Nejvyšší soud Usnesení občanské

28 Cdo 3121/2025

ze dne 2026-02-10
ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.3121.2025.1

28 Cdo 3121/2025-711

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše,

Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) T.

S., b) P. B., c) M. B. a d) E. B., zastoupených JUDr. Zorkou Černohorskou,

advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice

– Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká

1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp.

zn. 1 C 103/2023, o návrhu žalované na odklad právní moci a vykonatelnosti

dovoláním napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.

června 2025, č. j. 14 Co 728, 729/2024-658, takto:

I. Právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. června

2025, č. j. 14 Co 728, 729/2024-658, se odkládá do právní moci rozhodnutí o

dovolání podaném v této věci.

II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí

nad Labem ze dne 26. června 2025, č. j. 14 Co 728, 729/2024-658, se zamítá.

1. Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 23. 8. 2024, č. j. 1 C

103/2023-576, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2024, č. j. 1 C

103/2023-591, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci specifikovanou

smlouvu o bezúplatném převodu pozemků (výrok I), řízení ve vztahu k vymezenému

pozemku zastavil (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit náhradu

nákladů řízení žalobcům (výrok III) i státu (výrok IV).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 14

Co 728, 729/2024-658, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvého stupně ve

výroku I změnil tak, aby žalobě vyhověl v jejím změněném znění, jinak jej ve

výroku I potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou

stupňů mezi účastníky (výroky II až V) i povinnosti žalované nahradit státu

náklady řízení před prvoinstančním soudem (výrok VI).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně celému jeho rozsahu,

uplatněná argumentace se však týká toliko jeho meritorního výroku I) brojí

žalovaná dovoláním. Požaduje zrušení rozhodnutí krajského i okresního soudu a

vrácení věci prvostupňovému soudu k dalšímu řízení, současně také navrhuje, aby

Nejvyšší soud odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku. Má za to,

že předmětné pozemky by mohly být před rozhodnutím o dovolání převedeny na

třetí osobu. Uvádí, že se snaží předejít dalším soudním sporům a cítí se vážně

ohrožena na svých právech.

4. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může

dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí,

kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná

újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen

ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než

účastníka řízení.

5. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno

oprávněnou osobou (žalovanou), jednající ve smyslu § 241 odst. 2 písm. b) o. s.

ř, ve lhůtě dle § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní

náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z

omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočtená v ustanovení § 238 o. s. ř.,

a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z

předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř. – přípustné (a následně i opodstatněné).

6. Nejvyšší soud přihlédl k tomu, že případné dispozice s pozemky, jež

byly napadeným rozhodnutím žalobcům přiřknuty jako náhradní, by mohly mít za

následek závažné ohrožení práv dovolatelky. Právní vztahy týkající se daných

nemovitostí by měly zůstat i vzhledem k principu materiální publicity zápisů

provedených v katastru nemovitostí do doby rozhodnutí o dovolání v této věci z

pohledu stavu zápisu v katastru nemovitostí nezměněny. Zároveň platí, že odklad

právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení.

7. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo

5003/2017, uveřejněném pod č. 144/2018 Sb. rozh. obč., dovolací soud rozebral

předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti podle výše

citovaného ustanovení. Jednou z těchto podmínek je i to, že podle dovoláním

napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (eventuálně též ve spojení

s rozhodnutím soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit

(případně nařídit) exekuci.

8. Odtud plyne, že návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku krajského

soudu je zjevně bezdůvodný, jelikož podle dovoláním napadeného rozhodnutí nelze

nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, neboť

pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle toto prohlášení nahrazují (§ 161

odst. 3 o. s. ř.). Z povahy věci je pak vyloučeno nucené vymožení povinnosti k

prohlášení vůle žalované, pokud je její projev vůle nahrazen přímo soudním

rozhodnutím (k tomu srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4.

2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004). Ve vztahu k výrokům rozsudku odvolacího soudu o

nákladech řízení jednak platí, že žalovaná ohledně nich v návrhu na odklad

vykonatelnosti ničeho netvrdí, a dále je pojmově vyloučeno, aby bylo

přistoupeno k výkonu rozhodnutí či provedení exekuce u těch stanovených

povinností, u nichž je běh pariční lhůty odvislý od nabytí právní moci, jejíž

účinky se odkládají (to neplatí pouze u výroků rozhodnutí, které jsou předběžně

vykonatelné, avšak o takový případ v projednávané věci nejde; srov. z mnoha

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022).

9. Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání)

tak na základě shora uvedeného odložil právní moc napadeného rozsudku do právní

moci rozhodnutí o podaném dovolání [§ 243 písm. b) o. s. ř.], zatímco návrh na

odklad jeho vykonatelnosti [§ 243 písm. a) o. s. ř.] jako nedůvodný zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 2. 2026

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu