28 Cdo 1540/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše,
Ph.D.,
v právní věci žalobce: M., spol. s r.o., zastoupenému advokátem, proti
žalovaným: 1) M. H., a 2) M. P., zastoupeným advokátem, o zaplacení 757.290,41
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C
645/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8.
2007, č. j. 30 Co 113/2007-405, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27.8.2007, č.j. 30 Co 113/2007-405,
a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24.5.2006, č.j. 5 C 645/95-379,
se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Rakovníku k dalšímu řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se žalobou ze dne 1.3.1995 domáhal, aby původní žalovaní
manželé M. P. a V. P. byli uznáni povinnými zaplatit mu částku 757.290,41 Kč s
příslušenstvím. V žalobě uvedl, že na základě slibu původních žalovaných
odprodat mu restituovaný mlýn s výrobnou krmných směsí v K. u T. (dále jen
„mlýn“) a založit s ním společnost P., s.r.o., provozovali v bývalém mlýně pana
V. P., původního druhého žalovaného, od 7.4.1992 výrobu krmných směsí. K
odprodeji mlýna však nedošlo, žalobce přerušil dne 24.4.1992 výrobu a žádal
vyrovnání vzniklých nákladů. Původní žalovaní však začali bez oprávnění
vyrobené krmné směsi rozprodávat. Na základě skladových listů V. P., původně
druhého žalovaného, byly žalobcem a V. P. sepsány konečné faktury a vyúčtování,
které však manželé P. v září 1992 neočekávaně
a bez udání důvodu odmítli zaplatit a následná jednání nevedla k výsledku.
Původní žalovaní manželé P. zboží odcizili, bez povolení živnostenského úřadu
rozprodali a získali tak neoprávněné obohacení. K prokázání svých tvrzení
navrhl žalobce důkazy výslechem účastníků, kopií skladového hospodářství, vážní
a výrobní knihou, výrobními příkazy psanými V. P., původně druhým žalovaným,
jakož i kopiemi faktur a korespondence mezi účastníky.
Žalovaní tvrdili, že poté, co dne 31.3.1992 převzali restituovaný mlýn
s výrobnou krmných směsí, dohodli se s jednatelem žalobce, že žalobce bude
prozatím pod svým jménem provozovat výrobu, než bude do obchodního rejstříku
zapsána společnost P. s.r.o. Žalobce následně od 1.4.1992 zahájil výrobu, k
dohodě s jednatelem žalobce ing. M. však nedošlo, neboť původní žalovaní
považovali jeho jednání za neseriózní. Poté, co mu původní žalovaní dne
29.4.1992 sdělili, že se rozhodli nezakládat s ním společnost s ručením
omezeným, opustil jednatel žalobce mlýn se všemi doklady. Původní žalovaní pak
provozovali mlýn pod hlavičkou založené společnosti P., s.r.o. Dále namítali,
že dne 30.4.1992 byla v K. průtrž mračen, při níž došlo ke zničení věcí
žalobce. Žalobce poté začal původním žalovaným zasílat nesmyslné faktury. Přes
snahu původních žalovaných o dohodu o vyrovnání žádná taková dohoda uzavřena
nebyla.
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 14.11.2001, č.j. 5 C
645/95-202 řízení v částce 450.000,41 Kč, v níž byla žaloba vzata zpět,
zastavil, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k
závěru, že původní žalovaní nebyli zaměstnanci žalobce a že případné finanční
nároky žalobce by byly nároky z bezdůvodného obohacení. Žalobce však
neprokázal, kolik zásob a výrobků ve mlýně bylo v jeho vlastnictví a v jaké
hodnotě bylo původními žalovanými rozprodáno, neboť ve mlýně se nacházely též
zásoby ve vlastnictví původního druhého žalovaného V. P. a žalobce neprokázal,
jaká část jeho zásob nebyla zničena průtrží mračen
a následnou povodní dne 30.4.1992.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10.3.2003,
č.j. 30 Co 317/2003-285, rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku o
zastavení řízení v částce 450.000,41 Kč zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že skutkové okolnosti v žalobě jsou
vylíčeny natolik neúplně a nedostatečně, že nelze stanovit, jaký skutek má být
předmětem řízení. V žalobě především postrádal jednoznačný údaj, z čeho sestává
žalovaná částka, přičemž odkaz na přiložené faktury nedostačoval. Navíc část
faktur se netýká zásob, ale poskytnutých služeb, mezd zaměstnanců apod. Podle
odvolacího soudu postrádá žaloba též údaje o tom, jak se na jednání, z něhož
žalobce odvozuje svůj nárok, podílela původní první žalovaná M. P., a o tom,
jak došlo k ukončení činnosti žalobce ve mlýně, zda byla mezi účastníky
uzavřena dohoda o vyrovnání a zda žalobce projevil snahu si své zásoby ze mlýna
vyzvednout. Odvolací soud uzavřel, že bez doplnění žaloby není seznatelný její
právní důvod a nelze posoudit, zda se jedná o nárok z titulu smlouvy, náhrady
škody či bezdůvodného obohacení. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně vést
žalobce podle § 43 odst. 1 o.s.ř. k doplnění žaloby.
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 25.11.2003, č.j. 5 C
645/95-292, uložil žalobci, aby žalobu doplnil o údaje ve smyslu usnesení
odvolacího soudu a dále o údaj, jaké množství zásob zanechal ve mlýně a jaká
část z nich nebyla znehodnocena povodní. Soud prvního stupně žalobce poučil,
jak má uvedené údaje doplnit, s tím, že pokud nebude podání ve stanovené lhůtě
řádně doplněno a v řízení proto nebude možno pokračovat, žalobu odmítne.
Podáním ze dne 29.1.2004 (č.l. 305 spisu) žalobce žalobu doplnil.
Uvedl, že žalovaná částka sestává z ceny dodaných obilovin, krmných směsí a
komponentů, výrobních nákladů žalobce a výdajů vzniklých žalobci se zakládáním
společnosti P., s.r.o., podle přílohy č. 1 žaloby, kde jsou uvedena čísla
jednotlivých faktur a částky, na něž tyto faktury znějí. Dále uvedl, že dne
29.4.1992 provedl jednatel žalobce s původním druhým žalovaným V. P. ve mlýně
inventarizaci zásob, přičemž se dohodli, že zásoby do definitivní dohody o
vypořádání zůstanou ve mlýně. Jednatel žalobce se následující den, tj.
30.4.1992, vrátil do mlýna za účelem převzetí zásob, zjistil však, že výroba
pokračuje, což bylo v rozporu s původní dohodou. Bezdůvodné obohacení vzniklo
podle žalobce oběma původním žalovaným, neboť oba dva rozprodávali zásoby a
krmné směsi pod jménem společnosti P. s.r.o., která však vznikla až 15.5.1992.
Žalobce se o povodni dozvěděl od původní první žalované M. P. až později a není
mu známo, v jakém rozsahu znehodnotila zásoby. K důkazu navrhl připojit spis
Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. 28 Cm 1305/92.
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 21.2.2006, č.j. 5 C
645/95-361, rozhodl, že místo žalované M. P., zemřelé, a V. P., zemřelého, bude
v řízení na straně žalovaných jednáno s dědici M. H. jako první žalovanou a M.
P. jako druhým žalovaným. Následně usnesením ze dne 24.5.2006, č.j. 5 C
645/95-379, podání žalobce ze dne 1.3.1995 odmítl s tím, že žalobce jednoznačně
nedoplnil, z čeho se skládá žalovaná částka, ani nevysvětlil rozpor mezi
obsahem žaloby, která se týká pouze rozprodání zásob, a faktur, které též znějí
na poskytnuté služby, mzdy zaměstnanců, poplatky apod. Podle soudu prvního
stupně žalobce též nevysvětlil, proč byla žalována M. P., když faktury byly
adresovány V. P. Dále nebyly doplněny údaje o množství zásob zanechaných
žalobcem ve mlýně a o tom, jaká část z nich byla zničena povodní. O náhradě
nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně zvláštním usnesením ze dne
28.12.2006, č.j. 5 C 645/95-394.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27.8.2007, č.j. 30 Co
113/2007-405, k odvolání žalovaných změnil výrok soudu prvního stupně o
nákladech řízení
a k odvolání žalobce výrok o odmítnutí žaloby potvrdil. V odůvodnění se
ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož je žaloba i po doplnění
podáním ze dne 29.1.2004 pro neúplnost vylíčení rozhodujících skutečností
neprojednatelná, neboť v ní nejsou uvedeny konkrétní okolnosti vzniku právního
vztahu, jeho předmětu a není z ní patrno, z jakých konkrétních skutkových
podkladů žalobce svůj nárok proti žalovaným dovozuje. Žalobce podle odvolacího
soudu nedoplnil údaje o konkrétním množství a druhu zásob zanechaných ve mlýně,
ani nevysvětlil, proč žaloval též M. P., když faktury byly vystaveny na V. P.
Žalobce též neuvedl žádné údaje o případné další dohodě účastníků ani o své
snaze zásoby ze mlýna vyzvednout, přestože jsou tyto údaje podle odvolacího
soudu podstatné pro podřazení nároku pod konkrétní hmotněprávní normu. Odvolací
soud uzavřel, že ze žaloby stále není možno stanovit, jaký skutek má být
předmětem řízení, a proto soud prvního stupně správně žalobu odmítl.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost spatřuje v ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Jako důvod dovolání
uplatňuje nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Žalobce nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu o tom, že vytýkané vady žaloby
nebyly podáním ze dne 29.1.2004 odstraněny. Měl za to, že zcela jednoznačným,
nezaměnitelným a jasným způsobem vylíčil skutkový děj, uvedl předmět právního
vztahu, konkrétní okolnosti jeho vzniku a z jakých konkrétních skutkových
okolností dovozuje žalobou uplatněný nárok, a proto navrhl, aby dovolací soud
zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve svém vyjádření ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu
s tím, že žalobce byl nečinný, na výzvy soudu prvního stupně nereagoval a
požadavkům na předložení důkazů nevyhověl. Navrhli, aby dovolací soud dovolání
zamítl a přiznal jim náklady dovolacího řízení.
C. Přípustnost
Usnesením odvolacího soudu ze dne 27.8.2007, č.j. 30 Co 113/2007-405,
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby. Dovolání je
proto přípustné podle § 239 odst. 3 o.s.ř.
D. Důvodnost
Dovolání je důvodné.
Důvodem odmítnutí žaloby soudem prvního stupně a důvodem potvrzujícího
rozhodnutí odvolacího soudu byl závěr, že žaloba ze dne 1.3.1995 ani po
doplnění podáním ze dne 29.1.2004 nesplňuje požadavky kladené na návrh na
zahájení řízení podle § 79 odst. 1 první věty o.s.ř. v tom smyslu, že
neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností ani označení důkazů tak, aby z
nich bylo možno stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, a to s tím
důsledkem, že žaloba je neprojednatelná.
Podle konstantní judikatury dovolacího soudu se rozhodujícími
skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí
údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě
má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými
vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v
takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit
předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v
žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením § 101
odst. 1 písm. a) o. s. ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení,
významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila
pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující
skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost
tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě též
při jednání před soudem prvního stupně). Označením důkazů v žalobě plní žalobce
svoji důkazní povinnost, uloženou mu ustanoveními § 101 odst. 1 písm. b) a §
120 odst. 1 o. s. ř. Neoznačí-li žalobce důkazy v žalobě, nejde o vadu žaloby,
která by bránila pokračování v řízení; důkazní povinnost může žalobce splnit i
dodatečně při přípravě jednání, popřípadě při jednání před soudem prvního
stupně. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2002, sp. zn. 21 Cdo
370/2002). Vylíčení rozhodujících skutečností může mít – zprostředkovaně –
původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě. (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000)
Žaloba, která je projednatelná, včetně toho, že obsahuje vylíčení
rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), však ještě nemusí být
žalobou, na jejímž základě lze v ní uplatněnému požadavku vyhovět; tomu může
bránit (a to i pro účely vydání platebního rozkazu nebo rozsudku pro zmeškání)
okolnost, že ani v pozdější fázi řízení nebyly uplatněny všechny pro rozhodnutí
věci významné skutečnosti (srov. § 101 odst. 1 o. s. ř.), (srov. cit.
rozsudek.).
V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že již v žalobě z
1.3.1995 byly rozhodující skutečnosti vylíčeny dostatečně pro to, aby byl
vymezen skutek, který bude předmětem řízení tak, aby žaloba byla projednatelná.
Ze žaloby na č.l. 1 spisu dovolací soud zjistil, že žalobce přesně a určitě
vymezil, čeho se domáhá (zaplacení částky 757.290,41 Kč s příslušenstvím).
Skutkový děj popsal tak, že ve mlýně, který byl ve vlastnictví původních
žalovaných, s původními žalovanými společně podnikal. Po té, co spolupráce
účastníků dne 24.4.1992 skončila, měli podle žalobce původní žalovaní rozprodat
zásoby a krmné směsi ve vlastnictví žalobce a jejich hodnotu odmítli žalobci
zaplatit. Původním žalovaným tak mělo vzniknout bezdůvodné obohacení. Přesné
vyčíslení částky bylo provedeno odkazem na přiložené důkazy. Z uvedeného plyne,
že skutkový děj, který měl být předmětem řízení, byl vymezen co do jednajících
osob, jejich jednání, jakož i co do místa a času tak, že jej nebylo možno
zaměnit s jiným skutkovým dějem, a proto byla již původní žaloba ze dne
1.3.1995 dostatečným podkladem pro řízení.
Vady žaloby, které jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí odvolacího
soudu, jmenovitě rozpor mezi tvrzením žalobce a údaji na fakturách přiložených
k důkazu, nedostatek tvrzení o tom, jak se původní druhá žalovaná M. P.
podílela na rozprodávání krmných směsí, které zásoby ve mlýně patřily žalobci a
které patřily žalovaným, a konečně o tom, zda byla mezi účastníky uzavřena
dohoda o vyrovnání, nejsou vadami podání, které by bránily projednání žaloby (§
43 odst. 2 o.s.ř.), nýbrž mohou být nesplněním povinnosti tvrzení podle § 101
odst. 1 písm. a) o.s.ř. Žalobce není povinen tvrdit veškeré skutečnosti
potřebné pro jeho úspěch ve sporu už v žalobě. Dojde-li soud v průběhu řízení k
závěru, že žalobce, popř. žalovaný, dosud nesplnili povinnost tvrzení, resp.
povinnost důkazní, poučí je podle § 118a odst. 1 a 2 o.s.ř., jaká tvrzení mají
doplnit a jaké důkazy navrhnout. Jestliže žalobce nesplní ani po poučení
povinnost tvrzení, popř. povinnost důkazní, může to mít za následek zamítnutí
žaloby v konečném rozhodnutí o věci, nikoli však odmítnutí podání.
Z uvedeného plyne, že vyzývat žalobce k doplnění žaloby postupem podle § 43
odst. 1 o.s.ř. nebylo v projednávané věci namístě, zvláště po více než osmi
letech trvání sporu, kdy ve věci byla vedena jednání ve dnech 21.8.1996,
6.11.1996, 9.3.1998, 4.5.1998, 1.6.1998, 21.9.1998, 10.4.2000 a 14.11.2001 s
výslechem účastníků, svědků i znalce, přičemž z protokolů z uvedených jednání
je zřejmé, že jak soudu, tak i účastníkům byl předmět řízení jasný. Uvedený
názor dovolacího soudu je v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 29.5.2001,
sp. zn. I. ÚS 165/99 a ze dne 4.12.2002, sp. zn. IV. ÚS 157/2002, podle nichž
je soud povinen postupovat podle § 43 odst. 1 o.s.ř. neprodleně po doručení
podání, přičemž postup podle § 43 odst. 1 a 2 o.s.ř. až po několika letech po
doručení podání je porušením práva účastníka na to, aby jeho věc byla
projednána bez zbytečných průtahů (čl. 36 odst. 1 Listiny).
Za této situace dovolací soud uzavřel, že v projednávané věci nebyly dány
podmínky pro odmítnutí podání z 1.3.1995 podle § 43 odst. 2 o.s.ř., a proto
usnesení odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b
odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo
usnesení odvolacího soudu zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil Nejvyšší soud i jeho usnesení (§ 243b odst. 3 o.s.ř.) a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právními názory soudu dovolacího
(§ 243d odst. 1 ve sp. s § 226 odst. 1 o.s.ř.) V jeho rámci bude při
rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§
243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 4. června 2008
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu