USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a
soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně M., IČO XY, se
sídlem v XY, zastoupené Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí
nad Labem, Dlouhá 3458/2A, proti žalované T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 649
49 681, se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, zastoupené JUDr. Jaroslavem
Vrchlavským, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská 79/5, o zaplacení 2.606.500
Kč, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 24 C 30/2020, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. listopadu
2021, č. j. 12 Co 105/2021-568, ve znění opravného usnesení ze dne 29. června
2022, č. j. 12 Co 105/2021-639, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 24 C
30/2020-482, zamítl žalobu o částku 5.738.000 Kč (výrok I.), zavázal žalobkyni
k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost
zaplatit náklady státu (výrok III.). Žalobkyně se po žalované domáhala jednak
částky 2.606.500 Kč jakožto bezdůvodného obohacení, neboť zjistila, že se na
pozemku (ve vlastnictví L. S.) parc. č. XY v k. ú. XY neoprávněně nachází
stavba – podzemní vedení komunikačních sítí žalované, a dále částky 3.131.500
Kč coby náhrady škody zejména za marně vynaložené náklady, neb zmíněná stavba
brání žalobkyni v realizaci stavebního záměru. Po provedeném dokazování soud
prvého stupně uzavřel, že v případě prvně zmíněného nároku dochází k
bezdůvodnému obohacení na úkor vlastníka pozemku, jímž je L. S., a tedy
nedovodil aktivní věcnou legitimaci žalobkyně. Jde-li potom o nárok na náhradu
škody, dospěl soud k závěru, že není dána pasivní věcná legitimace žalované,
jelikož případná škoda vznikla žalobkyni jednáním vlastnice předmětného
pozemku, neboť jí dala k realizaci stavebního záměru pozemek, který je zatížen
cizí neoprávněnou stavbou. Z uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu
zamítl.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 11. 2021, č. j. 12
Co 105/2021-568, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 6. 2022, č. j. 12 Co
105/2021-639, rozsudek okresního soudu v části výroku I., pokud jím byla
zamítnuta žaloba o 2.606.500 Kč, potvrdil, jinak jej v tomto výroku, jakož i ve
výrocích II. a III. zrušil a věc v daném rozsahu vrátil soudu prvého stupně k
dalšímu řízení. Stran nároku na vydání bezdůvodného obohacení z titulu omezení
vlastnického práva předmětného pozemku podzemním vedením komunikačních sítí
žalované dospěl odvolací soud k závěru, že zřízení a provozování komunikačních
vedení veřejné komunikační sítě na cizím pozemku je dle zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
elektronických komunikacích), možné toliko za jednorázovou náhradu. Nedojde-li
přitom k uzavření písemné smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti či
smlouvy o zřízení služebnosti (stanovující zmíněnou jednorázovou náhradu) nebo
taková dohoda není možná, má oprávněná osoba možnost obrátit se na
vyvlastňovací úřad s návrhem na zřízení služebnosti. Odvolací soud proto
uzavřel, že v této části je žaloba neopodstatněná. V případě nároku na náhradu
škody však krajský soud právní závěr vyslovený v rozsudku soudu prvního stupně
považuje za předčasný, pročež v tomto rozsahu řečenému soudu věc vrátil k
dalšímu řízení.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně
dovolání, a to proti výroku I., co do části potvrzující zamítavý výrok I.
rozsudku soudu prvního stupně. Předně dovolatelka namítá opomenutí důkazů a
nesprávný procesní postup soudu, v tomto směru se domnívá, že se odvolací soud
odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále dovolatelka vnímá přípustnost
dovolání v otázce neřešené, konkrétně se táže, zda práva vůči třetím osobám,
která dospěla před změnou vlastnictví, automaticky přecházejí na nového
vlastníka. Z předestřených důvodů pak žalobkyně navrhuje napadený rozsudek ve
shora naznačené části zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. K dovolání se žalovaná nevyjádřila.
5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního
řádu ve znění pozdějších předpisů.
6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle
§ 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolání žalobkyně není přípustné.
9. Co se týče otázky, zda práva vůči třetím osobám, která dospěla před
změnou vlastnictví, automaticky přecházejí na nového vlastníka, je třeba uvést,
že na ní rozsudek odvolacího soudu nezávisí. Dovolatelka totiž zřejmě přehlíží,
že rozhodnutí řečeného soudu je založeno na závěru, že uplatněný nárok na
vydání bezdůvodného obohacení, byť by byl i časově omezen na dobu trvání
vlastnictví žalobkyně k pozemku, není slučitelný s § 104 zákona o
elektronických komunikacích, pročež odvolací soud žalobnímu žádání nevyhověl.
Daný závěr odvolacího soudu přitom koresponduje i s judikaturou soudu
Nejvyššího, v níž se dovodilo, že požadavek na vydání bezdůvodného obohacení je
odlišným nárokem od požadavku na jednorázovou náhradu za omezení vlastnického
práva. Existuje-li tedy řádný zákonný důvod, na jehož základě oprávněný nabývá
prospěch z provozování telekomunikačního zařízení umístěného na cizím pozemku,
není tak naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení
§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů, a k bezdůvodnému obohacení dojít nemůže (srov. namátkou usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 809/2013, přičemž se v
rozhodnutí uvedené závěry uplatní i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., či
přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. 28 Cdo
1915/2021).
10. Dovolání žalobkyně potom není přípustné ani pro naříkané opomenutí
důkazů a nesprávný procesní postup (z obsahu dovolání, jakož i rozsudků soudů
nižších stupňů – soud odvolací dokazování neprováděl – vyplývá, že dovolatelka
řečené pochybení vytýká soudu prvního stupně), neboť tímto poukazuje toliko na
vady řízení, jež (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve
znění účinném od 1. ledna 2013) nejsou způsobilým dovolacím důvodem a dovolací
soud k nim přihlíží, (jen) je-li dovolání přípustné (viz § 242 odst. 3 o. s.
ř.); samy o sobě vady řízení přípustnost dovolání založit nemohou (srovnej
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4222/2015,
či ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1874/2022). K údajnému opomenutí důkazu
dlužno pak odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 33
Cdo 2228/2016, v němž bylo s poukazem na relevantní judikaturu Nejvyššího i
Ústavního soudu akcentováno oprávnění soudu posoudit důkazní návrhy a
rozhodnout o tom, které z důkazů provede, a které nikoliv, přičemž tento jeho
postup automaticky nepředstavuje vadu řízení, jelikož obecné soudy nejsou
povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména považují-li je za
nadbytečné. Povinnost, jež je tíží, je zvolený postup řádně zdůvodnit (k tomu
srov. bod 4 rozsudku okresního soudu, v němž řečený soud osvětluje neprovedení
dalších důkazů, neb měl provedené dokazování za dostačující).
11. Z vylíčeného je zjevné, že na předmětné dovolání nelze pohlížet jako
na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto na základě §
243c odst. 3, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146
odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované v
dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu