USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce E. H., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 2 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 25/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 25 Co 329/2022-102, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Shora označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 5. 2022, č. j. 46 C 25/2021-84, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 2 000 000 Kč a rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.); dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
3. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
5. Dovolání považuje dovolatel za přípustné pro vyřešení dvou jím kladených otázek, dle jeho mínění v rozhodování dovolacího soudu nevyřešených, „zda je v souladu s právními předpisy ČR a EU, že obecné soudy nepoložily Soudnímu dvoru EU předběžné otázky tak, jak tyto žalobce navrhoval, popř. v pozměněné podobě“, resp. „zda je v souladu s právními předpisy ČR a EU skutečnost, že do dnešního dne nebyl žalobci sdělen způsob určení výpočtu výživného na nezletilé děti.“
6. Na řešení dovolatelem formulovaných otázek dovoláním napadené rozhodnutí nezávisí. Pro závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti podané žaloby na náhradu tvrzené újmy zde bylo určující posouzení, že podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nebyly naplněny, jelikož žalobcem kritizované jednání (resp. jeho nedostatek) nelze podřadit ani pod nezákonné rozhodnutí, ani pod nesprávný úřední postup ve smyslu uvedeného zákona (a proti takovém závěru dovolatel argumentaci nevznáší).
7. Jestliže na řešení dovolatelem vymezených otázek rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, předložené otázky kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. nesplňují a k závěru o přípustnosti dovolání vést nemohou [srov. např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013; dále např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3933/2019, a ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2962/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 27 Cdo 386/2021, bod 43. odůvodnění].
8. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě vady řízení přípustnost dovolání založit nemohou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4222/2015, či ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1874/2022).
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 4. 2023
Mgr. Petr Kraus předseda senátu