28 Cdo 3907/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní
věci žalobců a) B. M., a b) F. M., obou zastoupených advokátkou, proti
žalovaným 1) S. s. M. k., příspěvkové organizaci, zastoupené advokátem, a 2) Ř.
s. a d., příspěvkové organizaci, o vydání bezdůvodného obohacení v částkách
5.469,- Kč a 15.012,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné
pod sp. zn. 17 C 351/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 14. 3. 2008, č. j. 8 Co 43/2008-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce a) je povinen zaplatit první žalované náklady řízení ve výši
2.856,- Kč, žalobce b) je povinen zaplatit první žalované náklady řízení ve
výši 3.111,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
III. Žalobci ani druhá žalovaná nemají právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 25. 6. 2007, č. j. 17 C
351/99-96, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 8. 2007, č. j. 17 C
351/99-102, zamítl žalobu, kterou se domáhal žalobce a) zaplacení 5.469,- Kč s
příslušenstvím a žalobce b) zaplacení 15.012,30 Kč s příslušenstvím po první
žalované i druhé žalované z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo
žalovaným užíváním pozemků žalobců, na nichž byla bez právního důvodu umístěna
pozemní komunikace – silnice I. třídy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že
žalované nejsou ve sporu pasivně legitimovány.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě rozsudkem 14. 3. 2008, č. j.
8 Co 43/2008-121, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož
přípustnost spatřují v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zejména
namítali, že v průběhu řízení došlo k zániku původních žalovaných S. a ú. s. K.
i Okresního úřadu K. a práva a povinnosti S. a ú. s. K. přešly na nově vzniklé
subjekty, a to na S. s. M. k., zatímco právo hospodaření s předmětnými pozemky
přešlo na Ř. s. a d. Dle dovolatelů vykonávají žalované majetkovou správu
silnice za Českou republiku jako jejího vlastníka a také ji žalovali, když v
průběhu řízení pouze upravovali označení tak, jak vyplývala ze změn
organizačních složek státu, či subjektů, které k předmětným pozemkům vykonávaly
právo hospodaření.
První žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s rozsudkem jak soudu prvního
stupně, tak soudu odvolacího. Uvedla, že je v dovolání nesprávně označena, je
příspěvkovou organizací M. k. a nemá žádný vztah k České republice.
Druhá žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou
prostřed¬nictvím advokáta a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a
odst. 1 o. s. ř. Dovolání však není přípustné.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným
výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, přičemž k
příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Podle konstantní judikatury Nevyššího
soudu přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným
skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně
bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich
bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, které bylo publikováno v časopise Soudní
judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9, nebo ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 32
Cdo 108/2008). Přípustnost dovolání z hlediska § 237 odst. 2 o. s. ř. proti
rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nárocích více samostatných
účastníků, je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům
samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 20.000,-
Kč (srov. usnesení NS ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 641/2004).
V projednávané věci napadli žalobci výrok odvolacího soudu, kterým byla
zamítnuta žaloba, aby byla první žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci a)
částku 5.469,- Kč s příslušenstvím, žalobci b) částku 15.012,30 Kč s
příslušenstvím a dále, aby druhá žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci
a) částku 5.469,- Kč a žalobci b) částku 15.012,30 Kč. Ačkoliv součet všech
těchto částek převyšuje hranici 20.000,- Kč, je zřejmé, že sestává ze čtyř
různých nároků dvou samostatných účastníků. Protože se jedná o peněžitá plnění
a uvedená jistina je u každého nároku nižší než 20.000,- Kč, není dovolání
podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání
podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Každému z žalobců,
jejichž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit první
žalované účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním
vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady u žalobce a)
sestávají z odměny advokáta ve výši 2.250,- Kč (§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod
3, § 15, § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z jedné poloviny
paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši
150,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a DPH ve výši
19 %, tj. 456,- Kč. U žalobce b) sestávají z odměny advokáta ve výši 2.465,- Kč
(§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4, § 15, § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č.
484/2000 Sb.) a z jedné poloviny paušální částky náhrad hotových výdajů za
jeden úkon právní služby ve výši 150,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a DPH ve výši 19 %, tj. 496,90 Kč. Platební místo a
lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160
odst. 1 o. s. ř. Druhé žalované přes její úspěch ve věci prokazatelné náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 17. prosince 2008
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu