Nejvyšší soud Rozsudek občanské

28 Cdo 2728/2009

ze dne 2009-09-18
ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2728.2009.1

28 Cdo 2728/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana

Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátkou, proti

žalovanému Ing. K. H., zastoupenému advokátkou, o nahrazení projevu vůle

žalovaného při uzavření kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Kladně pod

sp. zn. 7 C 91/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v

Praze ze dne 17.3.2009, č. j. 23 Co 123/2009-74, takto:

I. Dovolání žalovaného se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o dovolání 5.117,-

Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

Krajský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným změnil rozsudek

soudu prvního stupně ze dne 19.1.2009, č. j. 7 C 91/2008-50 tak, že soud

nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem kupní smlouvu ze dne

19.9.2007 o převodu pozemků

p. č. 318/1 a 318/2 v k.ú. V. B., obec V. na žalobce. O nákladech bylo

rozhodnuto tak, že žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení

před soudem prvního stupně 11.018,- Kč a na nákladech odvolacího řízení

10.234,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Dále odvolací soud vrátil

žalobci soudní poplatek ze žaloby a z odvolání, každý ve výši 3.000,- Kč a

žalovanému uložil uhradit České republice soudní poplatek ze žaloby a z

odvolání, každý ve výši 1.000,- Kč.

Odvolací soud měl za prokázané, že žalobce prodal žalovanému

kupní smlouvou ze dne 28.6.2004 pozemky p.č. 318/1 a 318/2 v k.ú. V. B., obec

V.

o celkové výměře 38.367 m² za kupní cenu 301.367,- Kč a žalovaný byl z

předkupního práva smluvně vázán nabídnout žalobci v případě uvažovaného zcizení

pozemky ke koupi. Dopis ze dne 31.7.2007 zaslaný žalovaným žalobci pod názvem

„Nabídka koupě pozemku před uvažovaným zcizením – žádost o stanovisko k využití

předkupního práva“ však neposoudil jako výzvu, ale jako písemnou nabídku

předmětných nemovitostí státu ke koupi za navrženou cenu, za kterou uvedené

pozemky koupil, po odečtení aktuální výše zaplacených splátek. Vzhledem k tomu,

že žalovaný neoznačil svůj dopis jako výzvu, nýbrž jako nabídku koupě pozemku

před uvažovaným zcizením, posoudil odvolací soud tento postup jako postup

provedený v souladu s ustanovením

§ 10 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., zákonné podmínky předkupního práva

považoval za splněné a rozhodl, jak je výše uvedeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný v zákonné lhůtě

dovolání, které je podle jeho názoru přípustné proti rozsudku odvolacího soudu,

jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Důvodnost

spatřoval ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním

posouzení věci. Odůvodnění rozsudku považoval za zmatečné a velmi stručné.

Následkem takového postupu soudu podle jeho názoru mohlo být řízení postiženo

rovněž vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žalovaný se neztotožnil s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu ohledně

zhodnocení obsahu dopisu ze dne 31.7.2007, který nelze podle jeho názoru

považovat za řádný návrh kupní smlouvy, ale jen za žádost

o vyjádření k využití předkupního práva žalobce k výše uvedeným pozemkům. Tuto

výzvu, i když obsahuje výzvu k zaplacení kupní ceny, nelze podle jeho názoru

považovat za návrh kupní smlouvy, neboť nemá náležitosti kupní smlouvy. Dále je

podle něho zřejmé, že k akceptaci této nabídky nedošlo ze strany žalobce ani

žalovaného. Žalobce podle jeho názoru nesplnil ani povinnost vyplatit plnou

kupní cenu nemovitosti do dvou měsíců od doručení nabídky, vyplývající ze

zákonné úpravy předkupního práva. Předkupní právo jako takové podle jeho názoru

nezakládá kontraktační povinnost pro osobu zavázanou z předkupního práva a v

dané konkrétní věci ze strany žalovaného nebyl učiněn návrh na uzavření kupní

smlouvy, který by obsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti. Navrhl

proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k

dalšímu řízení.

K dovolání žalovaného podal žalobce své vyjádření. Žalobce

podle svého názoru realizoval své předkupní právo řádným způsobem, byl oprávněn

domáhat se uzavření kupní smlouvy a navrhl proto, aby dovolací soud dovolání

žalovaného zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalobce,

zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241

odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání lze dovodit podle ustanovení § 237 odst.

1 písm. a) o.s.ř a uplatněný dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal

v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §

241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tedy pod tvrzené nesprávné posouzení věci.

Jak již bylo zmíněno výše, prodal žalobce žalovanému kupní

smlouvou

č. 1001700409 ze dne 28.6.2004 výše označené pozemky p.č. 318/1 a 318/2 v k.ú.

V. B. za kupní cenu 301.080,- Kč. Následně pak pojal žalovaný úmysl pozemky

prodat, ale byl na základě uvedené kupní smlouvy vázán podle § 10 odst. 2

zákona

č. 95/1999 Sb. povinností nabídnout za takové situace pozemky žalobci v rámci

předkupního práva, neboť jak vyplývá ze zákonné úpravy, k pozemkům převáděným

podle tohoto zákona má stát předkupní právo jako právo věcné a v případě

uvažovaného zcizení je nabyvatel povinen státu nabídnout pozemek ke koupi za

cenu, za kterou jej získal od P. f. Dopisem ze dne 31.7.2007, doručeným žalobci

dne 2.8.2007, se pokusil žalovaný o realizaci předkupního práva. Žalobce této

nabídky využil a dne 26.9.2007 zadal příkaz bance k proplacení částky 56.207,-

Kč na účet žalovaného, což byla částka, kterou uhradil do 19.9.2007 žalovaný

žalobci z celkové prodejní ceny předchozí kupní smlouvy stanovené částkou

301.080,- Kč. Úhrada tedy byla provedena v souladu s ustanovením § 605

občanského zákoníku, který stanoví, že není-li dohodnuta doba, do kdy má být

prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit nemovitosti do dvou měsíců po

nabídce. Žalobce tedy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nejen nabídku

předkupního práva přijal, ale současně i vyplatil podíl v zákonné lhůtě (viz

Právní rozhledy 2008, č. 2, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo

1996/2005). Podle něj 1. K přijetí nabídky na odkoupení spoluvlastnického

podílu dochází vyplacením tohoto podílu oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční

lhůtě. Pouhé prohlášení o přijetí nabídky bez vyplacení podílu v této lhůtě

nelze za účinné přijetí nabídky považovat. 2. Jestliže podílový spoluvlastník

nevyužije náležité nabídky druhého spoluvlastníka na odkoupení jeho

spoluvlastnického podílu, nebrání to oferentovi, aby po marném uplynutí lhůty

pro akceptaci jeho nabídky, prodal svůj podíl zájemci za vyšší částku, než

činila částka nabízená spoluvlastníkovi.

Text kupní smlouvy datované 19.9.2007 byl zaslán žalobci dne

10.9.2007. Základní otázkou, kterou je třeba v této souvislosti zodpovědět je

otázka, zda má být dopis ze dne 31.7.2007 posouzen jako pouhá výzva žalovaného

za účelem zjištění, zda žalobce využije svého předkupního práva k uvedeným

pozemkům nebo zda jej posoudit jako řádný návrh na uzavření kupní smlouvy.

Vzhledem k tomu, že dopis je formulován jako nabídka koupě pozemků před

uvažovaným zcizením a pro případ využití je v něm obsažena žádost o vyplacení

kupní ceny ve výši, za jakou žalovaný pozemek získal do svého vlastnictví

včetně lhůty k jejímu proplacení, posoudil Nejvyšší soud výše uvedený dopis

jako řádnou nabídku předkupního práva a zákonné podmínky předkupního práva

považuje za splněné. To tím spíše, že žalovaný obdržel od žalobce částku podle

ujednání plynoucího z předkupního práva. Problematikou předkupního práva se

Nejvyšší soud v obdobném případě již vypořádal (viz sp.zn. 28 Cdo 3059/2009).

Dovolací důvod tedy nebyl naplněn a Nejvyšší soud proto

dovolání žalovaného podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Úspěšnému žalobci vznikl podle § 243b odst. 5, věta prvá, a §

224 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podle § 7

písm. e) vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. Za jeden

úkon zástupce náleží výchozí sazba odměny 8.000,- Kč, redukované na polovinu,

tj. celkem 4.000,- Kč. K tomu náleží 300,- Kč režijního paušálu (§ 13 odst. 3

vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy v součtu 4.300,- Kč. S přičtením DPH pak

5.117,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle

občanského soudního řádu.

V Brně dne 18. září 2009

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu