USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce
EUROBOND s. r. o., se sídlem v Děčíně, Oblouková 579/1, PSČ 405 02,
identifikační číslo osoby 24667838, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem,
advokátem, se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, PSČ 405 02, proti
žalovanému Ing. Václavu Dlouhému, se sídlem v Chomutově, 28. října 1025, PSČ
430 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka SVS – DC s. r. o., zastoupenému
JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí
559/28, PSČ 120 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty,
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 79 ICm 364/2015 jako
incidenční spor v insolvenční věci dlužníka SVS – DC s. r. o., se sídlem v
Praze 9, Vinořské náměstí 34, PSČ 190 17, identifikační číslo osoby 27286509,
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 32358/2013, o
dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, č.
j. 79 ICm 364/2015, 103 VSPH 448/2017-262 (KSUL 79 INS 32358/2013), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho
zástupce.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 3. 2017, č. j. 79 ICm
364/2015-187 (KSUL 79 INS 32358/2013), vyloučil ze soupisu majetkové podstaty
dlužníka SVS – DC s. r. o. (dále jen „dlužník“) ve výroku označené nemovitosti
(dále jen „sporné nemovitosti“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok
II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného změnil
rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o vyloučení sporných nemovitostí
ze soupisu majetkové podstaty zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech
řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je kupní smlouva o převodu nemovitostí
uzavřená dne 15. 10. 2012 mezi dlužníkem (jako prodávajícím) a žalobcem (jako
kupujícím) podléhající režimu ustanovení § 196a zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“),
neplatná pro rozpor s označeným ustanovením, neboť kupní cena sjednaná ve
smlouvě bez posudku znalce jmenovaného soudem byla o 400.000 Kč nižší, než
činila cena (v daném místě a čase) obvyklá, a pro dlužníka je tak méně výhodná,
je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. zejm.
odvolacím soudem, jakož i dovolatelem citovaný rozsudek velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp.
zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, či dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29
Cdo 3600/2016).
Namítá-li dovolatel, že kupní cena za sporné nemovitosti byla sjednána v
obvyklé výši, brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu a uplatňuje tak
nezpůsobilý dovolací důvod, k jehož přezkoumání není dovolání přípustné (srov.
§ 241a odst. 1 o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014,
sp. zn. 29 Cdo 39/2014).
Jelikož výše uvedený závěr obstojí sám o sobě jako důvod pro zamítnutí žaloby,
nečiní dovolání přípustným (dovoláním taktéž otevřená) otázka, zda dalším
důvodem neplatnosti kupní smlouvy mohla být skutečnost, že ji jménem dovolatele
uzavřela osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Její posouzení totiž nemůže
ovlivnit výsledek řízení (i kdyby bylo možné přisvědčit názoru dovolatele o
nesprávnosti řešení přijatého odvolacím soudem, nevedl by takový závěr ke
kasaci napadeného rozhodnutí) a dovolání tudíž není přípustné ani pro její
posouzení (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005,
sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp.
zn. 29 Cdo 3087/2016).
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, nezabýval se Nejvyšší soud návrhem dovolatele
na odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 31. 1. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu