USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v
právní věci žalobců a) M. H., narozené dne XY, a b) M. H., narozeného dne XY,
obou bytem v XY, proti žalované A. H., narozené dne XY, bytem v XY, o 15 947 Kč
a 35 126 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2021, č. j. 3 Co
139/2021-1100, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C
30/2022, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.
září 2022, č. j. 3 Co 73/2022-27, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 7. 2022, č. j. 16 C
30/2022-16, zastavil řízení o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, č. j. 3 Co 139/2021-1100
(kterým bylo změněno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2021, č. j. 25 Co 514/2012-1081, tak, že řízení o žádosti žalované o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů se zastavuje), pro
nezaplacení soudního poplatku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 9. 2022, č. j. 3 Co
73/2022-27, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podáním
dovolání jí vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4
odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů]. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 10. 2022, č. j. 21 Cdo 3072/2022-40, které
bylo žalované doručeno dne 4. 11. 2022, vyzval žalovanou, aby do 15 dnů ode dne
doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2022, č. j. 3 Co 73/2022-27, který činí
podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč, a zároveň
žalovanou poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené
lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Žalovaná následně vznesla námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého, o níž bylo
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, č. j. 22 Nd 674/2022-65,
rozhodnuto tak, že tito soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednání a
rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 3072/2022, a na
uvedenou výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání reagovala žádostí o
osvobození od soudních poplatků. Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti
známo), že žalovaná po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs
neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně
opravných prostředků nepřípustných (dokladem toho je i žaloba na obnovu řízení
podaná v této věci žalovanou v rozporu s ustanovením § 228 o. s. ř. proti
usnesení, kterým nebylo rozhodnuto o věci samé), opakovaně podává neodůvodněné
námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o
ustanovení zástupce (aniž by dokládala své majetkové poměry), přičemž tyto
žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu §
159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (v poměrech projednávané věci srov. například
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, č. j. 3 Co 139/2021-1100). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalované tak lze označit za obstrukční
(srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS
2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9.
2016, sp. zn. 30 Cdo
1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo
1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k osobě žalované – např. odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022). Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaná procesními
obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem
soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním
řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu
nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li
stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k
nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016,
sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020). Nejvyšší soud proto k žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků pro
dovolací řízení, kterou žalovaná blíže nezdůvodnila a ničím nedoložila
(přestože si při podání této žádosti s ohledem na mnohá předchozí poučení a
rozhodnutí soudů o jejích opakovaných žádostech o osvobození od soudních
poplatků musela být vědoma, že žadatel je povinen žádost o osvobození od
soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové
poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti
jeho žádosti), nepřihlížel a touto žádostí žalované se nezabýval. Protože dovolatelka dosud nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani poté, co
k tomu byla vyzvána usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, č. j. 21
Cdo 3072/2022-40, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalované
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2022, č. j. 3 Co 73/2022-27,
podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů, zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.