Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. října 2016, č. j. 23 Co
199/2012-MOP-123, nepřiznal povinnému 1) osvobození od soudních poplatků pro
řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2016,
č. j. 4 Co 81/2015-109 (výrok I.), a žádost povinného 1) o ustanovení zástupce
z řad advokátů pro toto dovolací řízení zamítl (výrok II.).
K odvolání povinného 1) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. května 2017,
č. j. 4 Co 263/2016-131, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný 1) dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání. Podle § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem
nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení
neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec
druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu
uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý). Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není
možno vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje nebo
usnesení, jímž se dovolání odmítá – rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, soud řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec
první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec druhý). Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud
prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení
zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako
ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových
stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení
zástupce z řad advokátů ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř.
pro dovolací řízení,
neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co
je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně
známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O
zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku
pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není
(subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února
2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo
286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016). V posuzovaném případě dovolatel přes výzvu soudu prvního stupně (viz č. l. 122
verte) nedoložil své aktuální osobní a majetkové poměry. Jelikož dovolatel neosvědčil splnění podmínek upravených v § 138 odst. 1 o. s. ř., odpovídá závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nelze přiznat
osvobození od soudních poplatků a ustanovit advokáta pro řízení o dovolání
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2016, č. j. 4 Co
81/2015-109, ustálené judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu, z níž se podává,
že žadatel o osvobození od soudních poplatků, popř. o ustanovení zástupce musí
věrohodně verifikovat své majetkové poměry. Neučiní-li tak, nelze jej ani
osvobodit od soudních poplatků, ani mu ustanovit zástupcem advokáta (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo
3676/2007, ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, ze dne 24. února
2016, sp. zn. 29 Cdo 2282/2015, ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016,
či ze dne 28. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 2761/2016; dále též důvody usnesení
Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, dostupného na
webových stránkách Ústavního soudu nalus.usoud.cz). Jelikož je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou
Nejvyššího a Ústavního soudu, a dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním
práva, není důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce;
je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby
bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno
povinné zastoupení dovolatele. Soud prvního stupně ani dovolací soud dovolatele nevyzvaly ke splnění podmínky
povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř., jelikož dovolatel byl ke
splnění této podmínky vyzván již v souvislosti s podáním dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 109, a to usnesením Krajského soudu v
Praze ze dne 4. července 2017, č. j. 23 Co 199/2012-MOP-136, dovolateli
doručeným dne 13.
července 2017, jež obsahuje poučení o procesním následku,
který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem
(zastavení dovolacího řízení), a jeho vědomost o existenci této zvláštní
podmínky dovolacího řízení plyne zjevně z obsahu jeho podání na č. l. 122 spisu. Ve vztahu k požadavku povinného právního zastoupení není poučení nevyhnutelnou
podmínkou, jestliže se dovolateli takového poučení dostalo ve zcela identických
případech předchozích, resp. ve vztahu k jinému dovolání podanému dříve v téže
věci, neboť v takové situaci se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení
pro další dovolací řízení neefektivním a formalistickým (k tomu srov. přiměřeně
závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze
dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, či ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že povinnému 1) nelze ustanovit
advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy povinný
1) neodstranil nedostatek povinného zastoupení, předseda senátu Nejvyššího
soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§
241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí
Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již
dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu