28 Cdo 1392/2023-858
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) Y. P., narozená XY, bytem XY, b) J. Ž., narozený XY, bytem XY, a c) E. P., narozený XY, bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 01312774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupená prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle při převodu náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 17 C 169/2021, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 28 Co 259/2022-672, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Shora označeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 10. 2022, č. j. 17 C 169/2021-652, v odvoláním napadeném výroku II., jímž soud na podkladě návrhu žalobců a) a b) dle § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (v textu i jen jako „o. s. ř.“) připustil, aby do řízení na žalující straně přistoupil E. P.(nyní jako „žalobce c/“).
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“) spatřujíc jeho přípustnost v tom, že se odvolací soud při řešení relevantních otázek procesního práva stran naplnění předpokladů pro přistoupení dalšího účastníka do řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení nesleduje odstranění nedostatku aktivní legitimace, jenž tu byl v době zahájení řízení (dle mínění dovolatelky žalobci reparují vlastní pochybení ve výběru vhodného náhradního pozemku) a vyhovění takovému návrhu považuje dovolatelka za neslučitelné s principem hospodárnosti řízení, neboť povede k oddálení konečného rozhodnutí.
3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. (usnesení o přistoupení dalšího účastníka do řízení nebylo vydáno v průběhu odvolacího řízení) a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Žalobce má – jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě, a proto stávající judikatura dovolacího soudu reflektující aplikaci citované procesní normy se uplatní i v řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby vedeném ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě; k tomu srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1166/2015, a ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2554/202) – mimo jiné procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalobce do řízení může soud vyhovět jen tehdy, vysloví-li s tím „další“ žalobce souhlas, souhlas žalovaného a toho, kdo má přistoupit na jeho stranu, se nevyžaduje.
6. Přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je také nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalobce nebo další žalovaný) se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému, nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2006, pod číslem 47, usnesení ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod č. 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 539/2004, či usnesení ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 26 Cdo 763/2005).
7. Smysl (účel) institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení spočívá v tom, že se žalobci umožňuje, aby odstranil nedostatek (aktivní nebo pasivní) věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, může-li být takový nedostatek odstraněn tím, že do řízení vstoupí vedle dosavadního žalobce nebo žalovaného další účastník (další účastníci). V případě, že do řízení má vstoupit další účastník, který spolu s dosavadním žalobcem nebo žalovaným bude mít postavení nerozlučného společníka (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), soud zpravidla jeho přistoupení do řízení připustí. Má- li však následkem vstupu dalšího účastníka do řízení vzniknout samostatné společenství (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), nesmí být rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení; je-li například zřejmé, že by přistoupení dalšího účastníka do řízení vyvolalo potřebu provést dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a že by to ve svých důsledcích vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky, zásada procesní ekonomie zpravidla brání, aby přistoupení do řízení bylo připuštěno, neboť je opodstatněné požadovat, aby žalobce svá práva proti takové osobě uplatnil v samostatném řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3582/2019, ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2187/2019, ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3743/2018, ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1166/2015, nebo ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1651/2009).
8. Se shora citovanými konkluzemi ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, rozhodnutí odvolacího soudu – v něm učiněný závěr, že podmínky pro přistoupení dalšího účastníka, E. P., do řízení na straně žalobce, lze mít za splněné – v rozporu nikterak není. Do řízení nově povolávaný žalobce (jenž se svým vstupem do něj souhlasí) je dle žalobci současně uplatňovaných tvrzení nositelem nároku, jenž s jejich nároky velmi úzce souvisí (odvozují-li žalobci a/ i b/, stejně tak jako E. P. své restituční nároky od shodných právních titulů – správních rozhodnutí, jimiž nebylo naturální restituci odňatých pozemků vyhověno) a v případě posouzení aktivní legitimace tohoto účastníka k uplatňování nároku tak nelze očekávat rozsáhlejší dokazování, jež by předpokládalo jiná (další) skutková tvrzení, jiný okruh dokazovaných skutečností a jiný okruh důkazních návrhů stran vzniku, základu a výše restitučního nároku (a kdy – jde-li o posouzení otázky uplatnitelnosti nároku na převod pozemku žalobou u soudu mimo rámec veřejné nabídky žalované – nelze ani v případě E. P. odhlédnout od soudy již dříve učiněného závěru, aprobovaného i soudem dovolacím; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2022, č. j. 28 Cdo 2413/2022-1309). I se zřetelem na soudy již připuštěnou změnu žaloby (i co do okruhu požadovaných náhradních pozemků) je současně patrno, že navrhované přistoupení dalšího žalobce do řízení není v rozporu se smyslem tohoto procesního institutu (předejít zamítnutí žaloby) a naopak zde směřuje k naplnění účelu tohoto řízení, tedy k poskytnutí ochrany žalobcům coby oprávněným osobám, jde-li o uspokojení jimi uplatňovaných restitučních nároků, a to i s ohledem na jejich výši a hodnotu náhradních pozemků (jejichž nabídka je omezená). Společné jak pro oba žalobce, tak i pro nově do řízení vstoupivšího účastníka na jejich straně (s ohledem na rozsah jimi aktuálně uplatňovaných nároků) zde může být i posouzení otázky vhodnosti (převoditelnosti) náhradních pozemků a tedy ani z tohoto pohledu nejeví se nikterak nepřiměřený závěr odvolacího soudu, že přistoupení dalšího účastníka do řízení nekoliduje s principem hospodárnosti řízení.
9. Sluší se také připomenout, že péče o rychlost a plynulost civilního procesu je věcí soudů, jež tato řízení vedou (včetně v něm prováděného dokazování) a za jejich efektivní průběh odpovídají. Nejvyššímu soudu proto zásadně nepřísluší vměšovat se do hodnocení hospodárnosti řízení (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1762/2020).
10. Zmiňuje-li pak dovolatelka v rámci své dovolací argumentace i některá jiná (další) rozhodnutí dovolacího soudu (jakož i rozhodnutí odvolacího soudu), jimiž přistoupení dalšího účastníka do řízení nebylo shledáno přípustným, sluší se připomenout, že splnění zákonných předpokladů přistoupení účastníka řízení je vždy posuzováno pod zorným úhlem konkrétních okolností daného případu, které mohou být v každém jednotlivém sporu – i v závislosti na průběhu řízení a postupu účastníků – odlišné a jež pak svědčí pro rozdílné zhodnocení návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení i posouzení přípustnosti a důvodnosti podaného dovolání proti rozhodnutí o tomto návrhu (zejména jde-li pak o vyhodnocení otázky, je-li navrhovaný postup slučitelný se zásadou hospodárnosti řízení).
11. Se shora uvedeného tedy vyplývá, že v daném případě na podané dovolání není možno pohlížet jako na přípustné (není-li naplněno ani žádné z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 6. 2023
Mgr. Petr Kraus předseda senátu