen „sporná plná moc“), procesní
plnou mocí, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se podává, že
procesní plná moc (všeobecná plná moc), na rozdíl od plné moci udělené jen pro
určité úkony (prosté plné moci), opravňuje zástupce ke všem procesním úkonům,
které může v řízení učinit účastník (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 8. července 2015, sp. zn. 21 Cdo 235/2014, uveřejněný pod číslem 16/2016
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; dále
jen „R 16/2016“). Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že sporná plná moc, podle níž
dovolatel zmocnil JUDr. Pavla Císaře, advokáta, aby jej „obhajoval, resp. ve
všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal
doručované písemnosti, podával návrh a žádosti (…), to vše i tehdy, když je
podle právních předpisů zapotřebí plné moci“, přičemž tuto plnou moc udělil „i
v rozsahu práv a povinností podle (…) občanského soudního řádu“, opravňovala
zmocněného advokáta (mimo jiné) zastupovat dovolatele a činit jeho jménem
veškeré procesní úkony v (jakémkoliv) civilním řízení, včetně řízení
insolvenčního. Na uvedeném ničeho nemění skutečnost, že v plné moci je
nadbytečně uvedeno, že zmocněný advokát je oprávněn zastupovat dovolatele i při
ústním „jednání dne 8. září 2011 u Krajského soudu v Plzni ve věci zahájeného
insolvenčního řízení pod sp. zn. KSPL 20 INS 13889/2011“; oprávnění zmocněného
advokáta zastupovat dovolatele při tomto jednání plyne již z výše uvedeného,
resp. z povahy sporné plné moci jakožto procesní plné moci.
Ustálené judikatuře Nejvyššího soudu pak odpovídá i závěr odvolacího soudu,
podle kterého má-li účastník řízení zástupce s procesní plnou mocí, doručuje
tomuto zástupci všechny písemnosti určené pro účastníka (nejde-li o situaci,
kdy účastník řízení má něco osobně vykonat), včetně rozhodnutí (srov. za
všechna rozhodnutí R 16/2016). Závěr, podle něhož odvolací soud může změnit svůj závazný právní názor, který
vyslovil v předchozím odvolacím řízení ve věci, dospěje-li k závěru o jeho
nesprávnosti, je taktéž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (v
podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 28
Cdo 3342/2007, uveřejněný pod číslem 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2016, sp. zn. 21 Cdo
4194/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 28 Cdo
1849/2015, a ze dne 29. června 2017, sp. zn. 29 Cdo 2788/2015). S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné
pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci
věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do
insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. listopadu 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu