USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666, proti žalovanému M. M., zastoupenému JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, s adresou pro doručování: Hradec Králové, Malé náměstí 124, o 246.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 79/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2022, č. j. 17 Co 148/2022-251, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 8. 2022, č. j. 13 C 79/2020-244, zastavil odvolací řízení (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení zaplaceného soudního poplatku za odvolání žalovanému (výrok III.). Rozhodl tak poté, co usnesením ze dne 25. 7. 2022, č. j. 13 C 79/2020-242, vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání a poučil jej o následcích v případě jeho nezaplacení. Dané rozhodnutí bylo žalovanému doručeno dne 28. 7. 2022, od nějž začala běžet 15denní (náhradní) lhůta k zaplacení soudního poplatku. Řečený poplatek měl být uhrazen do 12. 8. 2022, ze záznamu o složení bylo zjištěno, že soudní poplatek byl uhrazen až 15. 8. 2022 připsáním na bankovní účet. Jelikož nebyl soudní poplatek zaplacen včas, soud odvolací řízení zastavil.
2. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 9. 2022, č. j. 17 Co 148/2022-251, k odvolání žalovaného usnesení okresního soudu potvrdil (výrok
I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud na základě judikatury Ústavního soudu, jakož i soudu Nejvyššího, uzavřel, že jelikož je náhradní lhůta k zaplacení soudního poplatku lhůtou procesní, nejde k platbě po jejím uplynutí již přihlížet, a to bez ohledu na to, že žalovaný učinil příkaz k jeho úhradě ještě během náhradní lhůty. Zastavil-li tedy okresní soud odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jde o rozhodnutí správné a plně souladné se zákonem.
3. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal žalovaný dovolání, maje je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro nutnost posoudit dovolacím soudem vyřešenou právní otázku jinak. Spornou otázkou, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, má být, zda se v případě úhrady soudního poplatku s využitím bezhotovostní platby na účet soudu bere za okamžik zaplacení úkon povinného k hrazení soudního poplatku či připsání soudního poplatku na účet soudu. Dovolatel v tomto směru namítá, že je zcela nesmyslné a nepřijatelné rozlišování soudní praxe mezi způsoby zaplacení soudního poplatku, přičemž dochází k založení nespravedlivé nerovnosti mezi (zvýhodněnými) plátci soudních poplatků kolkovými známkami zaslanými poštovními zásilkami a plátci, kteří poplatky hradí prostřednictvím poskytovatelů platebních služeb.
4. S ohledem na uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a bude pokračováno v odvolacím řízení.
5. K dovolání se žalobce nevyjádřil.
6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolání žalovaného není přípustné.
10. Judikatura Nejvyššího soudu (včetně té recentní) je zajedno v závěru, na němž není důvodu čehokoliv měnit, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, či ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod č. 76/2022 Sb. rozh. obč., i ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1875/2022). Ohledně včasnosti zaplacení soudního poplatku i judikatura Ústavního soudu zcela konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, respektive že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu (srov. bod 14. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/20, a další usnesení Ústavního soudu zde uvedená).
11. Odkazuje-li potom dovolatel i na plenární nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, Nejvyšší soud dodává, že se v daném rozhodnutí řečený soud za obdobných skutkových okolností jako v posuzovaném případě zevrubně zabýval ústavní konformitou § 9 odst. 1, věty třetí, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZoSP“ (viz zejména body 35 až 39 zmíněného nálezu), s tím, že neshledal důvod k tomu, aby se odchýlil od svého dlouhodobě zastávaného právního názoru, neb napadená právní úprava obsažená v ustanovení § 9 odst. 1, větě třetí, ZoSP je legitimní, přiměřená a rozumná, a skutkově obdobnému případu nepřiznal ústavněprávní rozměr (viz též obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 632/20).
12. K argumentu dovolatele, podle něhož je zcela nesmyslné a nepřijatelné rozlišování soudní praxe mezi způsoby zaplacení soudního poplatku, Ústavní soud uvedl, že nejde o případ nerovnosti (nota bene neústavní nerovnosti), nýbrž o rozdílnost posouzení okamžiku splnění, resp. dodržení lhůty pro splnění, určité zákonné (v tomto případě poplatkové) povinnosti v přímé závislosti na poplatníkem zvoleném způsobu jejího splnění. Tato rozdílnost není neodůvodněná, nýbrž plyne jak ze samotné zákonné úpravy, tak z charakteru technických prostředků užitých pro splnění dané zákonné povinnosti. Zmíněná rozdílnost je, nebo by přinejmenším měla být, poplatníkům soudních poplatků známa dopředu, a je tak při splnění dalších zákonných podmínek na každém z nich, kterou metodu placení upřednostní (k tomu srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3672/2022, a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 390/21, i ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1906/21).
13. Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně v nyní projednávané kauze postupoval správně a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, zastavil-li odvolací řízení za situace, v níž vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání na řádně specifikovaný účet soudu ve lhůtě 15 dní od doručení usnesení (výzvy) s poučením o následcích nezaplacení, daná výzva byla doručena advokátovi žalovaného dne 28. 7. 2022 a soudní poplatek došel na účet soudu až dne 15. 8. 2022.
14. Z vylíčeného je zjevné, že na předmětné dovolání nelze pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto na základě § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 3. 2024
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu