28 Cdo 3135/2024-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně L. V., proti žalované M. N., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 115/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024, č. j. 28 Co 105/2024-119, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2024, č. j. 28 Co 105/2024-123, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
115/2022-104, zastavil dovolací řízení (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o vrácení soudního poplatku (výrok III). Soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání pro nesplnění podmínky povinného právního zastoupení dovolatelky ve smyslu § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dovoláním brojila proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, č. j. 27 Co 270/2022-33, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 28.
6. 2022, č. j. 8 C 115/2022-4, zastavující řízení o určení vlastnictví pro překážku litispendence. Soud prvního stupně opětovně nerozhodoval o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, neboť o totožné žádosti bylo již v minulosti pravomocně negativně rozhodnuto (č. l. 44 spisu) s tím, že se v případě žalobkyně jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, přičemž opakované podávání stejných žádostí považoval za zneužití práva.
2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2024, č. j. 28 Co 105/2024-119, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 28 Co 105/2024-123, k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti posledně zmíněnému usnesení krajského soudu brojí žalobkyně (opět nezastoupena advokátem) dovoláním, opakujíc tvrzení o své majetkové situaci a s ní související nemožnosti opatřit si právního zástupce z řad advokátů.
4. Je-li dovolatelem, jako je tomu i v posuzovaném případě, fyzická osoba, je nezbytné, aby (nemá-li právnické vzdělání) byla zastoupena advokátem (notářem), jímž musí být dovolání i sepsáno [srov. § 241 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 o. s. ř.].
5. Řečená zvláštní podmínka dovolacího řízení (povinné zastoupení) ovšem nebyla v tomto případě splněna. Ze spisu včetně samotného dovolání se podává, že žalobkyně není právně zastoupena, své právní zastoupení, případně právnické vzdělání neprokázala, ba ani netvrdila. Popsaný nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení tedy neodstranila, ačkoliv si (jak ostatně vyplývá i z jejích podání) této své povinnosti musela být vědoma a k jejímu splnění měla dostatečný prostor. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud dovolací řízení ve smyslu § 104 odst. 2 a § 243c odst. 3, věty třetí, o. s. ř. zastavil.
6. Na újmu dovolatelčiných práv v aktuálním případě není skutečnost, že nebyla soudem prvního stupně opětovně vyzývána k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem, neboť této výzvy se jí v aktuálním řízení dostalo přinejmenším v souvislosti s jejím dovoláním proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, č. j. 27 Co 270/2022-33 (viz usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 2. 2024, č. j. 8 C 115/2022-94), pročež lze mít za to, že si byla vědoma své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupena (o popsané povědomosti dovolatelky ostatně svědčí i vyjádření jí samotné). K řečenému viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 24 Cdo 3729/2023, a ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2766/2024. Naznačený postup je pak aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. zejména jeho usnesení ze dne 14. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 2110/23, a ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2999/23).
7. Pro úplnost dovolací soud dodává, že byť má podle ustálené judikatury před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolateka již nebyla vyzývána, neboť z jejích podání je zjevné, že opětovně usiluje o osvobození od povinnosti k jeho úhradě, avšak o její žádosti bylo již negativně pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 3. 2023, č. j. 8 C 115/2022-44, které nebylo odstraněno ani v rámci dovolacího řízení, s tím, že se v jejím případě jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Totožné důvody pak vzhledem k nynější procesní situaci nutně platí i pro další opakující se žádosti směřující k osvobození od soudních poplatků, o nichž již nebylo ve smyslu ustálené judikatury (reprezentované kupř. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1443/2022) soudem prvního stupně ani Nejvyšším soudem rozhodováno.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 6. 2025
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu