28 Cdo 1443/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Ludvík David, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní
věci žalobce A. Š., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. Č.
r., o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního
soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 373/2005, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 11. 2006, č. j. 22
Co 2307/2006-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo
uloženo uzavřít s žalobcem v žalobě konkrétně uvedenou smlouvu o převodu
pozemku podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen zákon o půdě). Svůj návrh odůvodnil nabytím restitučního
nároku postoupením od oprávněné osoby.
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č. j. 7 C
373/2005-50, žalobu zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobci
postoupený restituční nárok na vydání náhradních pozemků zanikl podle § 13
odst. 6 a 7 zákona o půdě, a čl. IV zákona č. 253/2003 Sb., ke dni 31. 12.
2005. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 11. 2006, č. j.
22 Co 2307/2006-69, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když dospěl k
závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a věc i
správně právně posoudil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání „ze všech důvodů
uvedených v § 241a o. s. ř., zejména pokud jde o odst. 2 písm. b) zmíněného
ustanovení“. Dále žalobce uvedl, že „trvá plně na argumentaci uplatněné v
žalobě“ a že „kromě argumentů uplatněných v předchozím řízení má za to, že
postup žalovaného je diskriminující; v rozporu se zákony ČR a smlouvami, jimiž
je ČR vázána“. Závěrem vyslovil právní názor podle kterého lze extenzivním
výkladem ustanovení platného práva (tzv. restituční tečky), s přihlédnutím k
okolnostem konkrétního případu, žalobě opírající se o postoupení restitučního
nároku, vyhovět.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou,
prostřednictvím advokáta, splňuje formální obsahové znaky obsažené v § 241a
odst. 1 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod nesprávného právního
posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Protože v dané věci se odvolací soud ztotožnil s prvním rozhodnutím soudu
prvního stupně, není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) ani b) o. s. ř.
přípustné. Za této situace by dovolání bylo přípustné jen, pokud by dovolací
soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). O takové rozhodnutí
se v dané věci nejedná, neboť odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou
soudu (rozsudek ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, usnesení ze dne
22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 167/2007, usnesení ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 28
Cdo 604/2007) potvrdil názor soudu prvního stupně o zániku práva postupníka
podle ustanovení o restituční tečce - § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, a čl. VI
zákona č. 253/2003 Sb.
Pro úplnost dovolací soud výslovně uvádí, že lhůta podle čl. VI zákona č.
253/2003 Sb., uplyne k 31. 12. 2005 bez ohledu na to, zda bylo právo uplatněno,
ať už podáním soudní žaloby či jinak, a že ustanovení o restituční tečce byla
již předmětem přezkumu Ústavního soudu i z pohledu postupníků a nebyla ve
vztahu k nim zrušena, když naopak bylo výslovně konstatováno „postupníci si
museli být vědomi nejen možných výhod, nýbrž i rizika takovéto cese…..pročež na
jejich straně…nelze konstatovat rozpor…s ústavním principem ochrany oprávněné
důvěry v právo…..případně rozpor s principem legitimního očekávání“ a tudíž
představují platnou část českého právního řádu.
Zcela nad rámec odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud uvádí, že žalobce
sice poukázal na nutnost prolomení restituční tečky s přihlédnutím ke
konkrétním okolnostem, nicméně aniž by současně uvedl jedinou takovou konkrétní
skutečnost, dokládající zvláštní postavení žalobce v míře, která by vykazovala
alespoň potenciál odůvodnit prolomení v jeho konkrétně určené situaci.
Z uvedených důvodů neshledal dovolací soud dovolání přípustným a podle § 243b
odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o skutečnost, že žalovanému náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 14. června 2007
JUDr. Iva B r o ž o v á , v. r.
předsedkyně senátu