29 Cdo 2761/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci
žalobce JUDr. T. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Linhou, advokátem, se sídlem v
Praze 2, Trojanova 342/18, PSČ 120 00, proti žalované JUDr. H. B., zastoupené
JUDr. Tomášem Capouškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, PSČ
128 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 157/2013, o dovolání žalované proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2016, č. j. 2 Cmo 151/2015-180, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z
usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo
1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou
majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a
naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým
majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si
pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším
podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry,
zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství
disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto
prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít
zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení
předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou
podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné
činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno
přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se
poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele
v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o
obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních
poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech
účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník)
je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje
spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se
zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat
tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro
část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu
prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení
důvodnosti jeho žádosti. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o
jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším
soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.
Shora uvedená kritéria soudy nižších stupňů při posuzování předpokladů pro
osvobození dovolatelky od soudních poplatků plně respektovaly, přičemž jejich
úvahy Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřenými. Závěru, podle kterého
žádosti žalované o přiznání osvobození od soudních poplatků není možné v
poměrech dané věci vyhovět, nebylo-li prokázáno, že „není v silách žalované
soudní poplatek za odvolání … zaplatit“, nelze nic vytknout. Námitky, podle kterých měl odvolací soud ze zjištěných skutečností dovodit
závěr, že dovolatelka splňuje zákonné předpoklady pro (úplné) osvobození od
soudních poplatků, nezahrnují žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, na
kterou by se vztahovalo některé z kriterií přípustnosti dovolání vymezených §
237 o. s. ř., a dovolání tak přípustným nečiní. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001,
uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu