ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobce Pozemkového fondu ČR, se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, zastoupeného
JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou v Praze 2, Karlovo náměstí
18, proti žalovanému Výrobnímu zemědělskému družstvu Hlučín, se sídlem v
Ludgeřovicích, Hlučínská 1275, zastoupenému JUDr. Pavlem Lasákem, advokátem v
Opavě, Masařská 3, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 81 C 204/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2009, č. j. 11 Co 384/2009-211, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek
Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2008, č. j. 81 C 204/2006-163, kterým
bylo určeno, že pozemek parc. č. 673/3 a další (ostatní plocha, zastavěná
plocha, neplodná půda, dvůr, nádvoří), jakož i budovy se zastavěnými plochami
č. p. 66 a bez čísla popisného, vše v kat. úz. Mariánské Hory, Lhotka u
Ostravy, Hošťálkovice, obec Ostrava, jsou ve správě žalobce. Žalovaný byl
zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci k rukám jeho zástupkyně.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. V něm brojil proti
právnímu posouzení věci. Tvrdil, že pokud by měl vrátit podnik (viz nemovitosti
označené výše), pak by mu měl žalobce vrátit kupní cenu podniku. Zatímco právo
na vrácení podniku se nepromlčuje, právo na vrácení kupní ceny ano, a tak by
mezi účastníky mohlo vzniknout nerovné právní postavení či nejistota. Dále
namítal, že žalobce není ve věci aktivně legitimován. Smlouva ze dne 30. 8.
1996, na jejímž základě dovozuje Pozemkový fond své právo spravovat
nemovitosti, vykazuje vady (např. stran data nabytí účinnosti). Žalobce neměl
podle dovolatele ani naléhavý právní zájem na určovací žalobě a navíc v žalobě
neoznačil katastrální území, v němž nemovitosti leží. Dovolatel žádal, aby byla
věc po zrušení rozsudků obou nižších instancí vrácena soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání žalovaného bylo podáno ve lhůtě
prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně
rozhodl jinak poté, co mu odvolací soud v rámci rozsudku ze dne 16. 6. 2008 věc
po zrušení předmětného zamítavého určovacího výroku v nyní projednávaném
rozsahu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Dovolací důvod je
označen v souladu s ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání však není opodstatněné.
V posuzované věci byly rozhodné tyto skutečnosti:
1) dne 23. 8. 1996 došlo k převodu majetku (jeho příslušné části)
Státního statku Hlučín na Fond národního majetku ČR; stalo se tak na základě
usnesení vlády ze dne 20. 12. 1995 o privatizačním projektu PP 40021 a podle §
11 zákona o tzv. velké privatizaci č. 92/1991 Sb.;
2) dne 29. 8. 1996 byla uzavřena smlouva č. 1106/96 mezi nynějšími
účastníky o převodu předmětného podniku (§ 476 obch. zák.) do vlastnictví
žalovaného; tato smlouva byla později deklarována (kromě prejudice v tomto
řízení též v řízeních podle obchodněprávních předpisů) jako absolutně neplatná
– za žalobce ji podepsal vedoucí územního pracoviště a (především) za
žalovaného ji neschválilo představenstvo družstva;
3) dne 30. 8. 1996 byla uzavřena smlouva mezi Fondem národního majetku
ČR a žalobcem o převodu nemovitostí za účelem realizace privatizačního
projektu; Pozemkový fond byl vybaven právy k tomu potřebnými včetně správy věcí;
4) Státní statek Hlučín zanikl výmazem z obchodního rejstříku ke dni 5.
10. 1998.
Neplatnost smlouvy ze dne 29. 8. 1996 nebyla již v tomto řízení (v jeho fázi po
předchozí kasaci) zpochybněna. Totéž platí ze strany žalovaného o následující –
platné – smlouvě ze dne 30. 8. 1996, z níž vyplývá právo Pozemkového fondu ČR
spravovat nemovitosti (§ 17 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě). Nyní
vznesené dovolací námitky již nemohou být vzhledem k tomu, že dovolací soud
přezkoumává rozsudek odvolací instance (neřeší nové skutkové otázky, které by
rozšiřovaly předmět řízení), posuzovány.
Aktivní věcná legitimace žalobce je dána mimo vší pochybnost. Je
podložena jak již citovaným ustanovením zákona č. 229/1991 Sb., tak konkrétními
okolnostmi případu (lze tu odkázat na rozsudek odvolacího soudu), a v
neposlední řadě judikaturou k určovacím žalobám ve věcech určení vlastnictví, v
nichž byl účastníkem Pozemkový fond ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3260/2008, a rozhodnutí Ústavního soudu, na
která se odkazuje tamtéž).
Námitka dovolatele k nerovnosti postavení účastníků ve vztahu ke
vzájemnému vrácení plnění sice není relevantní, lze však k ní poznamenat
několik argumentů. Účelem právní úpravy a interpretace této situace nemá být
znevýhodnění jedné strany. Je tu možné poukázat například na rozhodnutí
dovolacího soudu sp. zn. 31 Cdo 2250/2009, 32 Odo 885/2003, 3 Cdo 1864/2000, 25
Cdo 2148/2000 a další. Podstatou argumentace je výklad ustanovení § 107 odst. 3
obč. zák. – námitka promlčení nemůže být v synallagmatickém právním vztahu
účinně vznesena, nemá-li tuto možnost druhý z účastníků.
Nejvyšší soud neshledal v řízení před nižšími instancemi ani
procesní (tzv. zmatečnostní) vady, pro něž by měl přikročit ke zrušení
rozhodnutí těchto soudů (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Odvolací soud rozhodl o nároku žalobce správně, žalovaným uplatněný
dovolací důvod nebyl naplněn a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného zamítl
(§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst.
5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 o. s. ř.; žalobce sice byl
úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. října 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu