Nejvyšší soud Rozsudek občanské

28 Cdo 3059/2009

ze dne 2009-09-18
ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3059.2009.1

28 Cdo 3059/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z

předsedy

JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana

Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátkou, proti

žalovanému Ing. K. H., zastoupenému advokátkou, o nahrazení projevu vůle

žalovaného při uzavření kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Benešově pod

sp. zn. 5 C 116/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v

Praze ze dne 17.3.2009, č. j. 23 Co 43/2009-70, takto:

I. Dovolání žalovaného se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o dovolání

5.117,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní

zástupkyně.

Krajský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným změnil

rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12 9.2008, č. j. 5 C 116/2008-41 tak, že

soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem kupní smlouvu č. ….. o

převodu pozemku p. č. 863 v k.ú. N., obec K. na žalobce. O nákladech bylo

rozhodnuto tak, že žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení

před soudem prvního stupně 10.591,- Kč a na nákladech odvolacího řízení

10.234,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Dále odvolací soud uložil

žalovanému zaplatit České republice soudní poplatek ze žaloby a z odvolání,

každý ve výši 1.000,- Kč.

Odvolací soud měl za prokázané, že žalobce prodal žalovanému

kupní smlouvou ze dne 17.9.2007 pozemek p.č. 863 v k.ú. N., obec K. o celkové

výměře 5.539 m za kupní cenu 31.208,- Kč, a žalovaný byl z předkupního práva

smluvně vázán nabídnout žalobci v případě uvažovaného zcizení pozemky ke

koupi. Dopis ze dne 31.7.2007 zaslaný žalovaným žalobci pod názvem „Nabídka

koupě pozemku před uvažovaným zcizením – žádost o stanovisko k využití

předkupního práva“ však neposoudil jako výzvu, ale jako písemnou nabídku

předmětných nemovitostí státu ke koupi za navrženou cenu, za kterou uvedený

pozemek koupil, po odečtení aktuální výše zaplacených splátek. Vzhledem k tomu,

že žalovaný neoznačil svůj dopis jako výzvu, nýbrž jako nabídku koupě pozemku

před uvažovaným zcizením, posoudil odvolací soud tento postup jako postup

provedený v souladu s ustanovením § 10 odst. 2 zákona

č. 95/1999 Sb., zákonné podmínky předkupního práva považoval za splněné a

rozhodl, jak je výše uvedeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný v zákonné lhůtě

dovolání, které je podle jeho názoru přípustné proti rozsudku odvolacího soudu,

jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Důvodnost

spatřoval ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním

posouzení věci. Odůvodnění rozsudku považoval za zmatečné a velmi stručné.

Následkem takového postupu soudu podle jeho názoru mohlo být řízení postiženo

rovněž vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žalovaný se neztotožnil s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu ohledně

zhodnocení obsahu dopisu ze dne 31.7.2007, který nelze podle jeho názoru

považovat za řádný návrh kupní smlouvy, ale jen za žádost

o vyjádření k využití předkupního práva žalobce k výše uvedeným pozemkům.Tuto

výzvu, i když obsahuje výzvu k zaplacení kupní ceny, nelze podle jeho názoru

považovat za návrh kupní smlouvy, neboť nemá náležitosti kupní smlouvy. Dále je

podle něho zřejmé, že k akceptaci této nabídky nedošlo ze strany žalobce ani

žalovaného. Žalobce podle jeho názoru nesplnil ani povinnost vyplatit plnou

kupní cenu nemovitostí do dvou měsíců od doručení nabídky, vyplývající ze

zákonné úpravy předkupního práva. Předkupní právo jako takové podle jeho názoru

nezakládá kontraktační povinnost pro osobu z zavázanou z předkupního práva a v

dané konkrétní věci ze strany žalovaného nebyl učiněn návrh na uzavření kupní

smlouvy, který by obsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti. Navrhl

proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k

dalšímu řízení.

K dovolání žalovaného podal žalobce své vyjádření. Žalobce podle

svého názoru realizoval své předkupní právo řádným způsobem, byl oprávněn

domáhat se uzavření kupní smlouvy a navrhl proto, aby dovolací soud dovolání

žalovaného zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalobce, zastoupený

advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1

o.s.ř.). Přípustnost dovolání lze dovodit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.

a) o.s.ř. a uplatněný dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v

případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §

241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tedy pod tvrzené nesprávné posouzení věci.

Dovolání není opodstatněné.

Jak již bylo zmíněno výše, prodal žalobce žalovanému kupní

smlouvou

č. …. ze dne 17.9.2007 výše označený pozemek p.č. 863 v k.ú. N. za kupní cenu

31.208,- Kč. Následně pak pojal žalovaný úmysl pozemek prodat, ale byl na

základě uvedené kupní smlouvy vázán podle § 10 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb.

povinností nabídnout za takové situace pozemky žalobci v rámci předkupního

práva, neboť jak vyplývá ze zákonné úpravy, k pozemkům převáděným podle tohoto

zákona má stát předkupní právo jako právo věcné a v případě uvažovaného zcizení

je nabyvatel povinen státu nabídnout pozemek ke koupi za cenu, za kterou jej

získal od P. f. Dopisem ze dne 31.7.2007, doručeným žalobci dne 2.8.2007, se

pokusil žalovaný o realizaci předkupního práva. Žalobce této nabídky využil a

dne 21.9.2007 zadal příkaz bance k proplacení částky 8.086,- Kč na účet

žalovaného, což byla částka, kterou uhradil do 17.9.2007 žalovaný žalobci z

celkové prodejní ceny předchozí kupní smlouvy stanovené částkou 31.208,- Kč.

Úhrada tedy byla provedena v souladu s ustanovením § 605 občanského zákoníku,

který stanoví, že není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí

oprávněná osoba vyplatit nemovitosti do dvou měsíců po nabídce. Žalobce tedy v

souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nejen nabídku předkupního práva přijal,

ale současně i vyplatil podíl v zákonné lhůtě (viz Právní rozhledy 2008, č. 2,

rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1996/2005). Podle něj: 1. K přijetí

nabídky na odkoupení spoluvlastnického podílu dochází vyplacením tohoto podílu

oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční lhůtě. Pouhé prohlášení o přijetí

nabídky bez vyplacení podílu v této lhůtě nelze za účinné přijetí nabídky

považovat. 2. Jestliže podílový spoluvlastník nevyužije náležité nabídky

druhého spoluvlastníka na odkoupení jeho spoluvlastnického podílu, nebrání to

oferentovi, aby po marném uplynutí lhůty pro akceptaci jeho nabídky, prodal

svůj podíl zájemci za vyšší částku, než činila částka nabízená

spoluvlastníkovi.

Text kupní smlouvy datované 17.9.2007 byl zaslán žalobci dne

21.9.2007. Základní otázkou, kterou je třeba v této souvislosti zodpovědět je

otázka, zda má být dopis ze dne 31.7.2007 posouzen jako pouhá výzva žalovaného

za účelem zjištění, zda žalobce využije svého předkupního práva k uvedeným

pozemkům nebo zda jej posoudit jako řádný návrh na uzavření kupní smlouvy.

Vzhledem k tomu, že dopis je formulován jako nabídka koupě pozemků před

uvažovaným zcizením a pro případ využití je v něm obsažena žádost o vyplacení

kupní ceny ve výši, za jakou žalovaný pozemek získal do svého vlastnictví

včetně lhůty k jejímu proplacení, posoudil Nejvyšší soud výše uvedený dopis

jako řádnou nabídku předkupního práva a zákonné podmínky předkupního práva

považuje za splněné. To tím spíše, že žalovaný obdržel od žalobce částku podle

ujednání plynoucího z předkupního práva. Problematikou předkupního práva se

Nejvyšší soud v obdobném případě již vypořádal (viz sp. zn. 28 Cdo 2728/2009).

Dovolací důvod tedy nebyl naplněn a Nejvyšší soud proto

dovolání žalovaného podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Úspěšnému žalobci vznikl podle § 243b a § 224 odst. 1 o.s.ř.

nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podle § 7 písm. c) vyhlášky č.

484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. Za jeden úkon zástupce náleží

výchozí sazba odměny 8.000,- Kč, redukované na polovinu, tj. celkem 4.000,- Kč.

K tomu náleží 300,- Kč režijního paušálu (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996

Sb.), tedy v součtu 4.300,- Kč. S přičtením DPH pak 5.117,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle

občanského soudního řádu.

V Brně dne 18. září 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu