28 Nd 452/2024-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně I. F. G., zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo nám. 91/28, proti žalované Orsay Europe s.r.o., IČ 257 04 729, se sídlem v Praze 5, Rozkošného 1058/3, zastoupené JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské nám. 351/6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, odstupné a odškodnění za šikanování, pomluvy i uvedení do depresí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 97/2024, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 97/2024 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 3. 2024, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, domáhá vyslovení neplatnosti výpovědi pracovního poměru mezi ní a žalovanou ze dne 11. 1. 2024, jakož i vyplacení odstupného a náhrady za újmu ve výši 500.000 Kč.
2. Obvodní soud pro Prahu 6 předložil věc Nejvyššímu soudu, aby rozhodl o přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti. Podle názoru soudu prvého stupně takový postup opodstatňuje to, že se v obvodu zmíněného okresního soudu nachází bydliště žalobkyně, sídlo jejího zástupce a pracoviště žalované, na kterém mělo podle žalobních tvrzení docházet k šikaně vyvolávající psychickou újmu žalobkyně. Nelze přitom vyloučit nutnost provedení řady výslechů svědků bydlících v okrese Ostrava (zejména zaměstnanců žalované působících na příslušné pobočce). Pro hospodárnější a rychlejší posouzení věci by tak věc měla být přikázána Okresnímu soudu v Ostravě, a to i s ohledem na pracovněprávní rozměr věci.
3. Žalobkyně s přikázáním věci Okresnímu soudu v Ostravě souhlasí, žalovaná nikoli.
4. Podle § 12 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a o. s. ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
5. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi uvádí, že důvody vhodnosti přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. Při vědomí významu zásady vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně. Jestliže některý z účastníků nesouhlasí s návrhem na přikázání věci jinému soudu, je povinností soudu uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Nd 281/2017, ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 22 Nd 14/2018, a ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 20 Nd 97/2021).
6. Podle ustálené judikatury zdejšího soudu pak rovněž obecně platí, že situace, v níž některý účastník musí překonat mezi místem svého bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost nebo je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhý účastník s navrhovanou delegací nesouhlasí. Stejně tak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících svědků (viz kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 24 Nd 242/2023, ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 25 Nd 670/2023, či ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 33 Nd 303/2024).
7. Ve světle právě uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že důvody pro delegaci vhodnou – coby výjimečný postup omezující ústavně zaručené právo na zákonného soudce – nejsou v projednávané kauze dány, jestliže žalovaná s takovým postupem vyslovila nesouhlas a důvody pro přesun kompetence k projednání sporu na Okresní soud v Ostravě by spočívaly toliko ve zkrácení vzdálenosti bydliště žalobkyně od soudu projednávajícího spor a očekávaném výslechu svědků s bydlištěm v Ostravě, tedy v okolnostech, jež přikázání věci jinému soudu ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. samy o sobě neopodstatňují.
8. Z naznačených důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu v Praze 6 se Okresnímu soudu v Ostravě nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 1. 2025
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu