28 Cdo 2766/2024-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci oprávněné CASPER CONSULTING a.s., identifikační číslo osoby 639 80 401, se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., pro vymožení 5 552 321,84 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 20/2024, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2024, č. j. 4 Cmo 134/2024-17, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 5. 2024, č. j. 16 C 20/2024-8, odmítl žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 5 Co 210/2023-23.
2. Usnesením ze dne 24. 6. 2024, č. j. 4 Cmo 134/2024-17, Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání.
4. Je-li dovolatelem – jako je tomu i v posuzovaném případě – fyzická osoba, je nezbytné, aby (nemá-li právnické vzdělání) byla zastoupena advokátem (notářem), jímž musí být dovolání i sepsáno [srov. § 241 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
5. Při podání dovolání povinní nebyli zákonem stanoveným způsobem zastoupeni. Z obsahu spisu nevyplývá, že by měli právnické vzdělání (takovou okolnost nedokládají, ba ani netvrdí).
6. Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – vyjma usnesení, jímž se dovolací řízení právě pro jeho neodstranění zastavuje – vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 241 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
7. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaní nebyli v tomto dovolacím řízení vyzváni, aby si zvolili zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podali řádné dovolání. Povinní si vzhledem ke značnému množství jimi podávaných dovolání museli být vědomi podmínky povinného zastoupení, když byli již mnohokrát poučeni o následcích neodstranění takové vady (z vícero rozhodnutí dovolacího soudu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2145/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1408/2012). Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22). Práva dovolatelů tudíž nebyla ohrožena, jelikož poučení o náležitém zastoupení se jim (dříve) opakovaně dostalo.
8. Dovolatelé nezaplatili ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu (shodně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2145/2023, ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2334/2023, či ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 138/2024).
9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním opětovně vznesli námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017).
10. Právě uvedené se vztahuje i k námitce podjatosti, kterou dovolatelé vznesli podáním ze dne 7. 11. 2024 vůči soudcům soudního oddělení 28 Nejvyššího soudu – Mgr. Petru Krausovi, JUDr. Janu Eliášovi, Ph.D., a Mgr. Zdeňku Sajdlovi poté, co soud prvního stupně předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání a dovolatelé byli vyrozuměni o tom, v jakém složení bude Nejvyšší soud o jejich dovolání rozhodovat, kdy svůj návrh odůvodnili tvrzením, že „bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány velmi závažné zločiny“. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl o zastavení dovolacího řízení, aniž předložil věc jinému senátu Nejvyššího soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1300/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1437/2024).
11. Nejvyšší soud nepřihlížel ani k žádosti dovolatelů ze dne 7. 11. 2024 o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení u Nejvyššího soudu, neboť má za nepochybné, že záměrem jejich počínání při podání této žádosti je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup povinných nemůže ve smyslu § 2 a § 6 o. s. ř. požívat právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 4/2024). Ke zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
12. Dovolatelé v dovolání vznesli žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti napadeného usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 11. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu