28 Cdo 1721/2023

28 Cdo 1721, 1722, 1723, 1724, 1725, 1726, 1727, 1728/2023-410

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce B. V., nar. XY, bytem XY, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje se sídlem v Praze 5, Zborovská 11, o žalobě pro zmatečnost a obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 147/2015, o dovoláních žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2019, č. j. 23 Co 301/2019-211, ze dne 25. listopadu 2019, č. j. 23 Co 398/2019-224, ze dne 27. července 2020, č. j. 23 Co 213/2020-260, ze dne 25. března 2021, č. j. 23 Co 89/2021-287, ze dne 16. září 2021, č. j. 23 Co 315/2021-317, ze dne 22. září 2021, č. j. 23 Co 316/2021-322, ze dne 20. ledna 2022, č. j. 23 Co 24/2022-339, a ze dne 24. února 2022, č. j. 23 Co 69/2022-348, takto:

I. Dovolací řízení ve věcech sp. zn. 28 Cdo 1721/2023, 28 Cdo 1722/2023, 28 Cdo 1723/2023, 28 Cdo 1724/2023, 28 Cdo 1725/2023, 28 Cdo 1726/2023, 28 Cdo 1727/2023 a 28 Cdo 1728/2023 se zastavují. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacích řízení.

1. Shora uvedenými rozhodnutími potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 6. 2019, č. j. 10 C 147/2015-189, ze dne 28. 5. 2019, č. j. 10 C 147/2015-184, ze dne 13. 5. 2020, č. j. 10 C 147/2015-241, ze dne 26. 10. 2020, č. j. 10 C 147/2015-270, ze dne 25. 5. 2021, č. j. 10 C 147/2015-292, ze dne 18. 6. 2021, č. j. 10 C 147/2015-298, ze dne 27. 10. 2021, č. j. 10 C 147/2015-328, a ze dne 18. 1. 2022, č. j. 10 C 147/2015-334, jimiž byla odmítnuta podání žalobce označená jako žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, popř. zastavena řízení o žádostech žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

2. Proti usnesením Městského soudu v Praze podal žalobce – nejsa ani v jednom případě zastoupen advokátem a nedokládaje, že by byl sám vybaven právním vzděláním – dovolání, v nichž současně požádal o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků.

3. Při rozhodování o dovoláních bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel, který je fyzickou osobou, zastoupen advokátem nebo notářem, ledaže má sám právnické vzdělání.

5. Povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat (s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje) rozhodnutí, kterým se řízení končí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1206/2018, ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4324/2019, a ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 939/2020).

6. Dovolatel si je zjevně vědom povinnosti nechat se v dovolacím řízení zastoupit advokátem (či doložit právní vzdělání), jelikož mu odpovídající výzva již byla v rámci tohoto řízení opětovně adresována, avšak nikdy nevedla k odstranění příslušného nedostatku. Zaslání další výzvy by za této situace bylo pouhým projevem přepjatého formalismu ze strany dovolacího soudu (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1989/2021, ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3408/2021, a ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3794/2022).

7. Nejvyšší soud proto v souladu s § 243c odst. 3, větou třetí, o. s. ř. dovolací řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení (na straně účastníka), který nebyl odstraněn, aniž dovolatele opětovně vyzýval k volbě právního zástupce.

8. I když podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, v daném případě se již dovolací soud problematikou zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení nezabýval, neboť z dovolatelova postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si taktéž povinnost zaplatit soudní poplatek uvědomuje, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1712/2021, nebo ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3037/2022).

9. Též nynější žádosti o osvobození od soudních poplatků tak dovolací soud kvalifikoval jako zneužití procesního práva a na základě § 41a odst. 3 o. s. ř. k dotčeným procesním úkonům nepřihlížel, jelikož je pokládal za nepřípustné (viz krom jiných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3467/2022, ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 95/2023, a ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3072/2022).

10. Žalobce v dovoláních shodně vznesl „požadavek dle § 243 osř. na odkladný účinek“, tedy žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož byla dovolací řízení zastavena, Nejvyšší soud o těchto akcesorických návrzích, které sdílí osud samotných dovolání, již nerozhodoval (srovnej kupř. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobce procesně zavinil zastavení dovolacích řízení a žalovanému v dovolacích řízeních žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 6. 2023

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu