28 Cdo 1444/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní
věci žalobce MVDr. V. C., zastoupeného JUDr. Michalem Strouhalem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované REAMER, s.r.o., IČ: 27595846, se
sídlem v Kladně, Dr. Steinera 34, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou,
advokátkou se sídlem v Praze 5, Renoirova 624, o zaplacení částky 240.000,- Kč
s příslušenstvím a o protinávrhu žalované na zaplacení částky ve výši 691.090,-
Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 115 C 5/2009, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2010, č. j. 26 Co
362/2010-163, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího
řízení částku ve výši 21.350,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám JUDr. Věnceslavy Holubové, advokátky zastupující žalovanou.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se žalobou podanou dne 10. 3. 2009 domáhal zaplacení částky
240.000,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná se zavázala uzavřít s
žalobcem jako budoucím kupujícím budoucí kupní smlouvu s kupní cenou ve výši
3.333.500,- Kč do 21 dnů ode dne podpisu protokolu o zaplacení rezervačního
poplatku na bytovou jednotku č. 0/3 nacházející se v budově situované na
pozemku parc. č. 1307 včetně příslušného spoluvlastnického podílu ve výši
782/4022 na společných částech budovy, vše v kat. území L., obec H. (dále jen
„budoucí kupní smlouvu“). K uzavření budoucí kupní smlouvy nedošlo. Dne 27. 6.
2008 proběhla mezi účastníky schůzka, z níž byl pořízen zápis. Přestože žalobce
vyjádřil pochybnost ohledně fungování komunikace mezi účastníky a ohledně
schopnosti žalované dostát svým závazkům, poskytl žalované částku ve výši
240.000,- Kč. Protože ani po té k uzavření budoucí kupní smlouvy nedošlo,
žalobce od koupě bytové jednotky odstoupil s tím, že se po žalované domáhal
vrácení částky 240.000,- Kč s odůvodněním, že tato byla poskytnuta bez právního
důvodu.
Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla sice, že od žalovaného
částku 240.000,- Kč přijala, avšak současně namítla, že na informační schůzce
dne 27. 6. 2008 byly s žalobcem domluveny klientské změny, které byly
provedeny, a to v celkové částce 245.000,- Kč bez DPH. Tato částka byla přitom
žalobci vyúčtována. Nadto žalovaná vůči žalobci uplatnila i nárok na náhradu
škody, která ji vznikla v souvislosti s odstoupením žalobce od kontraktačního
jednání a dále v souvislosti s prodejem předmětné bytové jednotky jiným
zájemcům.
Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 3.
2010, č.j. 115 C 5/2009-111, žalobě vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit
žalobci částku ve výši 240.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.); žalobní
protinávrh žalované v celém rozsahu zamítl (výrok II.). Soud prvního stupně
provedl dokazování doloženými listinami, zejména Zápisem informativní schůzky
proběhlé mezi účastníky dne 27. 6. 2008 a navazující účastnickou korespondencí.
Vzal za prokázané, že účastníci dne 24. 6. 2008 podepsali Potvrzení o zaplacení
rezervačního poplatku, dle kterého se žalovaná zavázala do 21 dnů (od podpisu)
uzavřít s žalobcem jako kupujícím budoucí kupní smlouvu. Dále vzal za
prokázané, že žalobce zaplatil žalované dne 30. 9. 2008 částku ve výši
240.000,- Kč a následně dne 16. 10. 2008 odstoupil od převodu bytové jednotky s
příslušným podílem na společných částech domu. Soud prvního stupně dospěl dále
k závěru, že ze Zápisu informativní schůzky ze dne 27. 6. 2008 nevyplývala
žádná povinnost žalobce hradit vícepráce žalované, když z obsahu pouze
vyplývala neurčitá předběžná domluva o stavebních a technických úpravách, jež
by vyžadovala podrobnější a upřesněné návrhy řešení. Dále soud prvního stupně
dospěl k závěru, že k výzvě soudu nepředložila žalovaná mimo fakturu
společnosti Arestea, s.r.o. ve výši 298.690,- Kč, žádné důkazy, jimiž by
prokázala dodávku materiálu nebo rozsah provedených prací. Soud prvního stupně
uzavřel, že pokud žalobce žalované poskytl částku 240.000,- Kč po té, co mělo
dojít k vrácení bytové jednotky do prodeje i zrušení budoucí kupní smlouvy a
vrácení rezervačního poplatku, představuje žalovaná částka bezdůvodné obohacení
na straně žalované. Zápis z informativní schůzky ze dne 27. 6. 2008 pak soud
prvního stupně posoudil jako právní úkon, který nezakládá žádné povinnosti na
straně žalobce
K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem
ze dne 10. 11. 2010, č.j. 26 Co 362/2010-163, rozsudek soudu prvního stupně
změnil tak, že žalobu o částku 240.000,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.);
ve výroku II., jímž byl zamítnut protinávrh žalované, rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil (výrok II.); a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V
odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud po zopakování důkazů provedených před
soudem prvního stupně vyšel z obsahu Zápisu informativní schůzky ze dne 27. 6.
2008 a z obsahu přípisu právního zástupce žalobce ze dne 16. 10. 2010 a dospěl
k závěru, že účastníci mezi sebou prokazatelně uzavřeli ústní formou
nepojmenovanou smlouvu (§ 51 obč. zák.), kterou se žalovaná zavázala provést k
předmětné bytové jednotce vícepráce a žalobce se zavázal tyto vícepráce
zaplatit, přičemž poukázanou částku ve výši 240.000,- Kč je pak nutné chápat
jako zálohu, tedy plnění poskytnuté na základě existujícího právního důvodu.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti výroku I. a závislému výroku III. rozsudku odvolacího soudu podal
žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení § 237 odst. 1 písm.
a) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně. Jako dovolací důvod výslovně uvedl, že řízení je postiženo vadami, jež
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé podle § 241a odst. 2
písm. a) o. s. ř. Konkrétně uvedl, že:
a) rozhodnutí odvolacího soudu je nepředvídatelné; odvolací soud dospěl
k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva, aniž by
účastníky poučil dle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř.,
b) žalovaná své tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření ústní
dohody, uplatnila až v odvolacím řízení a tedy v rozporu s § 205a o. s. ř.
Žalovaná v rámci podaného vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího
soudu považuje za spravedlivé a legitimní a že řízení před odvolacím soudem
žádnými vadami netrpí.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou,
zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst.
1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Žalobce napadl výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu, tj. v části, jímž byl
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn. Dovolání je proto přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
D. Důvodnost
Dovolání není důvodné.
I. K nepředvídatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu (ad a)
1. Podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. „[m]á-li předseda senátu za
to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova
právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení
rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.“ V souladu s
ustanovením § 118a odst. 1 o. s. ř. „[u]káže-li se v průběhu jednání, že
účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně,
předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má
tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.“
2. Nejvyšší soud přitom již v rozsudku ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21
Cdo 3820/2009, dospěl k závěru: „Postup podle ustanovení § 118a o. s. ř.
přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně
i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn
skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či
nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při
případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení §
118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat.“
3. V souzené věci, jak vyplývá i z odůvodnění rozsudku odvolacího soud
vycházel odvolací soud při svých skutkových zjištění a při formulaci právních
závěrů toliko z důkazů provedených před soudem prvního stupně, přičemž všechny
tyto relevantní důkazy náležitě zopakoval (§ 213 odst. 2 o. s. ř.). Za daného
stavu věci proto dovolací soud uzavřel, že odvolací soud nebyl za dané situace
povinen poskytovat účastníkům poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. Odvolací
řízení tudíž není zatíženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a
dovolací námitka nebyla vznesena důvodně.
II. K námitce uplatnění nepřípustných novot (ad b)
4. Podle ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. „[s]kutečnosti nebo důkazy,
které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti
rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem“ jen v případech
taxativně zde vypočtených (písm. a/ až f/).
5. V souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. „[ú]častníci jsou povinni označit
důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů
provede.“ V rámci soudního civilního řízení sporného pak podle § 120 odst. 3 o.
s. ř. platí, že soud může „provést jiné než účastníky navržené důkazy v
případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z
obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení,
vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.“
6. Problematikou neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.) a vázanosti
odvolacího soudu důkazními návrhy účastníků se Nejvyšší soud obsáhle zabýval v
rozsudku ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, publikovaném ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 71/2009, když uvedl následující:
„Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést
všechny nabízené důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Naproti tomu ve sporném
řízení není soud odkázán jen na formální návrhy účastníků na provedení důkazů.
Ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. umožňuje soudu, aby provedl i jiné, účastníky
nenavržené důkazy. Toto oprávnění soudu je však omezeno tak, že činnost soudu
se nesmí vyznačovat pátráním po důkazech (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto
nemůže ze své iniciativy vnášet do řízení skutečnosti, pro které není podklad v
obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení (neplatí zásada vyšetřovací).
[...] Uvedené oprávnění soudu platí také pro řízení odvolací (srov. § 211 o. s.
ř.), ovšem s omezením, jež vyplývá ze systému neúplné apelace, na němž je
odvolací řízení ve sporném řízení vybudováno. Znamená to, že ani v odvolacím
řízení nemůže soud provádět jiné než účastníky navržené důkazy (za podmínek
uvedených v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř.) a nenavržené důkazy jen tehdy,
je-li pro to podklad v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení. Jinak
řečeno, měla-li by potřeba provedení nenavrženého důkazu vyplynout z tvrzení,
které účastník uplatňuje v odvolacím řízení v rozporu s ustanovením § 205a
odst. 1 o. s. ř., nesmí odvolací soud takový důkaz (ani z vlastní iniciativy)
provést.“
7. Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud je při dokazování vázán
obsahem spisu, a to i v případě účastníky nenavržených důkazů, které smí
provádět jen, je-li pro to ve spise příslušný argumentační a důkazní podklad. V
souzené věci dovolatel namítal, že nepřípustnou novotou ve smyslu § 205a odst.
1 o. s. ř. mělo být tvrzení žalované o uzavření ústní nepojmenované smlouvy,
jejíž předmětem byly klientské změny (vícepráce). Argumentace dovolatele je
však zjevně lichá. Žalovaná uzavření ústní dohody o klientských změnách
namítala již ve svém vyjádření k platebnímu rozkazu podaném dne 16. 6. 2009
(č.l. 33) a otázka sjednání dohody byla učiněna spornou i v průběhu jednání
před soudem prvního stupně dne 31. 3. 2010 (č.l. 103). Nadto odvolací soud
ohledně předmětné otázky dokazování nedoplňoval o nové důkazy, neboť k právnímu
závěru o uzavření nepojmenované smlouvy dospěl po přehodnocení dosavadních
skutkových zjištění vycházejících z důkazů provedených soudem prvního stupně,
tj. Zápisu informativní schůzky ze dne 27. 6. 2008 (č.l. 11) a přípisu právního
zástupce žalobce ze dne 16. 10. 2010 (č.l. 17) jako listinných důkazů
přiložených k žalobě. Za dané situace proto odvolací soud mohl odlišným
výkladem obsahu uvedených listin dospět k odlišnému skutkovému zjištění (srov.
závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97,
uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 73/2000).
Naopak jediným zákonným požadavkem takového postupu odvolacího soudu bylo
předchozí zopakování provedených důkazů dle § 213 odst. 2 o. s. ř. (srov. též
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2793/2009).
Odvolací soud však této procesní povinnosti dostál. Ze všech uvedených důvodů
dovolací soud uzavřel, že v řízení před odvolacím soudem nebyly uplatněny
nepřípustné novoty (§ 205a odst. 1 o. s. ř.) a dovolací námitka proto nebyla
vznesena důvodně.
Protože dovolací soud neshledal, že by řízení před soudy nižších stupňů bylo
zatíženo dovolatelem namítanými vadami a z obsahu spisu nezjistil ani jiné
vady, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti
(§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako
nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).
Žalobci, jehož dovolání bylo zamítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit
žalované účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním
vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady, bylo-li v řízení
o dovolání rozhodováno o nároku žalobce ve výši 240.000,- Kč, se sestávají z
odměny advokátky ve výši 21.050,- Kč (§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4, § 15, §
14 odst. 1 a § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném
znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve
výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném
znění) a bez DPH, neboť advokátka není plátkyní DPH. Platební místo a lhůta ke
splnění povinnosti byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu