28 Cdo 2728/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátkou, proti
žalovanému Ing. K. H., zastoupenému advokátkou, o nahrazení projevu vůle
žalovaného při uzavření kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Kladně pod
sp. zn. 7 C 91/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 17.3.2009, č. j. 23 Co 123/2009-74, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o dovolání 5.117,-
Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.
Krajský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným změnil rozsudek
soudu prvního stupně ze dne 19.1.2009, č. j. 7 C 91/2008-50 tak, že soud
nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem kupní smlouvu ze dne
19.9.2007 o převodu pozemků
p. č. 318/1 a 318/2 v k.ú. V. B., obec V. na žalobce. O nákladech bylo
rozhodnuto tak, že žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení
před soudem prvního stupně 11.018,- Kč a na nákladech odvolacího řízení
10.234,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Dále odvolací soud vrátil
žalobci soudní poplatek ze žaloby a z odvolání, každý ve výši 3.000,- Kč a
žalovanému uložil uhradit České republice soudní poplatek ze žaloby a z
odvolání, každý ve výši 1.000,- Kč.
Odvolací soud měl za prokázané, že žalobce prodal žalovanému
kupní smlouvou ze dne 28.6.2004 pozemky p.č. 318/1 a 318/2 v k.ú. V. B., obec
V.
o celkové výměře 38.367 m² za kupní cenu 301.367,- Kč a žalovaný byl z
předkupního práva smluvně vázán nabídnout žalobci v případě uvažovaného zcizení
pozemky ke koupi. Dopis ze dne 31.7.2007 zaslaný žalovaným žalobci pod názvem
„Nabídka koupě pozemku před uvažovaným zcizením – žádost o stanovisko k využití
předkupního práva“ však neposoudil jako výzvu, ale jako písemnou nabídku
předmětných nemovitostí státu ke koupi za navrženou cenu, za kterou uvedené
pozemky koupil, po odečtení aktuální výše zaplacených splátek. Vzhledem k tomu,
že žalovaný neoznačil svůj dopis jako výzvu, nýbrž jako nabídku koupě pozemku
před uvažovaným zcizením, posoudil odvolací soud tento postup jako postup
provedený v souladu s ustanovením
§ 10 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., zákonné podmínky předkupního práva
považoval za splněné a rozhodl, jak je výše uvedeno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný v zákonné lhůtě
dovolání, které je podle jeho názoru přípustné proti rozsudku odvolacího soudu,
jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Důvodnost
spatřoval ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Odůvodnění rozsudku považoval za zmatečné a velmi stručné.
Následkem takového postupu soudu podle jeho názoru mohlo být řízení postiženo
rovněž vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalovaný se neztotožnil s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu ohledně
zhodnocení obsahu dopisu ze dne 31.7.2007, který nelze podle jeho názoru
považovat za řádný návrh kupní smlouvy, ale jen za žádost
o vyjádření k využití předkupního práva žalobce k výše uvedeným pozemkům. Tuto
výzvu, i když obsahuje výzvu k zaplacení kupní ceny, nelze podle jeho názoru
považovat za návrh kupní smlouvy, neboť nemá náležitosti kupní smlouvy. Dále je
podle něho zřejmé, že k akceptaci této nabídky nedošlo ze strany žalobce ani
žalovaného. Žalobce podle jeho názoru nesplnil ani povinnost vyplatit plnou
kupní cenu nemovitosti do dvou měsíců od doručení nabídky, vyplývající ze
zákonné úpravy předkupního práva. Předkupní právo jako takové podle jeho názoru
nezakládá kontraktační povinnost pro osobu zavázanou z předkupního práva a v
dané konkrétní věci ze strany žalovaného nebyl učiněn návrh na uzavření kupní
smlouvy, který by obsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti. Navrhl
proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
K dovolání žalovaného podal žalobce své vyjádření. Žalobce
podle svého názoru realizoval své předkupní právo řádným způsobem, byl oprávněn
domáhat se uzavření kupní smlouvy a navrhl proto, aby dovolací soud dovolání
žalovaného zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalobce,
zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241
odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání lze dovodit podle ustanovení § 237 odst.
1 písm. a) o.s.ř a uplatněný dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal
v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §
241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tedy pod tvrzené nesprávné posouzení věci.
Jak již bylo zmíněno výše, prodal žalobce žalovanému kupní
smlouvou
č. 1001700409 ze dne 28.6.2004 výše označené pozemky p.č. 318/1 a 318/2 v k.ú.
V. B. za kupní cenu 301.080,- Kč. Následně pak pojal žalovaný úmysl pozemky
prodat, ale byl na základě uvedené kupní smlouvy vázán podle § 10 odst. 2
zákona
č. 95/1999 Sb. povinností nabídnout za takové situace pozemky žalobci v rámci
předkupního práva, neboť jak vyplývá ze zákonné úpravy, k pozemkům převáděným
podle tohoto zákona má stát předkupní právo jako právo věcné a v případě
uvažovaného zcizení je nabyvatel povinen státu nabídnout pozemek ke koupi za
cenu, za kterou jej získal od P. f. Dopisem ze dne 31.7.2007, doručeným žalobci
dne 2.8.2007, se pokusil žalovaný o realizaci předkupního práva. Žalobce této
nabídky využil a dne 26.9.2007 zadal příkaz bance k proplacení částky 56.207,-
Kč na účet žalovaného, což byla částka, kterou uhradil do 19.9.2007 žalovaný
žalobci z celkové prodejní ceny předchozí kupní smlouvy stanovené částkou
301.080,- Kč. Úhrada tedy byla provedena v souladu s ustanovením § 605
občanského zákoníku, který stanoví, že není-li dohodnuta doba, do kdy má být
prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit nemovitosti do dvou měsíců po
nabídce. Žalobce tedy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nejen nabídku
předkupního práva přijal, ale současně i vyplatil podíl v zákonné lhůtě (viz
Právní rozhledy 2008, č. 2, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo
1996/2005). Podle něj 1. K přijetí nabídky na odkoupení spoluvlastnického
podílu dochází vyplacením tohoto podílu oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční
lhůtě. Pouhé prohlášení o přijetí nabídky bez vyplacení podílu v této lhůtě
nelze za účinné přijetí nabídky považovat. 2. Jestliže podílový spoluvlastník
nevyužije náležité nabídky druhého spoluvlastníka na odkoupení jeho
spoluvlastnického podílu, nebrání to oferentovi, aby po marném uplynutí lhůty
pro akceptaci jeho nabídky, prodal svůj podíl zájemci za vyšší částku, než
činila částka nabízená spoluvlastníkovi.
Text kupní smlouvy datované 19.9.2007 byl zaslán žalobci dne
10.9.2007. Základní otázkou, kterou je třeba v této souvislosti zodpovědět je
otázka, zda má být dopis ze dne 31.7.2007 posouzen jako pouhá výzva žalovaného
za účelem zjištění, zda žalobce využije svého předkupního práva k uvedeným
pozemkům nebo zda jej posoudit jako řádný návrh na uzavření kupní smlouvy.
Vzhledem k tomu, že dopis je formulován jako nabídka koupě pozemků před
uvažovaným zcizením a pro případ využití je v něm obsažena žádost o vyplacení
kupní ceny ve výši, za jakou žalovaný pozemek získal do svého vlastnictví
včetně lhůty k jejímu proplacení, posoudil Nejvyšší soud výše uvedený dopis
jako řádnou nabídku předkupního práva a zákonné podmínky předkupního práva
považuje za splněné. To tím spíše, že žalovaný obdržel od žalobce částku podle
ujednání plynoucího z předkupního práva. Problematikou předkupního práva se
Nejvyšší soud v obdobném případě již vypořádal (viz sp.zn. 28 Cdo 3059/2009).
Dovolací důvod tedy nebyl naplněn a Nejvyšší soud proto
dovolání žalovaného podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Úspěšnému žalobci vznikl podle § 243b odst. 5, věta prvá, a §
224 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podle § 7
písm. e) vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. Za jeden
úkon zástupce náleží výchozí sazba odměny 8.000,- Kč, redukované na polovinu,
tj. celkem 4.000,- Kč. K tomu náleží 300,- Kč režijního paušálu (§ 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy v součtu 4.300,- Kč. S přičtením DPH pak
5.117,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. září 2009
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu