28 Nd 592/2021-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Š. M., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava ze Švamberka 1228/10, proti žalované Allianz pojišťovně, a.s., identifikační číslo osoby: 471 15 971, se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, o zaplacení 2 184 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 245/2017, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-167, takto:
I. Řízení o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-167, se zastavuje. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení o tomto odvolání.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 10. 2020, č. j. 26 C 245/2017-137, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 960 600 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), co do částky 1 224 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.), a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.), o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (výrok IV.) a o nákladech státu (výrok V.). K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-158, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I.
v části o příslušenství přiznané pohledávky tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 602 040 Kč od 1. 1. 2016 do 6. 4. 2017, z částky 324 000 Kč od 7. 4. 2017 do 1. 11. 2017, a z částky 322 200 Kč od 2. 11. 2017 do zaplacení, „jinak“ žalobu o zaplacení dalšího úroku z prodlení zamítl; k tomu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o nákladech řízení (vše výrokem I. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-167, Městský soud v Praze zamítl návrh žalované na opravu rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-158 [s odůvodněním, že výrok rozsudku není stižen chybou v psaní či v počtech a netrpí ani jinou zjevnou nesprávností, již by bylo lze opravit postupem dle § 164 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“]. Usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na opravu rozhodnutí, napadla žalovaná „odvoláním“ (takto posouzeném nejenom co do jeho označení, ale zejména obsahu; srov. § 41 odst. 2 o.
s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu (včetně usnesení týkajícího se opravy jiného rozhodnutí odvolací instance, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 493/2014) není možné napadnout odvoláním (srovnej a contrario § 201 o. s. ř.), a procesní předpisy proto ani neupravují funkční příslušnost žádného soudu k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4299/2009, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1311/2012, ze dne 12.
12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4053/2013, a ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1596/2019). Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem procesní podmínky, jenž musí vést k zastavení řízení. Zastavit řízení o odvolání pak v těchto případech náleží Nejvyššímu soudu coby vrcholnému článku soustavy obecných soudů (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2090/2005, ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1029/2006, ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3989/2014, a ze dne 20.
1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014). Řízení o odvolání žalované bylo proto podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Pro úplnost sluší se podotknout, že ani posouzení žalovanou podaného opravného prostředku jako dovolání (jehož náležitosti ovšem nemá) nebylo by žalované ku prospěchu, neboť usnesení vydané odvolacím soudem podle § 164 o. s. ř.
není rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí ve smyslu § 237 o. s. ř., ani nespadá do žádné z kategorií usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 860/2017, jež obstálo i v rámci ústavněprávního přezkumu, neboť ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS
3309/17, shodně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, a ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3717/2018). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy procesní zavinění na zastavení tohoto řízení nese žalovaná, avšak žalobkyni v něm žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 12. 2021
Mgr. Petr Kraus předseda senátu