28 Cdo 1096/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ludvíka Davida,
CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci
žalobce: REDIVIVUS, o. s., se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové,
zastoupen JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem v Hradci Králové, Velké náměstí
135/19, proti žalovanému: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve
věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha, o 68.248.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C
78/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 29. 11. 2011, č. j. 19 Co 91/2011-616, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2011, č. j. 19
Co 91/2011-616, se ve výroku II. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové výše označeným byl ve výroku
I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 11. 2010, č. j. 12 C 78/2004-560, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 10. 12. 2010, č. j. 12 C 78/2004-568, a to v té části výroku, kterou bylo
žalovanému uloženo zaplatit žalobci 846.343,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně
od 26. 10. 2004 do zaplacení, a v části, kterou byla zamítnuta žaloba o
zaplacení 8.074.238,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 26. 10. 2004 do
zaplacení. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního
stupně v části, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 3.855.000,- Kč
s 3% úrokem z prodlení ročně od 26. 10. 2004 do zaplacení, změněn tak, že byla
žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Ve výroku III. rozsudku odvolacího soudu byl
rozsudek soudu prvního stupně v části, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení
120.287,- Kč s příslušenstvím, a dále ve výrocích II. a III. zrušen a vrácen
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal náhrady škody
způsobené nesprávným úředním postupem podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o
odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992
Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Škoda měla podle žalobce
spočívat mj. v ušlém zisku, penále zaplaceném odběrateli, penále zaplaceném
dodavatelům, penále zaplaceném státním orgánům, škodě na zboží, nákladech
soudního řízení a vyplaceném odstupném zaměstnancům. Soud vyšel ze zjištění, že
soudní vykonavatel Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 2. 3. 2001 v rámci
nařízeného výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné KAPA PLUS, a. s. ve
prospěch oprávněné PRIMONA, a. s., se sídlem v České Třebové, vnikl násilím do
skladů, jež si právní předchůdce žalobce pronajal. Tento postup shledal soud
nesprávným, neboť vykonavatel vstoupil do uvedených prostor, zabavené věci
pojal do soupisu a odvezl je, i když mu nebyly nájemcem (právním předchůdcem
žalobce) odevzdány, čímž porušil ustanovení § 50 odst. 1, § 55 odst. 1 vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, a § 21 odst. 1 a § 27
odst. 1 instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 1360/95 – OOD, kterou se vydává
Řád pro soudní vykonavatele. Soud konstatoval, že do prostor, ke kterým svědčí
právo užívání třetí osobě odlišné od povinného, si osoba provádějící výkon
rozhodnutí sama nemůže zjednat přístup, i kdyby tam věci povinného skutečně
byly. Právní předchůdce žalobce navíc uspěl s tzv. vylučovací žalobou a všechny
movité věci, které soudní vykonavatel dne 2. 3. 2001 sepsal s odůvodněním, že
se jednalo o majetek ve vlastnictví právního předchůdce žalobce, byly z
vykonávacího řízení vyloučeny. V příčinné souvislosti s tímto nesprávným
úředním postupem vykonavatele vznikla právnímu předchůdci žalobce škoda, za
kterou stát odpovídá podle zák. č. 82/1998 Sb., a to nejen z důvodu odnětí
zboží, které nemohl zpeněžit, ale i z dalších důvodů uplatněných v žalobě.
Nejvyšší soud ve věci již rozhodoval rozsudkem ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2813/2006, a to o dovolání směřujícímu proti mezitímnímu rozsudku
odvolacího soudu, přičemž věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně pro
pochybení - absenci posouzení příčinné souvislosti k jednotlivým nárokům
žalobce. V nyní posuzovaném řízení soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je
povinen zaplatit žalobci 4.701.343,- Kč s příslušenstvím, přičemž rozhodl též o
návrhu na záměnu účastníků – namísto dosavadního žalobce KAPA PRO, s. r. o. vstoupil do řízení shora uvedený žalobce. Ke stanovení výše škody přibral soud
prvního stupně znalce Ing. R. B. (škoda zjištěna ve výši 846.343,- Kč) a ke
zjištění rozsahu příčinné souvislosti ohledně žalobcem požadované náhrady další
škody (ušlý zisk, penále zaplacené odběrateli, dodavatelům i státním orgánům a
odstupné zaměstnancům) byl soudem přibrán do řízení Znalecký ústav A & CE
Consulting, s. r. o. Ten ve vyhotoveném znaleckém posudku vyhodnotil stav
poškozené společnosti v době před i po zadržení zboží. Soud prvního stupně poté
na základě posledně jmenovaného znaleckého posudku shledal příčinnou souvislost
mezi nesprávným úředním postupem soudního vykonavatele a vznikem škody (ušlý
zisk aj.) a přiznal žalobci náhradu ve výši 3.855.000-, Kč. Oproti tomu odvolací soud se se závěry soudu ohledně existence příčinné
souvislosti ve vztahu k další škodě (viz výše) nárokované žalobcem neztotožnil. Uvedl, že v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního
vykonavatele je bezpochyby škoda způsobená znehodnocením zabaveného zboží
(846.343,- Kč). U dalších samostatných nároků (ušlý zisk, penále zaplacenému
odběrateli, dodavatelům i státním orgánům a odstupného zaměstnancům) existenci
příčinné souvislosti neshledal. Vyšel přitom též z výše uvedeného znaleckého
posudku Znaleckého ústavu a uvedl, že zabavení zboží jistě společnost
poškodilo, ale nemohlo mít zásadní vliv na to, v jaké situaci se společnost
nacházela v roce 2001 a 2002, neboť její obtíže vznikly již dříve. Proto podle
soudu nebylo možné uzavřít, že by bylo možné důvodně očekávat s ohledem na
pravidelný běh věcí, že by poškozená společnost – nebýt zabavení části jejího
zboží – dosahovala zisk. Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho
přípustnost dovozoval z tzv. diformity rozsudků soudu prvního stupně a soudu
odvolacího a jako důvody uplatnil nesprávné právní posouzení věci a vadu
řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že
napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu
spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle žalobce přestože
odvolací soud opírá své závěry o některé údaje ze znaleckého posudku Znaleckého
ústavu, vyvozuje z něj zcela odlišné skutkové závěry a tyto hodnotí zcela
jinak, než soud prvního stupně bez toho, aby takový důkaz opakoval v řízení
před odvolacím soudem. Na závěr dovolání žalobce navrhl zrušení výroku II.
rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění
před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2013, a
zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§
240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání žalobce dovozoval z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvody, které by dovolací
soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byly uplatněny podle § 241a
odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud posoudil přípustnost dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb.
ve znění do 31. 12. 2012 a dovodil, že přípustnost dovolání je dána pro
diformitu rozsudků soudu prvního stupně a soudu odvolacího v žalobcem napadeném
rozsahu.
Podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat
dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci;
dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k
jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Odvolací soud je oprávněn hodnotit důkazy jinak než soud prvního
stupně; to ovšem za předpokladu, že takové důkazy znovu provedl (srov. David,
L., Ištvánek, F., Javůrková, N., Kasíková, M., Lavický, P. a kol. Občanský
soudní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 1136 –
komentář k § 213 odst. 2 o. s. ř.).
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo
5309/2008 chtěl-li odvolací soud korigovat skutková zjištění, resp. závěr o
skutkovém stavu věci, jež po provedení listinných důkazů, výslechu dovolatele a
svědků učinil soud prvního stupně, jenž na jeho základě dospěl k závěru, že
předmětná kupní smlouva je vůči žalobci právně neúčinná, bylo nezbytné, aby
způsobem předvídaným v ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkazy, měl-
li za to, že je z nich možné dospět k jiným skutkovým zjištěním, než která
učinil soud prvního stupně, případně aby zákonu odpovídajícím způsobem vyložil
(§ 157 odst. 2 o. s. ř.), z jakých důvodů nebylo zapotřebí ten který důkaz,
provedený v řízení před soudem prvního stupně, zopakovat (např. pro jeho
zjevnou nadbytečnost, resp. neúčelnost atd.).
Rovněž podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS
330/2000, došlo k pochybení odvolacího soudu v jím projednávané věci, pokud
odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí cituje kupní smlouvu, uzavřenou
mezi účastníky, a vychází z ní při posuzování otázky důvodnosti žaloby, jež je
rozhodující pro jeho závěr o zavinění stěžovatelky a o její povinnosti hradit
náklady řízení. Přitom z obsahu spisu nevyplývá, že by předmětnou smlouvu
učinil předmětem dokazování. Ustanovení § 214 odst. 2 písm. f) o. s. ř., podle
něhož odvolací soud postupoval, umožňuje projednat odvolání, jež se týká toliko
nákladů řízení, bez nařízení jednání. Takový postup je však nepřípustný,
jestliže odvolací soud provádí dokazování. Pro dokazování v odvolacím řízení
platí přiměřeně ustanovení § 120 až 136 o. s. ř. (srov. R 51/95). Pokud
odvolací soud použil jako podklad pro svoje rozhodnutí listinný důkaz, bylo
jeho povinností provést takový důkaz při jednání, aby účastníci mohli uplatnit
své právo vyjádřit se k němu (§ 122, § 123, § 129 o. s. ř.). To platí tím spíše
za situace, kdy se odvolací soud hodlal na podkladě listinného důkazu odchýlit
od skutkového zjištění, které učinil soud prvého stupně. Jeho nesprávným
postupem bylo stěžovatelce znemožněno, aby uplatnila svá procesní práva dle
občanského soudního řádu, čímž nepochybně byla porušena její ústavně zaručená
práva dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Nejvyšší soud poté, co přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu včetně
řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Odvolací soud se v řízení pochybil, pokud nezopakoval důkaz – výše uváděný
znalecký posudek, ačkoliv z něj v rozsudku vyvozoval odlišné skutkové i právní
závěry od těch, ke kterým z totožného důkazu dospěl soud prvního stupně. Nadto
odvolací soud v rozsudku tento svůj postup nijak nezdůvodnil ve smyslu výše
citované judikatury.
Dále se však Nejvyšší soud posouzením oprávněnosti nároku žalobce,
resp. (ne)existencí příčinné souvislosti mezi vznikem další škody a nesprávným
úředním postupem žalovaného nezabýval.
Dovolací soud proto přistoupil ke zrušení dovoláním napadeného výroku II.
rozsudku odvolacího soudu a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
Podle Nejvyššího soudu je nutné, aby odvolací soud postupoval v dalším
řízení v souladu s procesními předpisy (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a dříve před
soudem prvního stupně provedený důkaz znaleckým posudkem zopakoval, má-li za
to, že je z něj možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil
soud prvního stupně (případně aby postupoval v souladu s výše uvedenými
judikatorními závěry, které se týkají možnosti soudu neprovést důkaz v případě
náležitého odůvodnění takového postupu soudem odvolacím).
Odvolací soud, kterému je věc vrácena k opětovnému projednání, bude
postupovat v návaznosti na výše uvedený závazný právní názor Nejvyššího soudu
(§ 243d odst. 1 a § 226 o. s. ř.). V dalším průběhu řízení bude rozhodnuto též
o nákladech řízení o dovolání; ostatně nákladový výrok odvolací instance (III.)
již přikázal soudu prvního stupně rozhodnout znovu o nákladech řízení a nynější
výroky I., II. rozsudku odvolacího soudu budou tvořit základ zbylého
nákladového výroku.
O nákladech řízení o dovolání bude rozhodnuto v dalším průběhu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. června 2013
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu