USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v
právní věci navrhovatele S. M., narozeného XY, bytem XY, za účasti B. O.,
narozené XY, bytem XY, o úpravu svéprávnosti, vedené u Okresního soudu v Opavě
pod sp. zn. 14 Nc 1387/2012, o žalobě pro zmatečnost podané navrhovatelem proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2019, č. j. 5 Co 27/2019-561,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Co 32/2013, 14 Co 310/2013, o
dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 1.
2020, č. j. 1 Co 46/2019-635, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
[1] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. 14 Co
32/2013, 14 Co 310/2013-608, zastavil řízení o odvolání navrhovatele proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2019, č. j. 14 Co 32/2013, 14
Co 310/2013-579, pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.).
[2] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7.
1. 2020, č. j. 1 Co 46/2019-635, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první
výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, v němž
požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. [4] Z obsahu spisu dovolací soud zjistil, že dovolatel v celém řízení
zahlcuje soudy nesrozumitelnými a nečitelnými podáními. Těmito procesními
obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem
soudní ochrany; způsobuje bezdůvodné průtahy v soudním řízení a jeho postup tak
nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak
podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření
řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho
procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s §
41a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudného řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako k nepřípustnému nebude přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR
81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3800/2019). Nejvyšší
soud proto k žádosti dovolatele o ustanovení zástupce nepřihlížel. [5] Soud prvního stupně ani dovolací soud dovolatele nevyzvaly ke
splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř., jelikož
dovolatel byl ke splnění této podmínky vyzván již v souvislosti s podáním
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 177, a to usnesením
Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 5. 2015, č. j. 14 Nc 1387/2012-198, jež
obsahuje poučení o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v
dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), a jeho
vědomost o existenci této zvláštní podmínky dovolacího řízení plyne zjevně z
obsahu jeho podání na č. l. 201 spisu. [6] Ve vztahu k požadavku povinného právního zastoupení není poučení
nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se dovolateli takového poučení dostalo ve
zcela identických případech předchozích, resp. ve vztahu k jinému dovolání
podanému dříve v téže věci, neboť v takové situaci se jeví setrvání na
požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení neefektivním a
formalistickým (k tomu srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne
8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015,
ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5429/2017). [7] V situaci, kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného
zastoupení, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.). [8] Dovolatel v podání ze dne 19. 2. 2020, došlém Nejvyššímu soudu dne
21. 2. 2020, vznesl námitku podjatosti soudců senátu 27 Cdo v projednávané věci
(mimo jiné i F. C.).
S ohledem na způsob, jakým je tato námitka formulována,
jakož i s ohledem na to, že jediným (byť obtížně) srozumitelným důvodem, pro
který dovolatel namítá podjatost soudců uvedeného senátu Nejvyššího soudu, je
jejich postup v tomto i v jiných řízeních (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.),
Nejvyšší soud považuje vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto
procesního institutu; proto k této námitce nepřihlížel (§ 2 o. s. ř.).
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když
rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení
nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7.
2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 3. 2020
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu