28 Cdo 3478/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra
Krause ve věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing.
K. H., zastoupenému advokátkou, o povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 20 C 113/2008, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17.3.2009, č.j. 23 Co 62/2009-67, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně,
advokátky na nákladech dovolacího řízení částku 5.117,- Kč do tří dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze změnil rozsudek
Okresního soudu v Kladně ze dne 10.10.2008, č.j. 20 C 113/2008-42, tak, že
žalovanému (prodávajícímu) uložil povinnost uzavřít s žalobcem (kupujícím)
kupní smlouvu
o obsahu uvedeném ve výroku rozsudku, jejímž předmětem je úplatný převod
pozemku parc. č. 155/8 v katastrálním území Z.; tím nahradil chybějící projev
vůle žalovaného jako prodávajícího (výrok I). Současně rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a o poplatkové povinnosti obou
účastníků (výroky III a IV). Vycházel ze zjištění, že předmětný pozemek, který
byl původně pozemkem ve vlastnictví státu, nabyl žalovaný na základě kupní
smlouvy uzavřené s žalobcem dne 21.6.2004, postupem podle zákona č. 95/1999
Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na
jiné osoby a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 95/1999 Sb.“), podle kterého má stát k převáděnému pozemku předkupní
právo věcné povahy (§ 10 odst. 2 zák.
č. 95/1999 Sb.). Dopis žalovaného ze dne 31.7.2007 (doručený žalobci 2.8.2007)
pokládal odvolací soud za řádnou písemnou nabídku (návrh) ke koupi pozemku za
cenu, za kterou jej dříve koupil žalovaný od státu, sníženou o částku jím dosud
neuhrazenou. Předkupní právo státu žalobce využil a v zákonem stanovené
dvouměsíční lhůtě žalovanému kupní cenu vyplatil (§ 605 obč. zák.). Uzavření
kupní smlouvy za navržených podmínek se proto žalovaný brání nedůvodně a jeho
chybějící projev vůle lze nahradit soudním rozhodnutím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož
přípustnost dovozoval z ust. § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(o.s.ř.) a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.,
nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Na prvém místě odvolacímu
soudu vytkl stručnost odůvodnění měnícího rozsudku, které činí (podle názoru
žalovaného) rozsudek obtížně přezkoumatelným. Za nesprávný označil závěr
odvolacího soudu, že dopis z 31.7.2007, kterým pouze zjišťoval stanovisko
žalobce pro případ budoucího prodeje pozemku, je řádnou nabídkou k využití
předkupního práva. Tato nabídka nebyla žalovaným přijata, vyplacení ceny věci k
přijetí předkupního práva nepostačuje. Předkupní právo neumožňuje oprávněné
osobě domáhat se prodeje věci povinnou osobou, a to ani v případě, pokud jí
byla učiněna nabídka na koupi věci. Právní povinnost uzavřít kupní smlouvu,
jejíž koncept předložil žalobce později žalovanému k přijetí, žalovaný nemá.
Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Žalobce označil rozsudek odvolacího soudu za správný. Se závěry
odvolacího soudu se ztotožnil a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) postupoval v
dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009
(srov. čl. II, bod 12 přechodných ustanovení zák. č. 7/2009 Sb.). Po zjištění,
že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou
advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o.s.ř. a že
jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné (§ 237 odst. 1 písm. a/
o.s.ř.), přezkoumal rozsudek v dovoláním napadeném rozsahu (§ 242 odst. 1
o.s.ř.) a z důvodu uplatněného v dovolání (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Shledal, že
dovolání není opodstatněné.
Jelikož žalovaný vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyl
podle zákona č. 95/1999 Sb., je správný právní názor odvolacího soudu o
existenci předkupního práva státu k převáděným pozemkům, které je zde právem
věcným, vzniklým na základě zákona; v případě uvažovaného zcizení pozemku je
nabyvatel povinen státu nabídnou pozemek za cenu, za kterou jej získal od P. f.
(§ 10 odst. 2 zák.
č. 95/1999 Sb.). Jde-li o bližší způsob realizace předkupní práva, použije
se podpůrně (§ 853 obč. zák.) občanský zákoník, který předkupní právo upravuje
v ust. § 602 a násl. Předkupní právo realizuje se na podkladě nabídky
povinného, která musí být v případě zamýšleného převodu nemovitosti písemná (§
605, věta třetí, obč. zák.). Není-li dohodnuta doba jiná, musí oprávněná osoba
vyplatit nemovitost do dvou měsíců po nabídce (§ 605, věta první, obč. zák.). K
účinnému přijetí nabídky dochází tedy vyplacením ceny věci oprávněnou osobou v
zákonné dvouměsíční lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2007,
sp. zn. 22 Cdo 1996/2005, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 2, ročník
2008, str. 72).
Ze správných skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že
žalobci byl dne 2.8.2007 doručen dopis žalovaného, označený jako „nabídka koupě
pozemků před uvažovaným zcizením“. Vzhledem k takto formulovanému projevu vůle,
jehož součástí (krom přesné specifikace pozemku) je i žádost žalovaného o
vyplacení kupní ceny, za kterou pozemek získal od státu do svého vlastnictví
(korespondující ust. § 10 odst. 2 zák. č. 95/1999 Sb.), včetně uvedení lhůty k
jejímu vyplacení, je správný závěr odvolacího soudu, že jedná se řádnou
(určitou) nabídku ke koupi předmětného pozemku. Nabídku k realizaci předkupního
práva žalobce také využil, což učinil nejenom určitým projevem vůle v písemné
formě (viz jeho dopis ze dne 3.9.2007, doručený žalovanému 10.9.2007), nýbrž i
vyplacením ceny pozemku v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě (kupní cena ve
výši 13.940,- Kč byla složena na žalovaným označený účet dne 26.9.2007). Obsah
kupní smlouvy, jíž uzavření se žalobce domáhá, je přitom co do podstatných
náležitostí smlouvy totožný s obsahem návrhu (nabídky) žalovaného.
Pro úplnost sluší se uvést, že ke stejným závěrům dospěl dovolací
soud
i v dalších, typově shodných věcech totožných účastníků (srov. rozsudky
Nejvyššího soudu vydané ve věcech sp. zn. 28 Co 2728/2009 a 28 Cdo 3059/2009).
Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu je tedy napadený rozsudek
odvolacího soudu správný. Jelikož dovolací soud neshledal ani existenci vad
řízení, k nimž přihlíží z povinnosti úřední, dovolání žalovaného zamítl (§ 243b
odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
Ve věci plně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení v plné výši (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a 243b odst. 5,
věta prvá, o.s.ř.). K nákladů žalobce v tomto řízení patří odměna advokátky
8.000,- Kč (§ 7 písm. e/ vyhl. č. 484/200 Sb., v platném znění), snížená o 50%,
na částku 4.000,- Kč (§ 18 odst. 1 vyhl. č. 484/200 Sb.), paušální náhrada
hotových výdajů advokátky 300,- Kč (§ 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v
platném znění) a částka 817,- Kč odpovídající 19% dani z přidané hodnoty z
odměny a z náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), celkem 5.117,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 28 Cdo 3478/2009
Datum rozhodnutí: 30.09.2009
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Kategorie rozhodnutí: C
Podána ústavní stížnost.
28 Cdo 3478/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve
věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. K. H.,
zastoupenému advokátkou, o povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního
soudu v Kladně pod sp. zn. 20 C 113/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 17.3.2009, č.j. 23 Co 62/2009-67, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně, advokátky na
nákladech dovolacího řízení částku 5.117,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu
v Kladně ze dne 10.10.2008, č.j. 20 C 113/2008-42, tak, že žalovanému
(prodávajícímu) uložil povinnost uzavřít s žalobcem (kupujícím) kupní smlouvu
o obsahu uvedeném ve výroku rozsudku, jejímž předmětem je úplatný převod
pozemku parc. č. 155/8 v katastrálním území Z.; tím nahradil chybějící projev
vůle žalovaného jako prodávajícího (výrok I). Současně rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a o poplatkové povinnosti obou
účastníků (výroky III a IV). Vycházel ze zjištění, že předmětný pozemek, který
byl původně pozemkem ve vlastnictví státu, nabyl žalovaný na základě kupní
smlouvy uzavřené s žalobcem dne 21.6.2004, postupem podle zákona č. 95/1999
Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na
jiné osoby a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 95/1999 Sb.“), podle kterého má stát k převáděnému pozemku předkupní
právo věcné povahy (§ 10 odst. 2 zák.
č. 95/1999 Sb.). Dopis žalovaného ze dne 31.7.2007 (doručený žalobci 2.8.2007)
pokládal odvolací soud za řádnou písemnou nabídku (návrh) ke koupi pozemku za
cenu, za kterou jej dříve koupil žalovaný od státu, sníženou o částku jím dosud
neuhrazenou. Předkupní právo státu žalobce využil a v zákonem stanovené
dvouměsíční lhůtě žalovanému kupní cenu vyplatil (§ 605 obč. zák.). Uzavření
kupní smlouvy za navržených podmínek se proto žalovaný brání nedůvodně a jeho
chybějící projev vůle lze nahradit soudním rozhodnutím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
dovozoval z ust. § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (o.s.ř.) a
uplatnil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nesprávné
právní posouzení věci odvolacím soudem. Na prvém místě odvolacímu soudu vytkl
stručnost odůvodnění měnícího rozsudku, které činí (podle názoru žalovaného)
rozsudek obtížně přezkoumatelným. Za nesprávný označil závěr odvolacího soudu,
že dopis z 31.7.2007, kterým pouze zjišťoval stanovisko žalobce pro případ
budoucího prodeje pozemku, je řádnou nabídkou k využití předkupního práva. Tato
nabídka nebyla žalovaným přijata, vyplacení ceny věci k přijetí předkupního
práva nepostačuje. Předkupní právo neumožňuje oprávněné osobě domáhat se
prodeje věci povinnou osobou, a to ani v případě, pokud jí byla učiněna nabídka
na koupi věci. Právní povinnost uzavřít kupní smlouvu, jejíž koncept předložil
žalobce později žalovanému k přijetí, žalovaný nemá. Navrhl, aby dovolací soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce označil rozsudek odvolacího soudu za správný. Se závěry odvolacího
soudu se ztotožnil a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) postupoval v dovolacím řízení
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (srov. čl. II, bod
12 přechodných ustanovení zák. č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo
podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241
odst. 1 o.s.ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek,
proti němuž je dovolání přípustné (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), přezkoumal
rozsudek v dovoláním napadeném rozsahu (§ 242 odst. 1 o.s.ř.) a z důvodu
uplatněného v dovolání (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Shledal, že dovolání není
opodstatněné.
Jelikož žalovaný vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyl podle zákona č.
95/1999 Sb., je správný právní názor odvolacího soudu o existenci předkupního
práva státu k převáděným pozemkům, které je zde právem věcným, vzniklým na
základě zákona; v případě uvažovaného zcizení pozemku je nabyvatel povinen
státu nabídnou pozemek za cenu, za kterou jej získal od P. f. (§ 10 odst. 2
zák.
č. 95/1999 Sb.). Jde-li o bližší způsob realizace předkupní práva, použije se
podpůrně (§ 853 obč. zák.) občanský zákoník, který předkupní právo upravuje v
ust. § 602 a násl. Předkupní právo realizuje se na podkladě nabídky povinného,
která musí být v případě zamýšleného převodu nemovitosti písemná (§ 605, věta
třetí, obč. zák.). Není-li dohodnuta doba jiná, musí oprávněná osoba vyplatit
nemovitost do dvou měsíců po nabídce (§ 605, věta první, obč. zák.). K účinnému
přijetí nabídky dochází tedy vyplacením ceny věci oprávněnou osobou v zákonné
dvouměsíční lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2007, sp. zn. 22
Cdo 1996/2005, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 2, ročník 2008, str.
72).
Ze správných skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalobci byl dne
2.8.2007 doručen dopis žalovaného, označený jako „nabídka koupě pozemků před
uvažovaným zcizením“. Vzhledem k takto formulovanému projevu vůle, jehož
součástí (krom přesné specifikace pozemku) je i žádost žalovaného o vyplacení
kupní ceny, za kterou pozemek získal od státu do svého vlastnictví
(korespondující ust. § 10 odst. 2 zák. č. 95/1999 Sb.), včetně uvedení lhůty k
jejímu vyplacení, je správný závěr odvolacího soudu, že jedná se řádnou
(určitou) nabídku ke koupi předmětného pozemku. Nabídku k realizaci předkupního
práva žalobce také využil, což učinil nejenom určitým projevem vůle v písemné
formě (viz jeho dopis ze dne 3.9.2007, doručený žalovanému 10.9.2007), nýbrž i
vyplacením ceny pozemku v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě (kupní cena ve
výši 13.940,- Kč byla složena na žalovaným označený účet dne 26.9.2007). Obsah
kupní smlouvy, jíž uzavření se žalobce domáhá, je přitom co do podstatných
náležitostí smlouvy totožný s obsahem návrhu (nabídky) žalovaného.
Pro úplnost sluší se uvést, že ke stejným závěrům dospěl dovolací soud
i v dalších, typově shodných věcech totožných účastníků (srov. rozsudky
Nejvyššího soudu vydané ve věcech sp. zn. 28 Co 2728/2009 a 28 Cdo 3059/2009).
Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu je tedy napadený rozsudek odvolacího
soudu správný. Jelikož dovolací soud neshledal ani existenci vad řízení, k nimž
přihlíží z povinnosti úřední, dovolání žalovaného zamítl (§ 243b odst. 2, část
věty před středníkem, o.s.ř.).
Ve věci plně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení v
plné výši (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a 243b odst. 5, věta prvá, o.s.ř.). K
nákladů žalobce v tomto řízení patří odměna advokátky 8.000,- Kč (§ 7 písm. e/
vyhl. č. 484/200 Sb., v platném znění), snížená o 50%, na částku 4.000,- Kč (§
18 odst. 1 vyhl. č. 484/200 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokátky
300,- Kč (§ 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění) a částka 817,-
Kč odpovídající 19% dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§ 137 odst. 3
o.s.ř.), celkem 5.117,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu
Nahoru