28 Cdo 5419/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka
Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v
právní věci žalobce: X., a.s., proti žalovanému: P. f. ČR, zastoupen
advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 14 C 198/2007, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008, č.j. 23 Co 246/2008-85,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným určil, že žalobce
je vlastníkem (resp. spoluvlastníkem, viz dále) pozemku parcelní č. 4423/2,
dále ideální jedné poloviny pozemku parcelní č. 4075/9, ideálních 7/48 pozemku
parcelní č. 4417/7 a ideální jedné poloviny pozemku parcelní č. 4085/6, vše se
nacházející v obci P., katastrálním území H. P., a též pozemku parcelní č.
1331/1 v obci P. a katastrálním území D. P.
Důvodem určovací žaloby byl především tvrzený nesprávný zápis
vlastnického (spoluvlastnického) práva ve prospěch České republiky; žalovaný
měl vykonávat správu těchto pozemků. Pozemky měly být podle žalobce v minulosti
ve vlastnictví jeho právního předchůdce. Odvolací soud shledal, že žalobce je
právním nástupcem subjektů, které měly ke sporným pozemkům v minulosti právo
hospodaření; taktéž shledal, že na straně žalobce byl dán naléhavý právní
zájem. Z obsáhle provedeného dokazování vyplynulo, že sporné pozemky skutečně
byly ve vlastnictví právních předchůdců žalobce, a proto (ve shodě s rozsudkem
Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 2. 2008, č.j. 14 C 198/2007-53) odvolací
soud potvrdil určení vlastnictví sporných pozemků ve prospěch žalobce.
Nezavázal žádného z účastníků k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Brojil proti
nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem. V dovolání obšírně
rekapituloval zejména dříve uváděné námitky, které uplatnil v průběhu
předcházejícího řízení (včetně i zde opětně uváděných odkazů na listinné
důkazy). Dovolacímu soudu tak předložil k právnímu posouzení kompletní revizi
věci, aniž by jakkoliv konkrétně vymezil otázku pro věc určujícího zásadního
právního významu. Z dovolání lze usoudit, že žalobce spatřoval zásadní právní
otázku v tom, že žalobce měl pozbýt oprávnění být právním nástupcem
společností, které měly k pozemkům právo hospodaření. Navrhl, aby dovolací soud
zrušil rozsudek odvolacího soudu a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího
řízení.
Žalobce se k dovolání vyjádřil. Ztotožnil se s právním názorem a
právním posouzením věci odvolacím soudem. Poukázal na to, že napadený rozsudek
odvolacího soudu neřeší právní otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu
nebyla doposud řešena nebo byla řešena odvolacími a dovolacím soudem rozdílně;
navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240
odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž
by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti
dovolání, bylo možné podřadit pod § 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní
otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud již v obdobné věci určení vlastnického práva několikráte
rozhodoval a mj. uvedl, že „jestliže byla Česká republika vlastníkem akcií v
akciové společnosti, jejíž právní předchůdce byl zrušen rozhodnutím
Ministerstva zemědělství ČR, není vlastníkem pozemků…“ (viz usnesení Nejvyššího
soudu sp.zn. 28 Cdo 5017/2007).
V tomto případě se ke dni 31. 3. 1991 stala vlastníkem sporných
pozemků společnost X., a.s. Rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 29. 3. 1991
byl právní předchůdce žalobce (státní podnik D. p.) zrušen bez likvidace
a jeho veškerý majetek, k němuž měl tento podnik právo hospodaření (včetně
sporných pozemků), byl převeden na nově vzniklou akciovou společnost X. Sporné
pozemky tedy nemohly přejít do vlastnictví České republiky a správy P. f. dnem
24. 6. 1991 podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a
jinému zemědělskému majetku, neboť nebyly ve vlastnictví státu (či žalovaného).
Pokud byl jako vlastník pozemků v katastru nemovitostí zapsán žalovaný - Česká
republika, se správou P. f., bylo tak učiněno nesprávně. Žalobci svědčí jak
naléhavý právní zájem na určení vlastnictví (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), tak
aktivní věcná legitimace ve sporu. Posloupnost právních předchůdců žalobce ve
vztahu k předmětným pozemkům, a to již od roku 1963, ostatně detailně popsal
již soud prvního stupně.
Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud rozhodl ve věci správně a v
souladu s dosavadní judikaturou (srov. např. též rozsudek sp. zn. 30 Cdo
2351/2000). Nelze tedy ve věci usuzovat na zásadní právní význam ve vztahu k
napadenému rozsudku.
Dovolání žalovaného je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c/ o. s. ř. odmítnuto.
Žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu