Nejvyšší soud Rozsudek obchodní

28 Cdo 1661/2009

ze dne 2009-08-05
ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1661.2009.1

28 Cdo 1661/2009

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy

Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní

věci žalobce Ing. J. L. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. m. Z.,

zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky ve výši 200.000,- Kč s

příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 16/2007, o

dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze

dne 20. 11. 2008, č. j. 60 Co 319/2008 – 136, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu ve Zlíně ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 60 Co

319/2008 – 136, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 4. 2008,

č.j. 38 C 16/2007-114 se zrušuje.

II. Věc se vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení.

A. Předchozí průběh řízení

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím

z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že se zúčastnil veřejné obchodní

soutěže o nejvýhodnější návrh na uzavření smlouvy o převodu všech akcií

společnosti T. Z., a.s v majetku žalovaného a v souladu s podmínkami soutěže

zaplatil nevratný administrativní poplatek ve výši 200.000,- Kč. Následně došlo

ke zrušení vyhlášené soutěže, avšak žalovaný, přes výzvu žalobce ze dne

2.10.2007, bezdůvodně odmítl administrativní poplatek žalobci vrátit, přestože

žalobce poukázal na neplatnost vyhlášené veřejné obchodní soutěže, neboť nebyla

schválena obecním zastupitelstvem města Z.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že Rada města Z. byla oprávněna

vyhlášení veřejné obchodní soutěže žalovaným schválit, což vyplývá z ustanovení

§ 102 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon č.

128/2000 Sb.“).. Dále poukázal na skutečnost, že žalobce svou účastí v soutěži

vyslovil s jejími podmínkami souhlas. Bylo mu tak známo, že administrativní

poplatek je nevratný a soutěž může být dle vyhlášených podmínek kdykoliv

zrušena.

Soud prvního stupně žalobci vyhověl a rozhodnutím ze dne 25.4.2008, č.j. 38 C

16/2007 – 114 žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 200.000,- Kč s

příslušenstvím. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vyhlášení veřejné

obchodní soutěže je absolutně neplatným právním úkonem, neboť byl učiněn Radou

města Z., přestože rozhodování o účasti v již založené obchodní společnosti je

podle § 84 odst. 2 písm. f) zákona č. 128/2000 Sb. výslovně vyhrazeno obecnímu

zastupitelstvu. Ustanovení § 102 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., podle

kterého je radě vyhrazeno rozhodovat ve věcech obce jako jediného společníka

obchodní společnosti, se podle názoru soudu prvního stupně neuplatní.

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 20. 11. 2008, č.j. 60 Co

319/2008-136, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se

ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a dospěl k

závěru, že k platnosti vyhlášení veřejné obchodní soutěže je zapotřebí souhlas

obecního zastupitelstva, který v souzené věci nebyl dán. Vyhlášení obchodní

veřejné soutěže je proto absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se

zákonem. Ustanovení § 102 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., podle

kterého je radě vyhrazeno rozhodovat ve věcech obce jako jediného společníka

obchodní společnosti, se rovněž podle názoru odvolacího soudu neuplatní.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož

přípustnost spatřoval v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o

věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní

posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Konkrétně uvedl, že

jednotlivé právní úkony, ze kterých se obchodní veřejná soutěž skládá, je možné

od sebe oddělit a odděleně tak posuzovat jejich platnost z hlediska jednání

příslušných orgánů obce. Důsledkem vyhlášení soutěže přitom nebyl zánik či

změna účasti obce v již založené právnické osobě, ale stanovení závazných

podmínek obchodní veřejné soutěže, přičemž podmínky soutěže ponechávaly

rozhodnutí o účasti v založené právnické osobě na zastupitelstvu obce. Konečně

žalovaný uvedl, že vyhlášením soutěže rada naplňovala usnesení zastupitelstva a

zabezpečovala hospodaření obce podle schváleného rozpočtu, který byl schválen

usnesením zastupitelstva a počítal s příjmem z prodeje akcií společnosti T. Z.

a. s.

Žalobce ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že jednotlivé fáze veřejné

obchodní soutěže nelze od sebe oddělit, neboť se jedná o proces uzavření jedné

smlouvy. Vyhlášení obchodní veřejné soutěže je navíc kvalifikovanou výzvou k

podávání návrhů na uzavření smlouvy, jejímiž podmínkami je vyhlašovatel vázán.

Současně žalobce odmítl úvahu o „implicitním souhlasu“ zastupitelstva s

vyhlášením soutěže na prodej akcií schválením rozpočtu, protože usnesení

schvalující rozpočet v žádném případě nenahrazuje souhlas zastupitelstva s

vyhlášením obchodní veřejné soutěže.

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou,

zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst.

1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním

napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené

v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek

příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že

napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle § 237 odst. 3

o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku,

která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími

nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou

právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a

Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2002, sp.zn.

20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237

odst. 3 o.s.ř.).

Žalobce uplatnil právo na vydání bezdůvodného obohacení řádně a včas dopisem ze

dne 2. 10. 2007 (viz § 391 odst. 2 a § 397 obch. zák.). Zásadní právní význam

tak dovolací soud shledává (a potud je dovolání přípustné) v řešení otázky, zda

je nutný souhlas zastupitelstva obce k vyhlášení veřejné obchodní soutěže podle

§ 281 a násl. obch. zák. o převodu akcií ve vlastnictví obce, když z podmínek

vyhlášené obchodní soutěže vyplývá, že návrh smlouvy o převodu těchto akcií,

který by vzešel z této veřejné obchodní soutěže, by musel být před uzavřením

smlouvy schválen zastupitelstvem obce.

D. Důvodnost

Dovolání je důvodné.

1. Ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb. stanoví, že

zastupitelstvu obce je vyhrazeno „rozhodovat o účasti v již založených

právnických osobách.“ Z ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. plyne,

že „právní úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady

obce, jsou bez tohoto schválení od počátku neplatné.“ Z uvedeného plyne, že

právní úkon, kterým dochází k rozhodnutí o účasti obce v akciové společnosti,

je bez předchozího souhlasu zastupitelstva obce stíženo absolutní neplatností

(§ 39 obč. zák.).

2. V souzené věci žalovaný vyhlásil obchodní veřejnou soutěž, na jejímž

základě mělo dojít k převodu účasti žalovaného ve společnosti T. Z., a. s.

Vyhlásil-li žalovaný obchodní veřejnou soutěž, učinil tím „výzvu k podávání

návrhů na uzavření smlouvy“ (§ 281 obch. zák.). K platnému vyhlášení veřejné

obchodní soutěže je dle § 282 odst. 1 obch. zák. nezbytné, „aby byly písemně

obecným způsobem vymezeny předmět požadovaného závazku a zásady ostatního

obsahu zamýšlené smlouvy, na němž navrhovatel trvá.“ Druhou etapou je

předkládání návrhu do soutěže, který je již obvyklým počátečním právním úkonem

směřujícím k uzavření smlouvy, tedy návrhem. Návrh lze zahrnout do veřejné

obchodní soutěže pouze tehdy, když obsah odpovídá uveřejněným podmínkám soutěže

(§ 284 odst. 1 obch. zák.). Poslední etapou kontraktace je sdělení

vyhlašovatele veřejné obchodní soutěže o přijetí návrhu, jehož doručením

vybranému účastníku je smlouva uzavřena a to za podmínek uvedených v návrhu

(srov. Štenglová, I. – Plíva, S. – Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář.

Praha. C.H.Beck, 2009, s. 868-869).

3. Z principu ochrany obce jako účastníka právních vztahů (srov.

rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 11/2004),

dovolací soud dovozuje, že v případech, kdy je platnost uzavření smlouvy o

převodu akcií ve vlastnictví obce obligatorně podmíněna předchozím souhlasem

zastupitelstva obce (§ 84 zákona č. 128/2000 Sb.), je nezbytný souhlas

zastupitelstva obce již k vyhlášení obchodní veřejné soutěže, kterým je činěna

výzva k podávání návrhů (§ 281 obch. zák.), ledaže podmínky veřejné obchodní

soutěže umožňují vyhlašovateli (obci) odmítnout všechny předložené návrhy z

důvodu, že zastupitelstvo obce vybraný návrh neschválí. V takovém případě není

z hlediska účelu ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb. důvodu

sankcionovat pouhé vyhlášení veřejné obchodní soutěže absolutní neplatností,

neboť rozhodnutí o účasti v již založené právnické osobě stále spočívá na

zastupitelstvu obce, které může nebo nemusí udělit souhlas s vybraným návrhem a

v případě, že souhlas neudělí, mohou být odmítnuty všechny předložené návrhy

(viz § 287 odst. 2 obch. zák., podle kterého je vyhlašovatel oprávněn

„odmítnout všechny předložené návrhy, jestliže si toto právo vyhradil v

podmínkách soutěže“). V daném případě podle uveřejněné obchodní veřejné soutěže

ze dne 14. 8. 2007 a článku nazvaného „Zrušení soutěže a odmítnutí předložených

návrhů“ a „Podrobnějších podmínek obchodní veřejné soutěže“ si žalovaný v

souladu s § 283 a § 287 odst . 2 obch. zák. vyhradil právo: a) veřejnou soutěž

kdykoliv a bez uvedení důvodů zrušit, b) odmítnout bez uvedení důvodů všechny

předložené návrhy v termínu do 30. 10. 2007. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný

byl oprávněn odmítnout všechny předložené návrhy i z toho důvodu, že

zastupitelstvo obce nevysloví souhlas s žádným z předložených návrhů. Odvolací

soud tudíž věc nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že vyhlášení

obchodní veřejné soutěže je v daném případě neplatným právním úkonem.

Z uvedených důvodů nezbylo Nejvyššímu soudu jako soudu dovolacímu než rozsudek

odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 2 věty

za středníkem o.s.ř. zrušit. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího

soudu zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud

i jeho rozsudek (§ 243b odst. 3 o.s.ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že v dalším řízení soudy neopomenou zkoumat,

zda administrativní poplatek za účast ve veřejné obchodní soutěži ve výši

200.000,- Kč nebyl stanoven v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§

265 obch. zák.) a jako takový nemohl být majetkovým prospěchem získaným plněním

z nepoctivých zdrojů, a tím bezdůvodným obohacením (§ 451 odst. 2 obč. zák.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského

soudního řádu.

V Brně dne 5. srpna 2009

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu