28 Cdo 1617/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce MUDr. Y. E. U., bytem v O., T. 90, zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská 35, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody ve výši 110,200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 45/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 64 Co 256/2011-96, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Předmětné částky se domáhal jako náhrady škody ve formě ušlého zisku, která mu vznikla v důsledku trestního stíhání jeho osoby tím, že byl připraven o provizi z jím zprostředkovávaného obchodu – prodeje lokomotiv. Podle smlouvy o výhradním zastoupení, uzavřené se společností CROMWAY HOLDINGS LTD., žalobci náležela provize ve výši 2,5 % z prodejní ceny realizovaných obchodů. Dne 8. 9. 1994 uzavřely společnost Škoda koncern Plzeň, a.
s., jako prodávající, a společnost CROMWAY HOLDINGS LTD., zastoupená žalobcem, jako kupující, dohodu o prodeji 60 kusů lokomotiv, celkem za 1.800,000.000,- Kč. Současně byla uvedenými smluvními stranami uzavřena dohoda o školení, dopravě a servisu předmětných lokomotiv v hodnotě 2.320,000.000,- Kč s tím, že vlastní smlouvu „deklarují“ statutární orgány společností dne 16. 9. 1994. Dne 14. 9. 1994 byl však žalobce vzat do vazby, a proto z připravovaného obchodu sešlo. Trestní stíhání bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31.
7. 2007, sp. zn. 7 To 252/2007, ukončeno zproštěním žalobce obžaloby. V důsledku nezákonného trestního stíhání tak měla žalobci vzniknout škoda v podobě ušlého zisku představujícího provizi podle dohody o školení, dopravě a servisu lokomotiv ve výši 58,000.000,- Kč, což je po valorizaci 110,200.000,- Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že pro vznik odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), je splněn první předpoklad, a to nezákonné rozhodnutí, absentují však další znaky – vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou.
Příčinná souvislost by byla dána pouze tehdy, pokud by nezákonné rozhodnutí bylo jedinou příčinou vzniku škody, což ale prokázáno nebylo. Dohoda, podepsaná smluvními stranami dne 8. 9. 1994, měla charakter pouhé předběžné dohody a nebyla právním úkonem, který by zavazoval k podpisu předmětné kupní smlouvy, neboť byla zcela neurčitá, a ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se tak jednalo o neplatný právní úkon. Navíc bylo prokázáno, že k podpisu smlouvy by došlo, byla-li by společnost Škoda koncern Plzeň, a.
s., kontaktována druhou smluvní stranou. Zatčení žalobce tudíž nebylo jediným důvodem vzniku tvrzené škody, a v předmětném případě tedy příčinná souvislost není dána. Navíc nebyl prokázán ani samotný vznik škody, neboť k uzavření smlouvy nedošlo, a proto nelze dospět k závěru o výši provize. Vzhledem k nesplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu tak soud prvního stupně žalobu zamítl. K odvolání žalobce přezkoumal napadený rozsudek Městský soud v Praze, jenž jej rozsudkem ze dne 10.
11. 2011, č. j. 64 Co 256/2011-96, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud s ohledem na intertemporální ustanovení § 36 zákona č. 82/1998 Sb.
na věc aplikoval ustanovení jemu předcházejícího zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 58/1969 Sb.“). Aplikace jiného zákona však neměla vliv na správnost právního posouzení věci. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a ztotožnil se také s jeho závěrem ohledně neexistence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tím, že nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot žalobce. Obecně příčinou vzniku škody může být pouze ta okolnost, která ztrátu předpokládaného přínosu způsobila, v daném případě však obchod nebyl realizován z důvodu nedostavení se smluvních stran (především zástupců společnosti CROMWAY HOLDINGS LTD.) k podpisu smlouvy, nikoliv z důvodu samotného zatčení žalobce. Odvolací soud tak rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost shledává v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolací důvody pak žalobce uplatňuje dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř. Dovolatel zrekapituloval dosavadní průběh řízení i skutkové okolnosti dané věci a jako otázku zásadního právního významu uvedl, zda jsou ztráta důvěry obchodních partnerů a reputační riziko, které obchodní spojení s dovolatelem představovalo, z hlediska příčinné souvislosti podstatnými důvody vedoucími ke