28 Cdo 2733/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve
věci žalobce M. M,, zastoupeného Mgr. Alicjí Klimešovou, advokátkou se sídlem v
Havířově – Město, Horní 1433/2a, proti žalované J. M., zastoupené JUDr. Vandou
Bieleckou, advokátkou se sídlem v Havířově – Město, Pavlovova 8, o zaplacení
částky 700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku
pod sp. zn. 118 C 5/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 9. září 2013, č. j. 57 Co 374/2013-224, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení
žalované částku 13.794,- Kč k rukám JUDr. Vandy Bielecké, advokátky, do tří dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které
Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského
soudního řádu (o. s. ř.), neboť není přípustné.
Předmětem řízení je žalobcem uplatněné právo na vydání
bezdůvodného obohacení, jehož se mělo žalované dostat zhodnocením domu v jejím
vlastnictví (§ 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Rozhodnutí odvolacího soudu
vychází ze zjištění, že sporné právo, o němž jde, účastníci upravili dohodou o
narovnání (§ 585 obč. zák.), jíž uzavřeli dne 13. 5. 2009 a podle níž se
žalobci dostalo sjednaného plnění. Na základě hodnocení provedených důkazů,
včetně posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, dochází odvolací soud k závěru,
že při uzavření dohody žalobce nejednal v duševní poruše, která by jej činila k
danému úkonu neschopným (§ 38 odst. 2 obč. zák.). K dodatečně uplatněnému
odstoupení od smlouvy (dne 12. 3. 2013) odvolací soud uzavírá, že jeho účinky
nemohly nastat již proto, že se žalovaná dovolala promlčení, v situaci, kdy
žalobce dané právo uplatnil až po uplynutí tříleté promlčecí doby (§ 100 a 101
obč. zák.).
Zpochybňuje-li žalobce závěry znaleckého posudku o svém duševním stavu v době
uzavírání dohody, napadá tím správnost hodnocení v řízení provedených důkazů (§
132 o. s. ř.), které není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění. Se
závěrem odvolacího soudu dovolatel nesouhlasí nikoliv proto, že by se odvolací
soud měl dopustit omylu při právním posouzení věci, nýbrž proto, že odvolací
soud aplikoval právo na skutkový závěr, s nímž dovolatel nesouhlasí. Námitky
proti skutkovým závěrům však nejsou námitkami proti právnímu posouzení věci
(dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř.).
K námitkám dovolatele, že odvolací soud věc neposuzoval též z
hlediska ustanovení § 48 a 49 obč. zák. a se zřetelem ke všem tvrzeným
okolnostem nezkoumal, zda dohoda o narovnání byla uzavřena v tísni a za nápadně
nevýhodných podmínek, sluší se připomenout, že rozhodnutí odvolacího soudu zde
spočívá na posouzení, že právo odstoupit od smlouvy (pokud zde je) žalobce
uplatnil až po uplynutí promlčecí doby a jelikož se žalovaná dovolala
promlčení, účinky odstoupení od smlouvy vůči ní nenastaly. [Závěr, že právo
účastníka odstoupit od smlouvy, zakotvené v ust. § 48 odst. 1 obč. zák., je
právem majetkovým, které se promlčuje v tříleté promlčecí době podle § 101 obč.
zák., je v rozhodovací praxi soudů přijímán zcela jednoznačně – srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 33 Odo 633/2003,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2002, sp. zn. 33 Odo 755/2001, nebo
rozsudek ze dne 16. ledna 2007, 30 Cdo 2047/2006]. Z uvedeného vyplývá, že i
tyto námitky dovolatele jsou bezcenné, za situace, kdy účinky odstoupení
nemohly vůči žalované nastat již z důvodu promlčení práva. Vůči posouzení
otázky promlčení práva pak dovolatel žádné námitky nevznáší.
Z uvedeného vyplývá, že v dané věci není naplněn žádný z předpokladů
přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., přičemž dovoláním napadené
rozhodnutí nepatří ani mezi rozhodnutí, jež jsou vyjmenována v ustanovení §
238a o. s. ř.
Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je pak povinen nahradit
žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (srov. § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a 146 odst. 3 o.
s. ř.), k nimž patří odměna advokátky zastupující v řízení žalovanou, v částce
11.100,- Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d/
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), náhrada hotových
výdajů advokátky stanovená paušální částkou 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit.
vyhlášky) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 2.394,-
Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), tj. celkem 13.794,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. listopadu 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu